Kromě nezbytné klasiky: identifikace účastníků, předmětu, platby a způsobu úhrady, doby pronájmu, výčtu práv a povinností a zániku, se může standardně sepsaná nájemní smlouva v odrážkách textu zkoušet postihnout ledasco. A v obvyklé příloze nájemní smlouvy, výčtu vybavení domácnosti a popisu jeho stavu, kolikrát nechybí ani počet vypínačů nebo vana, abyste si je snad náhodou jednou nechtěli při vystěhování odnést. Zkrátka a dobře, interiéry pronajatých bytů a domácností dnes postihují nájemní smlouvy velmi komplexně a řekněme důkladně. Na co ovšem zhusta zapomínají, je exteriér. Venkovní plocha, například přidružená a k využívání ústně přislíbená zahrada. Velmi častý a nemilý kámen úrazu a zdroj vznikajících sporů. Nejen mezi pronajímateli a nájemníky. Jak to? Kořen problémů tkví právě v tom „ústně“. Což je skoro totéž, jako „nijak“. Nejde přitom o maličkost. I menší byt může zahrádkou získat plochu srovnatelnou s výměrou dvou dalších pokojů, a pokud je k tomu zahrada trochu uzpůsobená, může být využívána půl roku jako venkovní obývák, kuchyně nebo jídelna. Zahrada k využívání je prostě docela velký luxus. A platí, že oficiálně byste jej jako nájemníci neměli využívat, pokud tak zřetelně není psáno v nájemní smlouvě. Co víc, nájemní smlouva by měla postihovat všechny vnější náležitosti zahrady: její výměru, účel, specifikaci povoleného využívání. Soupis vybavení, od lehátek přes gril až po počty stromů, nejlépe podložený ještě fotodokumentací. Proč? Těch důvodů je hned několik. Stejně jako má majitel nemovitosti/pronajímatel povinnost zasadit se o všechnu velkou údržbu objektu (obvykle to znamená, že měnit žárovky musíte vy, ale výměnu kotle nebo vodovodní baterie má na svědomí on), musí se stejně – pokud vám ji k využívání přislíbil a zahrnul to do smlouvy - starat i o zahradu. Takže třeba rizikové kácení staré souše nebo opravu torza zahradního altánu by měl řešit on. Zrovna tak by se nájemníci ale měli zdržet činností zahradu poškozujících. I v nájemním bytě si můžete na stěnu zatlouct skobičku s obrázkem, ale příčky mezi pokoji vybourávat nebudete. A na zahradě byste asi neměli devastovat roubení studny, nebo trhat dlaždice. Jenže i tady existuje nepřesně vymezený prostor pro definici toho, co vlastně je využívání. Někteří nájemníci prostě chtějí zužitkovat i poslední cípek hlíny za domem, a umí se pustit i do radikálních úprav. Včetně toho trhání dlaždic chodníků, přesunu posezení s grilem, reformování podoby zahrady překopáním pažitu anglického trávníku. Třeba jen kvůli tomu, aby si vyrobili plantáž mrkve. Což se pronajímateli líbit nemusí, protože si zahradu představoval jinak. Pokud ale ve smlouvě nedefinoval, jak by zahrada vlastně měla být užívána? Vytváří se tím nepříjemná bublina nejasností, která hrozí prasknout výpovědí z nájmu nebo zbytečnými hádkami. Jestli vám tedy na srdci leží budoucí klid a soulad, měli byste se při podpisu nájemní smlouvy oboustranně zasadit o to, aby zmínky o zahradě a jejím užívání v textu nechyběly. A pak je stejně ještě třeba náležitě projednat případné plány vašeho zahradničení. Při něm se pak vyplatí přidržet svou fantazii na uzdě, a počítat s tím, že míra zásahů by nikdy neměla přesáhnout možnost návratu do původního stavu. Tak, jako byt proti vratné kauci před vystěhováním obvykle vyklidíte a vymalujete, byste do počáteční fáze měli uvést i zahradu. Je to přeci jen součást nájmu. Znamená to nepůsobit rozsáhlé modifikace (vykácet pronajímateli stromy, abyste měli v bytě hodně sluníčka), ale ani stromy moc nesázet (protože on si třeba sluníčka v bytě cení). Lidsky řečeno se dá naznačit, že žádná z úprav a modifikací zahrady, kterou jako nájemci učiníte, by neměla svým efektem přetrvat délku nájemní smlouvy. Pokud tedy podepisujete smlouvu „na určito“, řekněme na jeden kalendářní rok, nesázejte na zahradě rybízové keře. Protože za rok byste je teoreticky měli odstěhovat.Je to hodně o komunikaci. Někteří pronajímatelé jsou vyloženě rádi, že jim svou vlastní prací zúrodňujete zarostlý dvůr. Vy ale nemůžete čekat, že vaše energie bude nějak ohodnocena. A každá vložená investice se vám jinak než radostí nevrátí. To, že jste nechali navést vlečku koňského hnoje nebo desítky pytlů s kyprým substrátem, tu zůstane i poté, co se odstěhujete.K debatám je to, jestli třeba před vystěhováním budete likvidovat hnojiště, které jste založili, případně jak dalece se zasadíte o nápravu škod vzniklých hospodařením. Tady má svou roli ona fotodokumentace. Aby po vás pronajímatel nechtěl pokládku nových chodníků, byť ty jeho původní připomínaly starověkou mozaiku střepů. A on si touto cestou skrze investice nájemníků jen nerekonstruoval svoje bydlení. Takže? Pokud se jako nájemci plánujete stěhovat do nového bytu nebo domácnosti, jejíž součástí je i zahrada, nenechejte se ošálit standardním tiskem nájemní smlouvy a nechejte do textu ukotvit i prvek zahrady. Způsob jejího využívání, to, jak dalece s ní budete moci nakládat, a to včetně vybavení. Myslete na to, že nespecifikované „volné“ využívání může vyústit v nemilé situace. Třeba rozbitý bazén nebo sesypaný zděný gril, který vám nepatří. Ostatně, takové zahradní vybavení a jeho opravy by měly být v gesci pronajímatele. Domluvte se jasně předem na tom, jestli a jak můžete využívat pronajímatelův kompostér (abyste ho na konci bydlení třeba nemuseli vyprázdnit, vystěhovat), konzultujte s ním náležitosti zahradničení. A foťte, dokumentujte, sepisujte. Neprovádějte bez svolení na zahradě takové zákroky, které by měly trvalý efekt i poté, co sbalíte kufry a postěhujete se dál. Zahrady mají přinášet klid a odpočinek, tak ať se zrovna ta vaše, kterou s nájemním bytem využíváte, nestane zdrojem nepokojů a svárů.
