Moderní bydlení s integrovanou zelení je fenoménem vietnamské architektury. Zdálo se, že tento koncept už ani není kam dál posouvat. Jenže dům Labri to dokázal. Je d experimentem s vegetací v exteriéru a interiéru, a to tak důsledným, že už tu vlastně ani není dům, jen obytná zahrada. Toto netradiční obydlí si nechali vyhotovit manželé, lehce postarší pár. Je jim 55 let, což je doba, kdy se ve Vietnamu vyplatí pomýšlet na důchod. Čas odpočinku, který ale nechtěli strávit na venkově. Své město měli rádi. Dokonce tu se štěstím sehnali pozemek s výměrou 100 metrů čtverečních, na němž plánovali vystavět nové bydlení. Háček byl v tom, že stavební parcela byla do extrému zasunutá mezi jiné stavby, téměř nepřístupná. A také obklopená jedním z devíti jezer, což se propsalo to stability podloží. Možnosti k zastavění místa tedy byly silně limitované. Manželé toho neželeli, vystačili by si s málem. Na zeleni ale trvali. Labri je míň dům a víc úkryt: není snadné jej najít ani na mapě, ani v praxi. Při pohledu na něj můžete mít pocit, že snad ani není postaven lidskou rukou, ale jen vyrostl na skleněných věžích. Tvoří jej čtyři samostatné bloky, každý pokrytý třemi nepostřehnutelnými vrstvami: konstrukci vytváří beton, vnější a vnitřní prostor odděluje sklo, a poslední vnější vrstvou je popínavá zeleň. Labri je míň dům a víc úkryt: není snadné jej najít ani na mapě, ani v praxi. Při pohledu na něj můžete mít pocit, že snad ani není postaven lidskou rukou, ale jen vyrostl na skleněných věžích. Tvoří jej čtyři samostatné bloky, každý pokrytý třemi nepostřehnutelnými vrstvami: konstrukci vytváří beton, vnější a vnitřní prostor odděluje sklo, a poslední vnější vrstvou je popínavá zeleň. Dům je jednopodlažní, i když si na formátu výšky (navíc nestejné pro jednotlivé části) dává záležet. Střechy přitom nejsou zakončením budovy, ale jen podkladem pro růst stromů. I podlážka, podklad, je tu mixem prorůstajícího dláždění. Labri je současně zahradou i obydlím, a na zastavěné ploše 55 metrů čtverečních je tu vlastně mnohem více té zahrady, než domu. S tím, jak jsou jeho stěny neznatelné a vegetace všudypřítomná je prostě kompletně nový obytný formát. Nežijí tu jen lidé, ale řada dalších tvorů. Motýli, ptáci a další živočichové, kteří tu v městském prostředí hledají úkryt mezi stromy. Zvláštní postavení mezi rostlinami v interiéru zaujímají liány. Postupně se šplhají vzhůru a proplétají se kolem každého bloku, čímž vytvářejí zelené stěny. Jako omítky a tapety poskytují soukromí obyvatelům. Není tu klasická střecha, interiér zastiňují koruny stromů (plumérií), jež chrání dům před intenzivním slunečním světlem. V Labri neexistují žádné hranice, žádné vnitřní stěny, které by oddělovaly prostory, ani žádné vnější stěny, které by blokovaly dům od okolního světa. Obyvatelé tu mohou přehlédnout každý prostor, od kuchyně až po prostor na spaní, od předzahrádky až po dvory, vše je ve vzájemném dotyku. Interiér obytného/jídelního bloku, kuchyňského bloku, koupelnového bloku a bloku na spaní je navržen na základě základních potřeb a zároveň splňuje minimální estetické požadavky a maximální funkčnost. Romantici docení možnost sledovat hvězdnou oblohu ze střechy domu, zatímco jim nad hlavou budou vonět květy plumérií. Labri má krásu i za deště, když kapky sklouzávají po skleněných stěnách. Je to nezvyklé, neotřelé, netradiční. Ale rozhodně je to zajímavé. Obyvatelé si tu nemuseli vybírat mezi domem a zahradou, získali obojí. Materiály: Nguyen Khai Architects & AssociatesFoto-kredit: Hiroyuki Oki
