Zastánci trávníků na vás vysypou takovou fůru argumentů, že vám bude mdlo. O to více, pokud se tvorbou a prodejem trávníků včetně jejich údržby živí. Pokud ale bude tu a tam nějaká zahrada právě bez trávníku, živobytí to nikomu nevezme. Trávníky jsou jednoduše řečeno masovou záležitostí, přístupem většiny. Vymknout se však z průměrného stereotypu může být alespoň pro pár lidí osvěžující. Ostatně když se touláte po přírodě, na trávníky také nenarážíte, příroda se bez nich obejde. Vymysleli je lidé. Jak může zahrada bez trávníku vypadat? Různě. Trávník lze nahradit výsadbou záhonů s patrovitou strukturou s keři a bylinným patrem, štěrkovými záhony, propustnými povrchy pro dešťovou vodu a zpevněnými relaxačními plochami. Po zahradě se pak touláte po pěšinách, ale i štěrku a kamení na větších plochách a v detailech. Důležité je hlavně zadržovat dešťovou vodu, neodvádět ji z pozemku pryč. A také podporovat biodiverzitu, řešení se přitom nabízí spousta. Jak to ale udělali právě ve zmíněné zahradě rakouského Burgenlandu? Zahradní architektka Ing. Andrea Prievalská a realizátor zahrad Ing. Ondrej Klučár ze slovenského ateliéru Zelený design navrhli a vytvořili zahradu, kterou si majitelé pozemku a nového domku na něm vysnili. Chtěli přírodní zahradu bez trávníku, kde rostliny přežijí i bez zálivky. Dům, tedy moderní dřevostavbu ve tvaru L, navrhl architekt Igor Kovalovský z architektonického ateliéru Light4space. A právě i materiál a barvy vnější strany domu našly ohlas také v zahradě. Zahradní architekty inspiroval sibiřský modřín použitý na fasádě a na terasách a také tmavá barva drceného kameniva (melafyru), které koresponduje s tmavým fasádním obkladem. Majitelé budoucí zahrady vnímali častou péči o zahradu a hlavně o zatravněné plochy jako náročné časově i fyzicky, dokonce jako svým způsobem zbytečné. Majitelka zahrady přitom narazila na publikace o tvorbě známé kanadské krajinné architektky Cornelie Oberlander, která se zaměřila na tvorbu krajiny plné luk, divokých rostlin a trav. A právě do tvorby této vizionářky se zamilovala a chtěla novou zahradu, která bude působit podobně divoce, přírodně.A jak to dopadlo? Báječně. Zahrada je polodivoká, na jaře a v létě zde dominují kromě travin a zatím mladých dřevin hlavně květiny, na podzim pak připomíná přírodní travně-luční porost. I přes svou divokost a přirozenost však majitelé vnímají svou zahradu jako svůj druhý dům. Obojí působí vedle sebe přirozeně, přitom nezapomněli na svou předchozí zkušenost s péčí o zahradu v teplé a suché oblasti. Nechtěli však jenom obyčejnou louku, ale plánovaný a organizovaný prostor, který bude plnohodnotně doplňovat moderní dřevostavbu přirozeného, přírodního vzhledu. Chtěli výsadby plné trav a trvalek, které se zapojí a budou si žít svým vlastním životem. Sice se zásahy, péčí člověka, ale minimální. Jinak se vzniklému konceptu také říká řízená louka. Nad společenstvím bylin pak postupně budou poskytovat stín tři vícekmenné břízy a další dřeviny. Architekt dřevostavby majitelům doporučil zahradní architektku Andreu Prievalskou z ateliéru Zelený design, která pracuje v tandemu s realizátorem Ondrejem Klučárem. A již první studie si majitelům budoucí zahrady líbila, architektka zcela pochopila jejich představy a vystihla dávku divokosti, jaká byla požadována. Zahrada je osázena ze 70 % okrasnými travinami, zbytek prostoru pak patří trvalkám, cibulovinám a dvouletkám. V zahradě dokonce není ani žádná mulčovací kůra, nahrazuje ji štěrk a kámen. Kompozice záhonů byla založena na systému prériových výsadeb, které jsou doplněné rostlinami dvouděložnými. I přes rozmanitou druhovou skladbu jsou však nároky na údržbu zahrady minimální. Nejdůležitější je jarní řez odumřelých částí trvalek a trav. Stovky různých na jaře kvetoucích cibulovin jsou důležité, aby se zahrada rozsvítila již brzy na jaře. Celkem jich do zahrady padlo 1150 kusů, časem ale samovolně přibudou další, cibuloviny se po pozemcích rozšiřují. Trvalek a okrasných travin bylo vysázeno přibližně 1400 jedinců. V liniích chodníků jsou vysazené nízké plazivé rostliny, které nemají tendenci chodníky zarůstat. Z dřevin byly vysazeny kromě již zmíněných vícekmenných bříz také muchovníky s jedlými plody připomínajícími chutí borůvky. A aby byla v zahradě zelená barva i v zimě, přibyly stálezelené bobkovišně, kalina Davidova a kalina Burkwoodova. Dále kultivar akátu ’Frisia‘ a okrasné třešně a hrušky. Scenérii trav tvoří přibližně 10 různých druhů. I v divoké zahradě se však našlo místo na pěstování zeleniny a ovoce. Konkrétně před domem, v nejslunnější části zahrady. Poměr zde byl akorát obrácen, aby zahrada působila směrem do ulice reprezentativněji a vlastně připomínala kvetoucí předzahrádku. Právě zde pak bylinky propojují předzahrádku s užitkovou částí. Dokonce zde chybí oplocení, majitelé totiž požadovali otevřenost, jejich sousedé jsou vítáni. Vyvýšené záhony navíc fungují i jako lavice, na které je možné se posadit, poklábosit, něco ochutnat. Plot by navíc zbytečně ubíral potřebné sluníčko. Architekti dokonce pracovali i s terénem, vytvarovali vyvýšené terénní vlny, které tvoří zajímavá zákoutí. A jelikož zahrada bude brzy obklopena rodinnými domy, bylo k ní přistupováno jako k uzavřenému atriu. Kompozičně jde o tři elipsovité plochy na jemně vymodelovaném terénu. A ty jsou vzájemně propojené štěrkovými pochozími plochami a dřevěnou terasou, která vlastně také částečně podobu pěšiny, a která vystupuje mírně nad terén. I linie terasy vycházejí z tvaru elipsy, která je hlavním kompozičním zdrojem celé realizace.Ve štěrkových plochách z drceného melafyru jsou diagonálně uložené kamenné kostky, které mají tak trochu připomínat starý rozpadající se chodník. I nad ním příroda získala nadvládu. Již první rok po výsadbě přitom přinesl mohutný rozvoj travin a trvalek, které tak skryly většinu kameniva. A podmínky výběru rostlin? V lokalitě, kde zahrada vznikla, není lidem povoleno budovat vlastní studny, realizovat závlahový systém napojený na veřejný vodovod by bylo pro změnu velice drahé.Celý mikroregion čerpá pitnou vodu vysoké kvality ze společné hluboké studny, pokud by se však na cenný zdroj napojilo příliš mnoho lidí, bylo by to vysoce rizikové. Bylo proto třeba vybrat takové rostliny, které dovedou přežít v suché a teplé lokalitě bez zálivky.Nová polodivoká zahrada tedy ukazuje řešení, které počítá s globálním oteplováním, suchem, nedostatkem vody. Zahrada o rozloze 500 m2 byla oceněna 1. místem v anketě Zahrada roku 2020, kterou vyhlašuje slovenská Spoločnost pre záhradnú a krajinnú tvorbu.Zdroj: Ing. Andrea Prievalská, Ing. Ondrej Klučár, zelenydesign.sk, homebydleni.czFoto: Miro Pochyba
