Původně se dokonce slovo topiary používalo ve starém Římě pro otroky, kteří dokázali dekorativně prořezávat koruny stromů. A že v té době vznikala rukami právě těchto otroků úžasná umělecká díla, od geometrických útvarů až po složité labyrinty a nádherné sochy. Topiary dokonce znali i ve starém Řecku. Více méně však takto vyzdobené zahrady působily dosti uměle a jejich obliba dosti rychle uvadla. Jako otroci se tehdy etablovali zruční zahradníci z různých zemí, kteří se stali při římských imperiálních výpadech živou římskou kořistí. Zájem o topiary opadl, římská říše zanikla a s ní i mnohá její tajemství. Lidé byli odsouzeni mnohé vynalézat znova. Takový osud potkal například nám dnes dobře známý beton a právě i topiary. Až teprve v 16. století se topiary dostaly zpět na výsluní jako součást kompozic francouzských parků a zahrad. A u nás se zájem o takovéto zahradní tvorby objevil vlastně až nedávno. Ano, geometrický řez okrasných dřevin byl i u nás běžný již v baroku a o něco dříve, ale tvorba zelených zahradních soch je v našich poměrech dosud něčím nevídaným. A jelikož přirozený růst a tvarování dřevin trvají velice dlouho, než umělec dosáhne svého výsledku, nejčastěji se dnes setkáme se zahradními výrobky z umělé trávy na kovové konstrukci. Jejich tvorba je rychlá a efekt tedy prakticky okamžitý. My se však vrátíme k prapůvodní “otrocké“ tvorbě. Vnímejme topiary jen jako živé okrasné rostliny- dřeviny, nejlépe stálezelené, které jsou umělecky tvarovány. Pravidelným řezem okrasné dřeviny získávají požadované tvary. Buďto geometricky přesné anebo vymyšlené, případně inspirované konkrétními předměty či živočichy a dokonce jsou tvořeny i lidské postavy či části lidských těl (ruka, hlava). Pravda, mnohdy takové tvarování působí až kýčovitě a zřejmě to byl jeden z důvodů římského odklonu od této tvorby. Dnes však řešíme problém zcela opačný, tvorba je totiž velmi zdlouhavá, obzvláště pak například u pomalu rostoucího zimostrázu (Buxus) a pokud nemá konkrétní tvůrce dostatek zkušeností, výsledek je dosti nejistý. Třeba zahradníci tvarující dřeviny v zámeckých zahradách a parcích by již dostatek zkušeností měli mít, ti jsou však svázáni určitou konvencí udržovaného prostoru a jeho historickými souvislostmi. Slona zde prostě nevytvarují, nesmí. Vhodnými dřevinami pro tvarování do podoby topiar jsou tis, jalovec, zimostráz, cypřišek, zerav, tisovec, některé druhy smrků, habr, pámelník, hloh, muchovník, cesmína, svída, mahonie, ptačí zob a například i vavřín. Obecně však platí, že lze použít jakoukoli dřevinu, která ochotně snáší řez. Kdo chce s tvorbou topiar teprve začít, měl by se zaměřit na jednodušší geometrické tvary a ty se pokusit vytvořit třeba z živého plotu. Pro rychlejší tvorbu vybíráme (vysazujeme) rychleji rostoucí dřeviny a vedle toho si můžeme vyzkoušet postupně umravňovat několik pomalu rostoucích zimostrázů. Až teprve po mnoha letech má smysl se pouštět do složitějších tvarů. Tvarovat lze volně (solitérně) rostoucí keře, živé ploty i dřeviny vysazené v mobilních nádobách. Řez se provádí v závislosti na rychlosti růstu konkrétní dřeviny, nejčastěji pak třikrát za rok (rychleji rostoucí dřeviny i čtyřikrát). Vhodným okamžikem je vždy doba, kdy po posledním řezu dorostou výhonky a následný řez pak zajistí ještě větší rozkošatění korunky (větvení výhonů). Tvarování trvá v závislosti na volbě dřeviny, rychlosti jejího růstu a požadovaném výsledku několik až mnoho let. Nejsložitější tvary lze vytvářet i dlouhá desetiletí. Pak již však vytváříme velmi hodnotné dílo, které si zaslouží další údržbu a zachování i po našem životě. Pokud se ale samozřejmě pro svou až kýčovitost někomu jinému lidově řečeno nezají. Neokouká. Začátečníci by měli zkusit kvádr či krychli, zkušenější se mohou pustit do koule a jehlanu. A od těchto zkušeností se již rozvine další možná tvorba. Jen ostré zahradnické nůžky a křovinořez nám však k tvorbě nestačí. Potřebný bude pro vytváření složitějších tvarů i dostatečně pevný a zároveň ohebný svazovací drát a také šablona v životní velikosti, ze které budeme vycházet, opravdu málokdo dovede tvarovat jen takzvaně “od oka“. Topiary jsou zajímavé i z jazykového hlediska. Čeština pro ně žádný český výraz vlastně nemá, možná by se dalo říci geometricky tvarované keře či zelené sochy. Němci se toho však nebáli a používají vlastní výraz Formschnitt. Mnohé další jazyky pak vycházejí ze starého slova pro otroky, například angličtina topiaries, španělština topiaria, italština ars topiaria a francouzština art topiaire.Zdroj: zahradkarskaporadna.cz, ibuilder-cs.techinfus.com, fashion-cs.decorexpro.com, zahrada-centrum.cz, abecedazahrady.cz, wikipedia.org
