Záplevák podzimní (Helenium autumnale) nese ve svém jméně slunce (Helios) a opravdu září často žlutou barvou. V zahradách i řezaný ve vázách. Rozzáří trvalkový záhon a výborně se kombinuje s jinými trvalkami, kterým se také daří na plném slunci. Můžeme však ze zápleváků vytvořit i solitérní jednodruhové seskupení různých barev květů. Tyto hvězdnicovité (Asteraceae) trsnaté rostliny se k nám dostaly ze Severní Ameriky na konci 18. století. Evropskými zahradníky jsou pěstovány od roku 1792 a rozšířily se také do Asie. Občas se ve volné přírodě vyskytují spontánně vzniklé semenáče, tento druh se však nechová invazně, nepředstavuje proto pro své nové domoviny ekologický problém. Záplevák podzimní skutečně upřednostňuje slunná a teplá stanoviště, jeho květy navíc sluníčka vyloženě připomínají. Jak tvarem, tak zbarvením, pokud jsou zrovna žluté. Na druhou stranu ale snese i polostín, pokud však chceme maximální množství květů, plné slunce je nezbytné. Ideální je také vlhká a propustná půda s dostatkem organické hmoty. Přirozenými stanovišti zápleváků jsou vlhké louky v blízkosti lesů a močálů, špatně odvodněné pastviny a opuštěná pole podél vodních toků a nádrží. Dokonce snesou i krátkodobé zaplavení. Zápleváky jsou odolné vůči u nás typickým chorobám a škůdcům, největším problémem jsou pro ně slimáci, obzvláště plzák španělský, který dovede zdecimovat mladé sazeničky. Kde se vzalo české slovo záplevák? Botanici zřejmě upřednostnili při volbě českého jména bujný růst této rostliny, stejně jako její výšku. Podle kultivaru to může být až 150 cm a to již druhým rokem po výsadbě. Prodávají se však i kultivary, které nepřesáhnou výšky 50 cm, a které jsou určené například na slunné skalky a do menších zahrádek. Díky šlechtění si můžeme vybrat kultivary rozdílné výšky, tvaru i barev květů. Z barev jsou to odstíny od sýrově žluté, přes oranžovou a cihlově červenou, až po sytě vínovou. Květy přitom mohou být i žíhané a s různými jinobarevnými znaky. Možné jsou také přechody barev od jemných až do sytých tónů. Zápleváky obvykle kvetou zhruba až od půlky srpna a pak vydrží kvést až do konce října, někdy i déle. Vždy v závislosti na počasí, ale také podmínkách, jaké jim poskytneme. Dobu kvetení lze navíc prodloužit jednoduchým trikem, totiž vyštipováním odkvetlých květů. Donutíme tak rostliny obnovovat kvetení. Je to sice trochu pracné, zabývat se takto celým záhonem vyžaduje trochu času, ale určitě se to vyplatí. Navíc odkvetlé květy nevypadají vůbec pěkně. Před příchodem zimy je třeba odkvetlé rostliny seříznout na cca 10 cm. Jinak jde o rostliny dlouhověké, ovšem pro zachování bohatého kvetení je nejlepší přesazení jednou za pět let. Přesazování a případně dělení trsů provádíme na jaře, nikdy ne na podzim, do zimy by se rostliny nemusely dostatečně uchytit. A jelikož koření jen mělce, určitě se také nedoporučuje okopávání. A pozor, po časném seříznutí odkvetlých lodyh rostliny často remontují (ještě vytvoří nové květy), počkejte proto s řezem až na poslední chvíli. V trvalkových rabatech zápleváky vyniknou především jako vyšší barevná kulisa v pozadí, nízké kultivary naopak v popředí. Výborně také kontrastují s okolní zelení, například živými ploty (v popředí plotů samozřejmě). Hodí se i do prérijních záhonů, kde ale nesnesou delší sucha, vyžadují proto pravidelnou a hojnou zálivku, což se nemusí okolním prérijním rostlinám vůbec líbit. Kromě velké obliby zápleváků ve floristice, jelikož vydrží ve váze ve skvělé kondici až 5 dnů, si tyto rsotliny oblíbil také hmyz. Jde totiž o významný medonosný druh. Obzvláště žlutě kvetoucí kultivary jsou oblíbené včelami a čmeláky, pochutnávajícími si na sladkém nektaru. Určitě se proto zápleváky hodí i do přírodních a ekologicky zaměřených zahrad. Na podzim navíc přirozené pastvy pro hmyz ubývá, o to jsou kvetoucí zápleváky cennější. Včelaři by je rozhodně neměli zavrhnout. Kromě jarního dělení trsů můžeme v létě přistoupit k řízkování. V červnu a červenci odebíráme stonkové řízky, načež můžeme použít stimulátor růstu. Možný je také výsev zralých semínek z předešlé sezóny, který provádíme zásadně do výsevního substrátu s nízkým obsahem živin. Jednoznačně však vede jarní dělení trsů, které je nejlepší provádět v dubnu. Úspěch zaručen!Zdroj: zahradkarskaporadna.cz, ireceptar.cz, cmelaciplus.cz, dumazahrada.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia