Ve vlhkomilném teráriu se vytvoří mikroklima právě díky tomu, že je uzavřené. Otevřené terárium musíme častěji zalévat, ale také má své kouzlo a smysl. Zato uzavřené terárium vlastně nemusíme zalévat vůbec, stačí jen jednou za jeden až dva týdny vyvětrat. Vytvoříme si tak vlastně džungli s vysokou vzdušnou vlhkostí, která nesnese jediné – přímé, ostré sluníčko. A exotický vzhled této tropické deštné miniatury je opravdu jedinečný. Použít lze vlastně jakoukoli nádobu, kterou lze uzavřít, koupit si však můžeme i menší terárium a nebo skleníček. Použít lze dokonce i láhev s úzkým hrdlem, ale chce to více šikovnosti. Nakonec ti nejšikovnější z modelářů dovedou „dostat do láhve třeba i model plachetnice“. Každopádně je ale praktičtější vybrat takovou nádobu, do které alespoň strčíme ruku. Rostliny volíme zásadně vlhkomilné, často tropické druhy, ale i tuzemské mechy a některé menší kapradiny, dále potřebujeme drenáž, substrát pro pokojové rostliny, různě velké a něčím zajímavé kamínky, rozprašovač vody a houbičku (stěny mini terária je občas třeba očistit). Mezi vhodné rostlinné druhy patří kromě zmíněných mechů (mech lze použít doslova jakýkoli) a drobnějších kapradin (např. netík) také třeba fitónie, citlivka, poděnka, takzvané domácí štěstí (Solerolia soleirolii), puškvorec, episcie, tenura, starček, kryptantus, pepřinec a tropické druhy, které preferují vlhko a méně světla, protože pochází ze spodních pater deštných lesů. A takových rostlin je velmi dlouhá řada. Při volbě rostlin je též třeba počítat s prostorem a s tím, že se zvolené druhy budou rozrůstat. Zvolené terárium musí být před přípravou čisté a suché a na jeho dno nejprve uložíme drenážní vrstvu například z drobných kamínků. Výška vrstvy je závislá na velikosti nádoby a estetickém efektu, jakého chceme dosáhnout. Drenáž může přes sklo dokonce vypadat velmi pěkně v průřezu, pokud zvolíme a vhodně vyskládáme zajímavé kamínky a proložíme je většími. Nakonec do skla se aranžují i různé plody na sucho a jiné prvky s cílem dosáhnout právě zajímavého estetického efektu (např. fazole, hrách, čočka apod. - do mini terária je však nedávejte). Poté je třeba nasypat substrát, který by měl být mírně vlhký, díky čemuž bude stále sypký, ale bude jej možné udusat. Poté terárium osázíme, vyšperkujeme například několika většími kamínky či kouskem trouchnivějícího dřeva a zalijeme. Pozor však, aby substrát nebyl až příliš vlhký. Zašpinil by stěny terária a vlhkosti by bylo uvnitř po uzavření nádoby až příliš. Substrát nasypeme v tenčí vrstvě (jen 1 až 2 cm) a opatrně udusáme tak, abychom neušpinili stěny terária. Rostlinky vysazujeme opatrně po jedné například pomocí lžičky, kterou vytvoříme v substrátu mírný výsevní důlek a zároveň přidáváme okolo rostlin opatrně další substrát, čímž postupně spolu s výsadbou zvětšujeme vrstvu substrátu. Kořínky rostlin musí být zcela zasazené, nakonec nám vznikne vrstva substrátu silná 5 a více centimetrů.Kromě kamínků, kamenů a zajímavě působících kousků dřeva či kůry nakonec využijeme k dekoraci terária i mech. Výsledek musí působit pěkně a přirozeně. Na závěr očistíme zevnitř sklo terária, provedeme opatrnou zálivku a nádobu zavřeme. Přípustný a vlastně i potřebný je pouze miniaturní otvor. Péče o takové mini terárium je pak poměrně jednoduchá, stačí jednou za týden až dva vyvětrat, občas zevnitř očistit sklo a vybrat odumřelé části rostlin (mohly by začít plesnivět). Zalévat již pak obvykle třeba není. Pokud je však nádoba otevřená, zalévat musíme, ovšem i zde existuje řešení bez zálivky a dokonce i substrátu – jmenuje se tilandsie. I v částečně otevřené nádobě se bude držet vyšší vzdušná vlhkost, ale ta se bude odpařovat do prostoru mimo mini terárium. A právě tilandsie získávají vodu pouze ze vzdušné vlhkosti a dokonce pokud uvadnou, až rok to vůbec nemusíme poznat. Ideální je přitom pro tilandsie například závěsná, otevřená skleněná baňka.Terárium nakonec umístíme do stínu až polostínu (nikdy ne na přímé slunce). Při vhodné volbě rostlin a péči pak může fungovat dlouhé roky.