Hříčky přírodního designu neberou konce, z něčeho prostě musí být i návrháři krajinářských projektů a zahradní architektury živi. A proto dnes nedávnou módu přehledného uspořádání a vizuální pravidelnosti střídá trend zahrad řekněme ne až tak přehledných, složených z křivek, zakroužení a spirál. Netýká se to přitom jen okrasné a estetické zeleně, ale i zahrad produkčních. Právě tam některé ze staro-nových principů nahrávají šetrnosti pěstování, úspor a organické produkci. Vezmeme to postupně. Naprostá většina zahradníků si stěžuje na to, že jejich zahrada, prostor kde se utěšeně realizují, je malá. Čtvercové a obdélníkové parcely skutečně nějaké kreativitě prostoru moc nenahrávají. A z bodu A do nodu B tu ujdete vždy jen za okamžik, což pocitu nedostatečné rozlohy jen přidává. S čím tu křivky a oblouky mohou pomoci? Prodlužují trať, vizuálně zvětšují objem zeleně. Celá zahrada se jeví větší. Se zatáčejícími pěšinkami, obkružujícími polokruhové výseče záhonků, vám cesta do bodu B bude trvat déle. Na zahradě tak strávíte více času, a jednotlivá zabočení a zatáčky cestiček přidávají prvek dobrodružství. Kam to asi vede, a co tam bude k vidění? Zahrada plná křivek nevydá všechna svá tajemství najednou. Když místo čtvercové sítě pěstebních boxů a záhonků vytvoříte trojrozměrnou mozaiku, vytváříte tím pocit soukromí. Dodáváte zahradě její vlastní malá zákoutí. Křivky a záhyby mohou zjemňovat přílišnou pravidelnost domu, a symetrii nahrazovat harmonií. Navíc v takovém uspořádání můžete hodit nějaké početní souměrnosti za hlavu. Nalevo mohou být keře dva, vpravo klidně tři. Už to nevadí, křivka srovnává rozdíl a všechno si může růst k originalitě a spokojenosti. Většina vegetace opravdu nemá ve zvyku růst podle pravítka, takže když začnete kopírovat její design, ušetříte si spoustu práce. Třeba s tím, že vám nějaké květiny přerůstají a utíkají ze záhonků. Nebudete muset úporně bojovat o to, abyste něco vtlačili do umělé geometrické mřížky, ale přizpůsobíte se tomu. A tím dodáte zahradě výrazně přírodnější vyznění. Které teď letí. Když se do čtvercové zahrady pokusíte vsadit nový prvek – lavičku k posezení, ptačí pítko, jezírko – způsobíte tím vždycky poprask. Je to jako pěst na oko, něco narušující původní uspořádání. Zahrada plná křivek to hravě unese, a nejrůznějších „rušivých“ prvků může mít spoustu. Brány a trelis na popínavé květiny, kaskádu malých vodopádů, romantické prvky a sošky, zákoutí s křeslem, klidně i masiv s trpaslíkem. A nevadí to, protože v nepravidelnosti takové vzruchy nevadí. V organicky utvářené zahradě můžete šetřit na prostoru chodníků tím, že vytváříte jen polo-cesty, zanořené zoubky, z nichž ještě dosáhnete do záhonku, ale už jej nenapojujete na protější cestičku. Křivky, oblouky, zálivy a zářezy přitom nemusí znamenat, že do zahrady vnášíte organizační chaos. Naopak, taková zahrada může být vynikajícím nástrojem velmi formální optimalizace prostoru. Umožňuje vám totiž lépe využít podmínek konkrétního stanoviště. Sluneční osvit, silnější povětří, více vláhy nebo odlišné složení půdy v opačném cípu. Můžete lépe diverzifikovat obsádku rostlin, zvýšit celkovou pestrost, dát prostor keřům a stromům, skalkám. Na druhé straně, jak upozorňují znalci, čím méně křivek a kruhů do uspořádání vložíte, tím více bude moci kruhové uspořádání vyniknout. Je to tedy i otázka chuti a vkusu, uměřenosti. Potěšující je i otázka řešené originality – na pestře vykroužené zahradě totiž máte širší možnost osazovat atypické prvky (například lavičku půlkruhovou, otevřenou, zahnutou do podkovy), což zvyšuje šance, že něco takového u sousedů rozhodně