Zatravňovací dlažba má kromě ohromné výhody zachování travního porostu na pokládané ploše i vynikající schopnost odvádět vodu. Ta se nám nikde nedrží a snadno se po správné pokládce vsakuje. Kromě pojízdných a pochozích ploch ji však úspěšně využijeme i při zpevnění svahu. Surovina pro výrobu a nabídka Surovinou pro výrobu zámkové dlažby je betonová směs, do které se přidávají další přísady - plastifikátory. Ty upravují vlastnosti betonu a tedy i výsledných produktů – zámkové či zatravňovací dlažby. Součástí nabídky zámkové dlažby jsou i poloviční části, které se aplikují ke krajům pokládaných ploch, patníky a obrubníky, odtokové žlaby a různé okrasné prvky. Můžeme tedy stejně jako je tomu běžné například u nabídky střešních kritin a dalšího zboží hovořit o SYSTÉMU ZÁMKOVÉ DLAŽBY. Zámková dlažba se s ohledem na očekávané zatížení vyrábí v různých tloušťkách. Jinou tloušťku použijeme pro pochozí plochy a jinou pro plochy pojízdné. Fenomén zatravňovací dlažby Pokud chceme na pojízdné ploše vybudovat travní porost a přitom jej nechceme poškozovat přejížděním, sáhneme po dlažbě zatravňovací. I zatravňovací dlažba je vyráběna v různých provedeních. Jednotlivé typy se liší velikostí i designem. Zatravňovací dlažba se ale vyrábí bez dalších povrchových úprav. Až na výjimky zde dominuje přírodní vzhled. Zatravňovací dlažbu můžeme aplikovat na malé i velké plochy, možnosti jejího užití jsou vlastně podobné, jako u běžné dlažby zámkové. Je však nevhodná na frekventované veřejné pochozí plochy. Chůze v podpatcích, pohyb osob s omezenou hybností, jízda invalidních vozíků či chůze dětí jsou po ní problematické. I zatravňovací dlažba je pokládána jednoduše a rychle. Terén, na kterém ji budeme pokládat, musí být dobře srovnaný, hlína by přitom měla být dostatečně uleželá. A pokud ne, zpevníme ji válcem. Pokládka zatravňovací dlažby se vlastně od běžné dlažby zámkové nijak neliší. 8 rad pro pokládku zámkové dlažby 1.) Nejprve musíme důkladně připravit podloží. Na ideálně připraveném podloží závisí samotná životnost zámkové dlažby, stejně jako účelnost a dokonalý vzhled. Začínáme výkopem, poté podložní vrstvu zhutníme a srovnáme dno výkopu (nejčastěji válcem, ideálně strojně). Až pokud válec nemůžeme použít, volíme jiné řešení, nejčastěji vibrační desku. Manuální zhutnění by bylo příliš pracné a navíc i neúčinné. Hloubka dna výkopu je závislá na účelu pokládané plochy a tedy tloušťce dlažby, kterou budeme pokládat (rozdíl mezi pochozími a pojízdnými plochami) a podkladních vrstev pod dlažbou. Je také nezbytné, aby zhutněné dno výkopu věrně kopírovalo sklon, jaký požadujeme. 2.) Následuje uložení podkladních vrstev. Pod dlažbu pro pojízdné plochy (příjezdy k domům, parkovací plochy, respektive silniční komunikace) nejčastěji ukládáme vrstvu kamenné drti a opět ji důsledně zhutníme, tentokrát vibrační deskou. Jestliže je očekávané zatížení nejen osobními automobily, ale i těžkou technikou, bude tato vrstva ještě silnější. Kamennou drť ale ukládáme i pod plochy pochozí, kde si však vystačíme i s drtí jemnou. 3.) Následně osazujeme okraje pokládaných ploch. Obrubníky nejlépe usadíme do betonu. Rozlišujeme obrubníky chodníkové a záhonové, které použijeme na pochozích plochách svých pozemků. 4.) Až po položení obrubníků vysypeme plochu jemnou drtí. Opět bude následovat zhutnění. Podkladní vrstvy pod budoucí dlažbou tedy zhutňujeme celkem třikrát, každou zvlášť. Jak jsme již zmínili ve druhém kroku, u pochozích ploch nebo třeba cyklostezek si vystačíme pouze s jednou podkladní vrstvou z jemné drti a zde tedy zhutňujeme pouze dvakrát. Nejprve podklad po vyhloubení výkopu, potom osazujeme obrubníky a nakonec plochu vysypeme jemnou drtí a zhutníme podruhé. 