Odpověď, kterou je pochopitelně třeba brát jistě s lehkou rezervou zdravého rozumu, k nám připlouvá ze zámoří. Americká společnost agronomů (která má mimochodem stejnou zkratku, jako česká firma zabývající se odpadovým hospodářstvím, tedy ASA) a také Společnost pro potravinářsko-pěstitelský výzkum (CSSA) a Univerzita v Kansasu vyprodukovala na bázi dlouhodobých experimentů studii, která se na dané téma soustředí. Výzkumníci těchto organizací si vytkli za cíl zjistit, jak velký příjem půdních kontaminantů do sebe nejrůznější zelenina absorbuje. A také sestavili dohromady pár doporučení, které se týkají zahradnických činností, které mohou takový příjem nežádoucích látek snížit. Celkový závěr jejich zprávy je pozitivní: většina vypěstované zeleniny v neideálních podmínkách částečně kontaminovaných půd je pro konzumaci bezpečná. Pochopitelně, že není dobrý nápad zakládat hydroponickou zahrádku na odkališti v Mydlovarech. Ale třeba takový prostor překladového nádraží se už potřebnými dispozicemi i přijatelnou mírou kontaminace optimu blížit může.Základní doporučení vyplývající z jejich práce zní: když budete jíst jen to, co je nad zemí, bát se nemusíte. Kapusta dřeňová nebo keříky rajčat, které rostly na půdě s vyšší koncentrací arsenu a polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU), obsahovaly jen velmi nízké koncentrace těchto nebezpečných látek. Pokud to ale „roste v zemi“, jako například mrkev nebo petržel, je starost o zdraví už na místě. Příjem kontaminantů u těchto plodin, zejména olova, se pak pohyboval těsně v limitu nebo lehce nad limitem, který doporučuje Světová zdravotnická organizace. A to už je přeci jen trochu nepříjemnost. Ganga Hettiarachchi, vedoucí výzkumu, obavy sice trochu mírní: „Je dobré vědět, jakým způsobem jsou tyto normy a hygienické standardy počítány, a obecně se nepředpokládá, že budete mrkev z kontaminované půdy konzumovat 365 dní v roce. Takže bych se její konzumace nezříkala.“ Ne každý pochopitelně může sdílet její optimismus a nadšení.I proto se nabízí možnost tzv. kontejnerového pěstování, kdy plochu kontaminované zahrady využíváte spíše po stránce prostoru, než vlastní půdy. Půdní substrát, který pochází z bezpečné lokality, nebo byl zakoupen v zahradnictví, umístíte do předpřipravených boxů, a ty ponecháte například kořenové zelenině. Chemicky znehodnocený pozemek je totiž menší problém, než absolutní nedostatek vhodného prostoru. Je také dobré vědět, ideálně dopředu, co vás na „padlé rajské zahradě“ může pod zemí čekat. Kde se dřív pracovalo s barvami nebo s pohonnými hmotami, můžete očekávat zvýšené koncentrace olova. A tam, kde se například upravovalo (konzervovalo a mořilo) dřevo, můžete očekávat arsen. Místa, jako bývalá nezpevněná parkoviště na vykládkách a manipulační stání (kde docházelo ke spalování v motorech) zase mohou obsahovat nejrůznější nepříliš příjemné uhlovodíky. Pokud chcete mít jistotu, odeberte vzorky a nechte je testovat.Podstatné je, že každá rostlina s živinami i kontaminanty pracuje na trochu odlišné bázi. Jinak je distribuuje a ukládá listová zelenina, a odlišně kořenová. Ve většině případů ale výzkumníkům postačilo zbavit výpěstky hlíny (dopřát jim po sklizni vodní lázeň, vydrhnout je), aby se výrazně snížil podíl kontaminantů. Zdlouhavější, ale neméně úspěšnou cestou je pak „naředit“ potenciálně znečištěnou půdu zdravým a výživným kompostem. Změní se tím podíl aktivních organických látek v substrátu, a kompost je také schopen vázat část znečisťujících chemikálií. Svou roli hraje i optimální hnojení. Rostliny, kterým dáte výživu takříkajíc pod nos, pak nemají takovou potřebu „šťourat se kořeny v hlubší půdě“, a tím do sebe dostávat více nebezpečných látek.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com