nemají. A vypadá to skvěle. Zatímco pravidelná zahrada si říká o ujednocené provedení, v systému nepopsatelných křivek může skvěle vyniknout rozmanitá textura povrchů. Hrubost balvanů nášlapných kamenů chodníků, roubení a lemování ze starých pražců, do oblouků skládaných nasucho. Předěly mohou být i ryze přírodní: postarají se o to nízké živé plůtky, zástěny z kopulí sestříhaných keřů, šustivé překryvy trsů vysokých travin, baldachýny k zemi splývavých větví. Záleží pochopitelně, kolik času a energie chcete věnovat údržbě. Protože platí, že čím víc rozmanitých materiálů pohromadě (různě rychle stárnoucích), tím víc práce. Čím vám (a vašim rostlinám) naopak mohou křivky vyloženě prospět? Třeba příhodnou tvorbou mikroklimatu. Tedy tím, že vytváří velmi pestrou směs nepatrně odlišných podmínek pro růst. Různé gradienty teploty a vlhkosti v rámci uspořádání zahrady. K čemu to může být dobré? Vytrvalé sucho nikdy nezničí všechny vaše květinky najednou, protože některé mají díky svému umístění toho vlhka prostě víc. Všechny také najednou nevyplaví voda, nezahubí je mráz, nepřeválcují je plevele a nesežerou na počkání škůdci… protože jejich růstová stanoviště se od sebe drobně liší a nepřipomínají jednolitou plantáž. Což nás vede k výhodám nejrůznějších křivek, oblouků a polo-kruhů u zahrad produkčních. Pokud například chcete šetřit vodou, nesázejte plodiny do podlouhlých linií záhonků, ale do soustředných spirál. Počet vysazených exemplářů na jednotku plochy se tím nezmění, ale při zálivce se více vody dostane k jednotlivým rostlinám. A tuto vodu si půda i kořenový systém déle udrží. Perfektní jsou z tohoto hlediska vyvýšené, trojrozměrné spirály. Prostě zatočený záhonek vytažený nad úroveň terénu. Kromě toho, že to vypadá hodně dobře, získává rostlina na vrcholu největší příjem slunce, a může příhodně zastiňovat druhy rostoucí po spirále dolů. S chytrým plánováním výsadby to může být klíč k pěstitelskému úspěchu. Opět zaléváte jen horní partii, a vodou prostupující půda pak zavlažuje nižší části oblouků. S jednou zálivkou tak zalijete více. Že si přeci jen chcete udržet dobrý přehled o pěstovaných plodinách a koukáte taky na výnos? Vyzkoušejte třeba výsadbu do mandaly. Záhonky se koncentricky sbíhají do středu, jako kousky dílků dortu. Maximalizujete tím jak přehled, tak i svůj manipulační dosah. A výrazně tím ušetříte na ploše, kterou byste jinak museli ponechat chodníkům a cestičkám. Výhodou je, že takové mandaly jsou přepestré svým osazením, a lákají opylovače. Kteří, když už se zastavili na nektar v jednom dílku výseče, nejspíš zavadí i o sousední záhon. Může to být i drobet komplikovanější. Mírným extrémem (hlavně ve fázi plánování) je například tzv. teselace. Proces, kdy v rámci rovné plochy zahrady aplikujete sérii opakovaných geometrických vzorů, ve vzájemném překryvu. Pochopitelně je lepší, když sáhnete po kružnicích různých průměrů, ale funguje to dobře i s dalšími pravidelnými tvary. S jejichž pomocí vytváříte organickou nepravidelnost. Jak si to představit? Řekněme, že do obdélníkového profilu se záhonky pomalu přirůstajících brukví vložíte čtverec se záhonky rychle rostoucího salátu. Překryv vám umožní vyzískat maximum pěstební plochy (z hnojení či zálivky tak vytěžíte víc), a výsledkem není plantáž ale živoucí obraz. Naplánovat výsadbu a její rozfázování, při němž je třeba vytvářet příhodné kombinace rostlin, které se vzájemně podporují v růstu (anebo lákají opylovače, odpuzují škůdce) je už ale trochu oříšek. Pro malou zahrádku, zaměřenou na produkci, je to ale perfektní model.Zdroj: MiddleSizedGarden.co.uk, notanothergardeningblog.com
