Jednoduché to úplně není. Každý rok se totiž trochu proměňuje situace v dodavatelských řetězcích výrobců pytlovaných substrátů – mění se kompostárny i jejich provozní normy - a tak se může stát, že ještě loni osvědčená kvalita produktu jedné značky utrpěla ránu. Pokud tedy hledáte ideál, nevyplatí se sázet (a to doslova) na nákup substrátu jedné značky, ale udělat si trochu průzkum napříč celým spektrem. Třeba nakoupit několik desetilitrových pytlů totožného produktu různých značek a podívat se, co je uvnitř. A teprve ty, co se vám osvědčí, pak nakoupit ve větším, padesátilitrovém anebo ještě větším množství. Něco nás to bude stát – ale zase tak hrozné to není – a je to lepší cesta, než se spálit jedním velkoobjemovým nákupem, který pak odskáče celá zahrada.Vlastnosti každého substrátu se dají popsat sérií fyzikálních a chemických charakteristik. Ty fyzikální naznačují, kolik vody je schopen substrát pojmout a podržet si, kolik obsahuje vzduchu, jakou má strukturu a kolik činí jeho hmotnost na řekněme jeden květináč. Chemické jsou o tom, kolik substrát obsahuje živin, jak jsou ty živiny vlastně dostupné a jakou rychlostí se pro potřebu rostlin uvolňují. Obecně se od substrátu očekává, že bude schopen zadržet velké množství vody, aniž by docházelo k jeho přemokření. O vzduchu, který je potřebný po kořeny rostlin, rozhoduje pórovitost materiálu. Struktura je o hrubosti, zrnitosti, drobivosti a sypkosti, velikosti částic. Souvisí to i s texturou. Tím, jaký je substrát na omak.Můžete ho na dlani srolovat do válečku? Pak asi obsahuje hodně hlíny. To ale znamená, že se bude při vysoušení smršťovat a praskat, což by kořenům rostlin dobře nedělalo. Je-li substrát zrnitý, pak nejspíš obsahuje hodně písku, křemičitých částic. To sice zvyšuje pórovitost, propustnost pro vzduch, ale snižuje to schopnost zadržovat vodu. A taky dosah, vliv, jaký nakonec bude mít hnojení. Důležitá věc – substrát – jakýkoliv, by měl být homogenní. Pokud z pytle uděláte dvě hromádky, měly by to být hromádky obsahem, velikostí a strukturou částic takřka totožné. Jestli je polovina kompaktní hrouda a druhá se sype, něco tu nesedí. A chybou jsou samozřejmě zbytky plastů, provázků, kovových šupin, částeček odloupaných barev a dalších podivností. Ty v dobrém substrátu co dělat nemají. U chemických vlastností, které okem moc nepoznáme, se zastavíme jen u „náčichu“. Substrát buď nevoní, anebo voní po své dominantní složce. Zbystřit bychom měli tam, kde cítíme plesnivinu, nevábný zapařený puch anebo pach síry. To poslední například znamená, že byl substrát sírou uměle dokyselen. A samozřejmě, okem uvidíme na popisku, jaké má materiál pH.Kyselost či zásaditost je zásadní, protože bez ohledu na to, kolik je v substrátu živin rozhoduje o tom, kolik si jich rostliny budou schopné vzít. Některé skupiny rostlin si přímo o nízké nebo vysoké pH říkají. Pozor také na atypickou barvu, sytě černou (hodně hlíny), světle žluto-hnědou (příliš mnoho kořínků v kompostu). Ale to už jsou spíš detaily.Podstatné je, že ideálem je takový substrát, který si své fyzikální a chemické vlastnosti podrží co nejdéle, celou sezónu. Že zůstane skutečně takový, jaký jste si jej zakoupili. Pokud se jedním zalitím/zaschnutím vyplaví, stane se z něj mokvavá břečka, zesvětlá, zasmrádne – v pořádku asi moc nebude. Nevábný zápach může být asi jediným signálem, který nám zavčasu prozradí i další věc, kterou jinak nevykoukáme. To, zda je zakoupený materiál kontaminovaný – už od svého vzniku – houbovými patogeny. Pokud před použitím substrát nesterilizujeme (většinou se to, s výjimkou pěstebního nedělá), může se ukázat, že v něm jsou přítomny zárodky Fusarium, Pythium, Phytophthora a dalších neplech.Garanci „zdravého“ substrátu vám nikdo předem nedá, ale časem už vykoukáte, produkty kterých značek jsou spíš bezproblémové. Navíc ne všechny mikroorganismy v substrátu jsou špatné. Na ty užitečné narazíme v rašelině i mechu. Zvyšují odolnost rostlin vůči patogenům.Dost často tak vybírání ideálního substrátu připomíná obhlídku frkajících koní na trhu mezi mazanými handlíři. Napálit se je snadné, vyhrát je nelehké. Ideál třeba nenaleznete. Určité východisko k naději pak dává to, že si pořídíte substrát neutrální, univerzální. Který si pak „doladíte“ podle chuti. Namícháte si jej ze základu jako tatarák, k němuž přidáte to, co potřebujete.Hrubá rašelina mu dodá dostatečný vzdušný prostor, jemná rašelina má vysokou nakypřovací schopnost – a obě jsou na živiny chudé, což může být žádoucí. Mechy zase zvyšují trvanlivost substrátu, písek a drť zase drenáž a odvod vody. Míchání ale není pro každého, někdo rád přijde k hotovému. A tam už kvalitu substrátu, nad rámec toho, co tu už padlo, poznáte podle specifického zaměření – když je výhradně popsán jako substrát pro pěstování rododendronů a azalek – očekáváme, že v něm bude dostatek kůrové rašeliny. U substrátu pro orchideje očekáváme hrubou strukturu, velké částice, drť větších kousků.Pořád se ale hodí být ve střehu. U výsevních substrátů si pohlídejte obsah a druh hnojiv, bývají totiž často obohaceny o živiny předem (a když pak sami ještě pohnojíte, tak to pohnojíte). Zahradnický substrát má velkou nasákavost, snadno se přelije a ono bahýnko pak rostlinkám nesvědčí. Hodí se k do-upravení, míchání. Pozor taky na obsah solí.Substrát pro řízkování by měl být skutečně lehký, ale pozor, někde jsou schopni jej vylehčovat – opravdu – i kuličkami polystyrenu. A ten na rozdíl od keramzitu s přírodou zrovna nesplyne. V substrátu pro surfinie by nemělo chybět železo, v tom pro pokojovky je obvykle více vápna/vápníku (takže kyselomilným nesvědčí).Zkrátka a dobře, není to o tom, že koupíte ten první pytel, ze kterého se na vás směje kvetoucí pelargonie. Substrátem péče o rostliny teprve začíná, a tenhle první krok se vyplatí nepodcenit. Od správného výběru substrátu – kvalitního, ideálního – se totiž všechny další kroky a váš pěstitelský úspěch odvíjí.Zdroj: KekkilaProfessionals.com, WorldAgroForestry.com