5.) Nakonec připravené podloží vysypeme velmi jemnou drtí – vlastně pískem. Vrstva z velmi jemné drti bude již přímo podkladem pod zámkovou dlažbou. Zámkovou dlažbu v zásadě neukládáme do betonu. Za prvé bychom tak ztratili její ohromnou výhodu – snadné rozebrání v případě dodatečné potřeby výkopu a za druhé bychom přišli o vynikající nivelační schopnost zámkové dlažby. Navíc bychom ohrozili stěny přilehlých domů zvýšenou vlhkostí a v zimě by nám mohla dlažba následkem mrazu popraskat – beton se za mrazu roztahuje. Velmi jemnou vrstvu zarovnáme pomocí latí do naprosté roviny. Je též možné využít vodících latí, plochu vysypat a další latí nakonec srovnat. Stále musíme dbát na rovnoměrné rozložení materiálu, což platí pro všechny podkladní vrstvy. Po takové finální úpravě podkladu musíme dbát na to, abychom nijak nepoškodili rovinnost plochy. Při pokládce na frekventovaných místech raději provádíme zarovnání finální vrstvy postupně, současně s pokládkou. Stejně tak je ale nebezpečím po zahradě pobíhající pes. Počítejme s tím, že tato finální vrstva nám po položení dlažby klesne zhruba o 1 cm. Z prvních pěti kroků pokládky zámkové dlažby je patrné, že časově nejnáročnější je příprava podkladu, samotná pokládka dlažby je již hračkou. Nesmíme ale zapomenout, že příprava podkladu je vlastně stejná pro všechny druhy dlažeb, s výjimkou pokládky například přírodního kamene do betonu. 6.) Samotné položení dlažby do nezhutněné vrstvy jemné drti začínáme od nejnižšího místa pokládané plochy. Odsud zásadně postupujeme směrem k tomu nejvyššímu. Pokud potřebujeme půlky, rohy a podobně, zásadně používáme výrobky systémové řady, pouze v případě atypických rozměrů můžeme dlažbu lámat (pozor, pouze vhodným způsobem, zeptejte se odborníků). 7.) Máme-li již dlažbu položenou, následuje zásyp. Spáry mezi jednotlivými díly zámkové dlažby zasypáváme jemným křemičitým pískem. Použijeme k tomu obyčejné koště, kterým plochu nakonec důkladně zameteme. Spáry zasypáváme za sucha, mokrý písek do spár nedostaneme. Stejně tak musí být při zasypávání suché i jednotlivé díly zámkové dlažby. Bezprostředně po dešti tedy tuto práci neprovádíme. 8.) Posledním krokem je zhutnění celé položené plochy vibrační deskou. V předchozích bodech jsme se tedy vlastně dopustili dezinformace. Nejenže dvakrát či třikrát zhutňujeme podkladní vrstvy, ale nakonec zhutníme i výsledek naší práce. V tomto případě ale musíme na vibrační desku nasadit ochranný návlek, abychom dlažbu nepoškodili. A po zhutnění musíme ještě jednou zasypat spáry křemičitým pískem a plochu poté definitivně zamést. Pokládka dlažby zatravňovací 1.) Vyznačíme plochu, kam budeme jednotlivé díly zatravňovací dlažby pokládat a poté odebereme zeminu. Tu je ideální na vhodném místě uložit, budeme ji později opět potřebovat, na vysypání jednotlivých položených dílů. Hloubka výkopu je zde opět závislá na tom, zda budejeme pochozí či pojízdnou plochu. Standardně je to 20 až 30 centimetrů, při jílovitém podloží až 40 centimetrů. 2.) Plochu upravíme do roviny a zhutníme, stejně jako při pokládce běžné dlažby zámkové. 3.) Na zhutněný a zarovnaný podklad navezeme nosnou vrstvu štěrkopísku (20 – 30 cm) a opět ji zhutníme a zarovnáme. 4.) Nyní můžeme použít hustou síťovinu z mikrovláken. Ta nám zpevní podloží a zabrání prorůstání plevele. 5.) Nakonec na celou plochu uložíme cca 4 cm směsi štěrkopísku s kompostem. Tuto vrstvu zarovnáme pomocí latí a již nezhutňujeme. 6.) Nyní pokládáme jednotlivé díly zatravňovací dlažby. A i zde musíme dbát na správný směr pokládky, o to víc, mají-li konkrétní systémové díly zámek (zatravňovací dlažba nemusí být zároveň dlažbou zámkovou, záleží na jejím výrobci, respektive na našem výběru). Dlažbu pokládáme zásadně kolmo ke směru jízdy. 7.) Posledním krokem je vyplnění zatravňovacích panelů zeminou a následné osetí travním semenem. Nakonec povrch zasypeme tenoučkou vrstvou písku. Zeminou vnitřní prostor dlaždic nevyplňujeme až k horní hraně, tráva musí mít šanci růst, aniž bychom jízdou přes panely poškodili krčky rostlin. Je patrné, že pokládka zatravňovací dlažby je jednodušší, což dokazuje i 7 postupných bodů pokládky namísto osmi. Nenechme se však zmást, zatravňovací dlažba totiž vyžaduje údržbu. Plochu musíme zalévat, posekat a případně dosít travním semenem. Vhodnou směs nám doporučí každý dobrý zahradník.
