Jak dokazují statistiky Hasičského záchranného sboru České republiky, jen za rok 2008 napáchaly požáry v Česku přímé škody za více než 3,2 miliardy korun. Z toho jen v domácnostech se újma vyšplhala téměř na 351 milionů. Nezřídka přitom červený kohout začal kokrhat v noci, kdy se mnozí z nás oddávají bezstarostnému snění, což samozřejmě prodlužuje čas, který obyvatelé domácnosti zasažené ničivými plameny potřebují k přivolání pomoci. A právě v takových i jim podobných případech je úloha požárních hlásičů nezastupitelná. Ty například při rozpoznání odlišností v zabarvení prostředí právě v důsledku kouře (a to i ve tmě) nebo rychlých změnách teploty spustí přerušovaný akustický signál o síle 85 decibelů, což je hodnota srovnatelná se situací, kdyby vám kdosi ze vzdálenosti 40 centimetrů zahrál z plných plic do ucha na saxofon. Je tedy jasné, že na hrozící nebezpečí upozorní hlásiče spolehlivě i ty nejzatvrzelejší spáče. Požární hlásiče mohou fungovat jako samostatné jednotky, které po přijetí impulzu do vnitřního snímače aktivují vlastní výstražný systém, nebo mohou být v libovolně velkém okruhu spojeny s takzvaným místem trvalého dozoru, v němž se signály z dílčích jednotek sbíhají. Zařízení druhého typu, odborně označované jako lineární hlásiče, se používají zejména ve velikých prostorách, například průmyslových závodech, kde by instalace velikého počtu dílčích jednotek byla zbytečně nákladná. Že je důležité nespoléhat jen na vlastní smysly a rychlé reakce, ale do požární prevence je dobré zapojit i moderní techniku, si už uvědomili i zákonodárci. V platnost tak vstoupila vyhláška o technických podmínkách požární ochrany staveb (č. 23/2008 Sb.), jež stanoví, že kromě přenosných hasicích přístrojů musejí být některé domácnosti vybaveny právě i takzvanými hlásiči požáru. „Tato vyhláška vytváří podmínky pro zajištění větší bezpečnosti z pohledu požární ochrany. Například včasné zjištění vzniku požáru je dle našich zkušeností rozhodující pro záchranu životů, zdraví a majetku. Věříme, a zahraniční zkušenosti nás v tom utvrzují, že vybavení objektů určených pro bydlení hlásiči požáru a rodinných domů přenosnými hasicími přístroji povede ke snížení vysokého počtu usmrcených a zraněných při požárech,“ vysvětlil přínos vyhlášky Miloš Svoboda, náměstek generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky. „Vždyť požáry v domácnostech mají vůbec nejtragičtější následky. Hasiči denně v průměru vyjíždějí k sedmi požárům v domácnostech, denně je při nich zraněn alespoň jeden člověk a jednou za pět dní přitom někdo přijde o život, nemluvě o stamilionových majetkových škodách, které požáry v domácnostech každoročně způsobí,“ vyvrátil Miloš Svoboda četné spekulace, že nová vyhláška nahrává výrobcům či distributorům hlásičů požárů a nepřispívá ke zmírnění následků četných neštěstí, při kterých právě plameny hrají hlavní roli. Trocha suché, byť nezbytné teorie: zmíněná vyhláška se týká všech staveb schválených po nabytí účinnosti tohoto předpisu, tedy objektů, o kterých stavební úřad pravomocně rozhodne v územním řízení, udělí jim územní souhlas, nebo k projektové dokumentaci získají souhlasné stanovisko orgánu státního požárního dozoru po 1. červenci 2008. Hlásiči požáru musí být vybaveny všechny nové rodinné domy, byty, ale i různá ubytovací zařízení či stavby sloužící ke zdravotnickým a sociálním účelům. V rodinném domě má být hlásič požáru umístěn u východu, jedná-li se o rodinný dům s více byty, pak má své místo na společné chodbě. U bytů v rodinném domě, jejichž rozloha je větší než 150 metrů čtverečních, musí být hlásič požáru nainstalován také v další, „jiné vhodné“ části bytu. V bytovém domě pak musí být tímto naším nepostradatelným ochráncem vybaven každý byt, a to na trase únikové cesty. I tady platí, že byty větší než 150 metrů čtverečních je třeba vybavit dvěma hlásiči. Výše zmíněná pravidla přitom neplatí jen pro novostavby povolené po 1. červenci 2008; hlásičem požáru musíme svůj byt vybavit i v případě, že po uvedeném datu prošel rozsáhlou stavební úpravou. Porovnejme vybavenost požárními hlásiči s dalšími evropskými zeměmi. V Dánsku či Velké Británii je požárními hlásiči vybaveno 75 procent všech domácností, ve Finsku se před požáry nechává včas a účinně varovat dokonce 98 procent populace. Proč bychom se tedy měli odlišovat od evropského průměru a za cenu úspory řádově stokorun riskovat své životy? Přistřihnout červenému ohni křídla pomocí požárního hlásiče se opravdu vyplatí.