Moje zahrádka na světě okolo nic nezmění, říkáte si. Sotva se na ní otočím, jak je malá. Ovšem velká věda (dělaná i na malých zahrádkách) vám za pravdu nedává. Malá taky umí být dost důležitá, i když je ve své podstatě třeba jen ozeleněným balkonem.Je to do značné míry otázka místa, lokality, kde se nachází. Protože i takový ozeleněný balkon může posloužit jako zásadní nášlapný kámen, s jehož pomocí je pro drobné živočichy (raději rovnou říkejme hmyz) možné do-hopkat k nedaleké zahradě velké, lesu nebo příměstskému parku. Bez vaší malé zahrádky by se tam cesta za zelenějším světem stala pro hmyz nedostupná. Nikdo taky neříká, že vaše malá zahrádka nesousedí s nějakou další malou zahrádkou nebo zeleným balkonem vedle. A spolu dohromady už hned vypadají o cosi větší. Lidská měřítka tu moc neplatí. Pro ptáky nebo hmyz hranice plotů mezi pozemky mnoho neznamenají. Z pohledu pěnkavy nebo prolétajícího slunéčka to celé vypadá jako jedno velké a příjemné místo pro život.Podstatné je i to, že – a to právě dokazuje řada odborných studií - velikost zahrady zpravidla nikterak nekoreluje s biodiverzitou přítomných bezobratlých. Velikost také není tolik určující, když přijde na dostupnost nektaru. Pokud vaše malá zahrádka nabídne rozmanitost, dlouhou dobu kvetení, pestrost – je její význam pro okolní svět ve skutečnosti ohromný. Jak se to dnes má s trávníky? Zkrátka odezdi ke zdi. Smířlivě se ale dá říct, že i trávník může být pro životní prostředí a řekněme drobné živočichy prospěšný. Asi ne tolik jako spásaná květnatá louka, ale pořád docela dost.Trávníky hrají důležitou roli pro ty, kteří chtějí svou zahradu „využívat i jinak, než jen jako zahradu“. Na trávník můžete vypustit hrající se děti nebo psa, na trávníku se můžete povalovat a číst si. To se vám mezi pěstěnými záhonky klasické okrasné zahrady nepoštěstí. Říct tedy, že takový trávník je právě proto pro přírodu nějak špatný, moudré není. Pořád tam taky místo trávy může být dlažba nebo asfalt, že? Sice trávníky neohromují svou druhovou pestrostí, ale pořád pomáhají se zasakováním dešťové vody, ochlazují své okolí. A byť tedy nenabízí nektar opylovačům, stále ztělesňují jakési prostředí pro život. Jak se říká, je to pořád lepší než drátem do oka nebo pár facek přes plotýnku.Hlavním problémem trávníků tedy není jejich existence, ale intenzivní způsob, kterým je udržujeme. Mezi trávníkem, který „trochu víc“ pomáhá přírodě (a pořád nám dělá radost) a trávníkem neprospěšný neleží hluboká propast. Stačí si uvědomit, že trávníky nemusí být za každou cenu nedotčené plevely. Že nemusí být přehnojované a zasypávané pesticidy. Že je taky nemusíte sekat desetkrát za sezónu. Méně časté sečení se může promítnout do toho, že i trávníky budou užitečné.Sečení jen jednou za dva týdny zvýší počet bezobratlých na té zelené poušti o pětatřicet procent, jen jednou za měsíc pak o pětasedmdesát procent. Trávníky mohou pomoci, pokud nebudou pěstovány tak intenzivně. Špatná reputace přírodních zahrad roste (doslova) často jen z toho, že jsou považovány za neúpravné, neuspořádané. Nehezké. Protože se nám ty druhy planě rostoucích rostlin podvědomě nehodí do systému z řádků, ostrůvků a linií typických pro udržované zahrady okrasné.To je ovšem omyl. Původní druhy rostlin lze totiž většinou pěstovat úplně stejně jako jiné exotičtější trvalky. Na jejich pěstování není nic těžkého, pokud je zasadíte do těch správných podmínek. Což je oblast, v níž často chybujeme. Každá rostlina má totiž svá optima, a zrovna o ideálních podmínkách těch „našich“ jsme často informování o dost méně než o exotech. O těch víme často víc než o domácích. Možná bychom taky mohli trochu slevit ze svých požadavků na úpravnost zahrady. Není to obývák, kam se chystá zamířit tchyně na kontrolu návštěvu. Společenské normy uklizenosti zahrad mohou být pro biodiverzitu zbytečně škodlivé. Přestaňte mít dokonale sestříhané keře. Nechte trávu růst o něco déle. Nesbírejte každý odumřelý list. I tak to bude vypadat krásně, a přírodněji.Pokud vám nesedí představa „obyčejných“ druhů rostlin na vaší zahradě, možná by vás mohly zaujmout tzv. nativary. Jde o šlechtěné kultivary nativních (původních, domácích) druhů. Překvapují například barvou nebo velikostí květů. Ve volné přírodě bychom se s nimi setkávat nechtěli, ale na zahradě mohou být prospěšné. Třeba tím, že budou víc lákat opylovače. Když pročítáte blogy zahradníků a nejrůznější internetové receptáře, nabudete dojmu, že stojíte před striktní volbou buď/anebo. Tedy že buď budete vést svou zahradu v přírodním duchu (ekologisté vám zatleskají) anebo vsadíte na design a exotiku (a ekologisté vás u Matky Země proklejí). Ale tak to není. Existuje i střední cesta. Zlatá.Vaše zahrada může prospívat vám i přírodě, vypadat hezky a být prospěšná životnímu prostředí. Jak? Zkuste něco z následujících nápadů, a uvidíte sami:Instalujte přírodní jezírko. Voda obecně zvyšuje biodiverzitu, je to dar pro hmyz, ptáky a další živočichy.Zredukujte trávník na místech, kde ho nepotřebujete. A sečte ho o něco méněNebuďte posedlí úpravou a úklidem zahrady. Spadané listí a pár větví na zemi k zahradě patříPodzimní úklid ošiďte, jak to jen jde. Hmyz potřebuje ty zbytky rostlin k přezimování.Přidejte více keřů, zejména těch, které produkují nektar nebo bobule pro volně žijící zvířata.Pěstujte preferenčně letničky, které kvetou a produkují nektar po celou sezónu.Přestaňte zabíjet každého brouka, kterého uvidíte.Při výběru druhů rostlin vsaďte na pestrost, opylovači si aspoň budou mít z čeho vybírat.Pokud se toho rámcově přidržíte, chybu neuděláte. Zahrada, která umí pomáhat přírodě, totiž nemusí být velká ani extra přírodní.Zdroj: Biodiversity & Conservation, markjfbrown.com, Horticultural Technology, rhs.org.uk
