Žakaranda (Jacaranda) je rostliným rodem z čeledi trubačovité (Bignoniaceae). Název Jacaranda má původ v jihoamerickém jazyce guaraní a znamená „vonný“. Stejným slovem se však označuje také dřevo některých bobovitých stromů z tropické Ameriky, především pak jedinců rodů Dalbergia a Machaerium. Jde o nekrásněji kvetoucí rostliny na světě! Z dálky mohou žakarandy připomínat například vistárie a co víc, ohromí vás také balzámová vůně květů, až vás z ní může rozbolet hlava. Žakarandy jsou nejčastěji středně vysoké až mohutné stromy, výjimečně keře, například žakaranda mimózolistá (Jacaranda mimosifolia) může dosahovat jak keřovitého vzrůstu, tak mohutných tvarů, záleží na kultivaru. Listy mívají dvakrát zpeřené, složené z drobných nebo velkých lístků. Výjimečně jsou jejich listy zpeřené jednoduše a výjimečně jsou i jednolisté (některé druhy pocházející z Brazílie). Květy mají žakarandy modré nebo modrofialové, uspořádané v chudých až mnohokvětých úžlabních, případně vrcholových latách. U některých druhů květenství vyrůstají ze starších bezlistých větví (takzvaná ramiflorie). Kalich květů je široce zvonkovitý a nebo miskovitý, na vrcholu pak uťatý a nejčastěji s pěti zoubky (mohou mít i pět ostrých laloků). Koruna květů je trubkovitě zvonkovitá a na vnější straně chlupatá až lysá. Tyčinky mívají jen jeden prašný váček. Staminodium je protáhlé a delší než fertilní tyčinky. Semeník je svrchní a zploštěle válcovitý. Plodem žakarand je podlouhlá tobolka, která puká dvěma chlopněmi. Semena s blanitými křídly jsou plochá, tenká a bezbarvá nebo hnědá. V úvodu článku jsme zmínili, že žakarandy pochází ze střední a jižní Ameriky, dnes se vyskytují v přírodě od Guatemaly a Karibských ostrovů až po Brazílii a sever Argentiny. Výhradním areálem jsou tropické a subtropické části amerických kontinentů. V Severní Americe je to pak jih až sušší střed USA a Mexiko. Nejrozsáhlejší areál rozšíření mají například druhy Jacaranda copaia a Jacaranda obtusifolia. Mnoho druhů žakarand kvete mohutně již v bezlistém stavu a jejich květy jsou opylovány především včelami (např. takzvanými orchidejovými včelami z tribu Euglossini), mouchami, brouky a kolibříky. Důležitou a mnohostrannou funkci při opylování má protáhlé staminodium, které vyčnívá z každého květu a na jehož horní části najdeme četné žlázky. Tvoří se zde nektar, vůně láká opylovače a barva jim signalizuje čerstvost květu. Se stárnutím totiž staminodium tmavne. Některé včely dokonce takzvaně „loupí“ nektar, jelikož vykusují na boční straně korunní trubky otvor, přičemž vůbec nepřijdou do styku s pylem. Nejde proto v jejich případě o opylovače, nýbrž „loupežníky“. Zajímavostí též je, že barvu květů žakarand ovlivňuje kyselost půdy. Na kyselém podloží jsou růžovější, na zásaditém mají barvu více do modra. Něco podobného známe třeba u hortenzií, akorát opačně. Žakaranda mimózolistá (Jacaranda mimosifolia), případně též žakaranda citlivkolistá je jedním z nejčastěji pěstovaných subtropických okrasných stromů. Pochází ze suchých jihoamerických savan a hodí se jen do oblastí, kde se periodicky opakují suchá obdobím. V oblastech vlhkých tropů se jí nemůže dařit. Sucho vyloženě vyžaduje. Běžně ji najdeme například v Kalifornii, ale i v sušších oblastech Střední Ameriky, Afriky a Austrálie. Na jihu Afriky a v Austrálii jde o velmi oblíbený pouliční strom. Žakarandu mimózolistou najdeme i v nejteplejších částech jižní Evropy, ale též ve sklenících některých českých botanických zahrad. Do zahrady si ji u nás sice nedáme, ale můžeme se pokusit vypěstovat pohlednou pokojovou bonsaj. Navíc ji lze v sezóně úspěšně letnit třeba na slunných terasách a balkónech. Čím sušší a teplejší bude léto, tím pro žakarandu lépe.Často pěstovány jsou také Jacaranda arborea, Jacaranda caerulea, Jacaranda cuspidifolia a Jacaranda jasminoides, za jeden z nejkrásnějších je považován strom Jacaranda acutifolia, druh Jacaranda copaia se pro změnu využívá k zalesňování, jelikož roste velmi rychle. Měkké dřevo druhu Jacaranda obtusifolia se využívá v řezbářství. Minimální možná teplota pro pěstování žakarandy je +5 °C, v zimě rostlina potřebuje nevytápěnou místnost nebo studený skleník s dostatkem světla. Jako pokojová rostlina poroste dobře pouze v dostatečně větrané místnosti. Ve vegetačním období hojně zaléváme, v zimě je však třeba simulovat období sucha. Zálivka proto bude pouze velmi střídmá. Na konci zimy pak nastává čas pro tvarování stromku pěstovaného v květináči. Substrát volíme propustný a dostatečně výživný, přesto však je třeba v sezóně dostatečně hnojit. Kůra a kořeny žakarand se používali jako lék na syfilis, listy pro změnu jako hojivé obklady na rány. A když vám při procházce pod kvetoucími stromy upadne na hlavu květ, budete mít po celý rok štěstí v lásce. Ovšem to je třeba zamířit v pravý čas do nějaké botanické zahrady a nebo na jih Evropy.Zdroj: Wikipedia, nasezahrada.com