Verdikt je prostý: „Dámy a pánové, ty nůžky jsou úplně tupé!“ Celý proces degradace ostrosti přitom souvisí s pravidelnou údržbou, kterou neméně pravidelně zanedbáváme. Ano, všichni někde hluboce v podvědomí cítíme, že bychom měli v souladu s návody a doporučením zahradnické nůžky ostřit po každém použití. Ale přeci nebudeme pílit břit po každém střihu, ne? Proto se údržba a broušení odkládá, až nůžky nestříhají. Jak je ale nabrousit? Ideálně tak, aby zase fungovaly jako nové a zůstal nám u toho plný počet prstů na rukou? Je to relativně snadné. Potřebovat budeme jemný diamantový nebo karborundový pilník, olej a dost možná i šroubovák. To proto, že se nůžky budou o dost lépe brousit, pokud je rozebereme na dvě části. Bohužel to, co moderní technologie přidaly na designu zahradnických nůžek, jim ubrala na opravitelnosti a rozbornosti. Klasika, tedy nůžky ze dvou madel s ostřími, spojená středovým šroubem/matkou a vsazenou pružinou, je dnes už vzácností. Proto někdy může být dílenská rozborka na součástky poněkud komplikovanější. To, co potřebujeme vědět v první řadě je, jestli máme v rukou tupé nůžky dvousečné/dvoubřité anebo jednosečné/dorazové. Ty první mají ostřené obě čepele, ty druhé jen jednu a tlačí ji proti zkosené kovadlince. Vtip je v tom, že u většiny zanedbaných nůžek to ne vždy poznáme. Jsou totiž obvykle hanebně zanesené prachem, pilinami, ulepené mízou, vosky, se stopy koroze… často až tak, že nejsou k poznání (samozřejmě, že hodně napoví tvar úchytů). Takže je třeba nejprve řádné vyčištění. Podle míry „zaflákanosti“ si vystačíme s buď s odmočením ve vodě se saponátem, vydrhnutím kartáčem nebo ocelovou bavlnou, potažmo s lázní v technickém benzínu. Radikální čištění pochopitelně připraví nůžky o ochranný antikorozní film a promazání snižující tření, které budeme muset dodat olejíčkem po skončení broušení. Máte rozebráno a očištěno? Výtečně. U ve svěráku zafixovaných nůžek se můžete pustit do práce: brousí se rovnoměrně, s citem, při zachování totožného/původního úhlu (pokud je znatelný). Původní úhel čela se obvykle pohybuje od 45° do 70°. U dvousečných se brousí pouze rovné strany čepelí, nikoliv vnitřní. U jednosečných brousíte jen řeznou část, nikoliv kovadlinku. Dost dobře ale můžete zaznamenat, že se vám na řezných plochách díky silovému používání vytvořil zub. To je problém. Vyřešíte jej zbroušením a vyhlazením klasickým pilníkem, ještě než se pustíte do hodinářsky precizního broušení. Poté je třeba promáznout mazacím olejem, a smontovat zase zpátky. Klasické zahradnické nůžky byly ve své nejprostší podstatě, až na ztupění, nezničitelné. O těch moderních to ale platí jen zřídka. Proto si těch starých, pokud je máte, važte. Často se vyplatí investovat i do pořízení středové pružinky, než kupovat produkty no-name značky odkudsi z dálného východu, které jsou víceméně na jedno použití. To už se spíš vyplatí nůžky s odnímatelnými násadkami čepelí. Záleží pochopitelně, co máte v plánu stříhat. Na živé a mladé dřevo a probírky zelených rostlin se vyplatí spíš dvousečné, starší dřevo si zase rozumí víc s jednosečnými. V rámci snah o udržení zahradnických nůžek v kondici taky nezapomínejte na občasné utažení čepu/středové matice, protože se častým používáním uvolňuje a nůžky rozkližují.Byť s pravidelností údržby, čištěním a broušením po každém použití hřeší většina z nás, pro zdraví a správný růst stříhaných stromků a keřů je skutečně lepší, když jsou nůžky ostré a čisté, a mají hladký řez. V každé domácnosti se někde v kuchyňském šuplíku povalují aspoň jedny. Nůžky univerzální, využívané naprosto na všechno. A do šuplíku je nejspíš dostalo to, že po stříhání všeho a všude pozbyly svou ostrost. Navrátit ji můžete i bez komplikovaného procesu s brouskem. Zkuste jimi několikrát dlouhými střihy naporcovat kus alobalu, nebo párkrát zastříhněte do jemnějšího smirkového papíru. Nabrousit rozevřené nůžky jde i sešmikáváním po zavařovačce. Ani jedna z těchto sice nedodá ostrost srovnatelnou se zásahem profesionálního brusiče nůžek, ale ze šuplíku je vrátí zase do hry.