Začněme ale správným zaléváním, bez toho to nadále stejně nepůjde. Je třeba zvolit vhodnou dobu pro zálivku, večer kropí především zaměstnaní lidé, ovšem ideální je zálivka časně ráno. Nejdéle tak cca do devíti hodiny. Rostliny postupně oschnou, i když bychom se samozřejmě obzvláště u zeleniny měli snažit o zálivku ke kořenům a listy a stonky nesmáčet. Přes noc obvykle zůstane voda, kde nemá, do rána rostliny neoschnou a to je špatně. Připravujeme tak zázemí pro šíření plísní. A nehrozí též díky ranní zálivce uhnívání kořínků. Ideální je pro zálivku voda dešťová a pokud ta či ona rostlina či celý záhon potřebují něco navíc, snadno hnojivo a jiný doplněk do této vody přidáme. Například i bylinné jíchy je lepší připravovat z dešťovky. Raději prostě jednou za více dní záhony pořádně po ránu prolijeme a díky zamulčování nám taková zálivka vydrží déle. Jak jsme již zmínili v úvodu článku, zalévání vidlemi je vlastně mulčování, navíc lze použít podle vlastností konkrétní mulče také lopatu a nebo prostě jen své ruce. Mulč zadržuje u rostlin (jejich kořínků) vlhkost, snižuje výpar a tím redukuje potřebu další zálivky. Je nesmysl zalévat každý den, díky mulčování například slámou to stačí jednou za pár dní, často i za týden. Navíc nám mulč zároveň usnadní práci s plevelem. Tolik ho ze zamulčovaných záhonů neporoste. A v případě plodové zeleniny a třeba i jahod má ještě jednu skvělou vlastnost, plody nejsou umazané od hlíny, což obvykle zvyšuje riziko hniloby a výskytu plísní. Pozor však, ne každá rostlina snese mulčovací kůru a nebo štěpku. Ty jsou dobré pro rostliny s požadavkem na kyselejší reakci půdy, jinak musíme použít jiné materiály, třeba posekanou trávu, slámu a nebo seno, dokonce lze jako mulč pokládat na povrch půdy i vytržené plevele. Místo aby plevel překážel, ještě nám poslouží. A pokud mulčujete stromky a keře, nesmí se mulč dávat až přímo na kmen, stejně tak okolo rostlin zeleniny je dobré nechat kousíček místa. Přece jen i mulč hnije, rozkládá se. A to není na krčcích rostlin dobré. Motyčkou jednoduše zkypříme vrchní vrstvu půdy, díky čemuž se v ní bude voda držet lépe. A pozor, stačí půdu jen lehce prohrábnout (proškrábnout), tedy její povrch. Musíme brát ohled na kořínky rostlin. U těch, které koření mělce, je zároveň vhodné přikopčení zeminy ke stonkům. Snesou to papriky, rajčata i okurky a mnohé jiné rostliny. Jde o velice efektivní způsob zálivky, který nám opět usnadní práci a navíc se bude rostlinám zamlouvat. Můžeme použít hliníkové i plastové květináče a nebo odříznutou horní část PET lahví. Ovšem takto je třeba záhony připravit ještě před výsadbou sazenic, později bychom mohli zapouštěním nádob do půdy poškodit kořínky rostlin. Je důležité, aby byl na dně nádobky (příliš velké nádoby nemají smysl) odtokový otvor, kterým bude voda prosakovat ke kořenům rostlin. U mělčeji kořenících druhů můžeme udělat do plastových nádob otvory i ze stran. Jednoduše pak vždy nádoby naplníme vodou a dokud z nich nezmizí, není další zálivka nutná. Je to vlastně taková jednoduchá domácká obdoba kapkovačů. Ve velmi suchých oblastech planety je tento způsob zalévání velmi oblíben a není to žádná náhoda. Zde to dělají tak, že vedou vodu podzemními trubkami do zakopaných hliněných nádob (čili nádoby jsou zakryté i shora) a ty vodu postupně uvolňují v blízkosti kořenů rostlin. V našich podmínkách není zákryv shora a rozvádění trubek nutný a použít můžeme třeba i kelímky od jogurtů.Chcete-li však přece jen i ochranu vody před výparem shora, vezměte dva obyčejné keramické květináče, horní otvor pro nalévání vody zvětšete a květináčky slepte. Hlína je ideální, jelikož nádoby propouští vlhkost i svými stěnami. Prostě pálená keramika vodu nasává. O poznání hůře je na tom kamenina, o plastu nemluvě, ten bez otvorů nepropustí nic, ale také jej lze využít jako nejlevnější alternativu. Keramika nesmí být pro naše potřeba přepálená ani umaštěná, mastnota se s vodou odpuzuje. A existuje ještě jeden způsob, do země zapustíme květináč a podmisku použijeme jako víko. Lze si přitom hrát i s drenážním otvorem na dně květináčů, můžeme použít zátku a nebo ji naopak vyjmout a vodu pustit hlouběji ke kořenům. Kolem keramických stěn se nám kořeny rostlin časem zcela ovinou, prostě snadno poznají, odkud mohou vodu nasávat. Dokonce se pro tento účel vyrábí a prodávají speciální keramické nádoby.
