Začíná to tuhými a kožovitě zvrásněnými listy rostlin, které se později svěsí a schnou. Bez ohledu na to, kolik vody jim dopřejete. Následuje zpomalený růst, na který nezkušení zahradníci reagují zvýšením koncentrace hnojiv. Bez ohledu na to, že tím problém jen zhoršují. Pak už to jde i vidět. Sůl v půdě na zahradě je patrná buď v sypkosti podpovrchového materiálu, zpískovatění hlíny anebo přímo vysráženými koláči na povrchu. To už je skoro pozdě. Odkud se sůl vzala?Může mít nejrůznější zdroje. Mohou to být soli sádrovce, síranu vápenatého, sodného nebo hořečnatého, uvolněné a vysrážené z hornin v podloží. Může to být sůl kuchyňská, chlorid sodný. To když třeba likvidujete plevele horkou osolenou vodou, nebo zaléváte vodou z vany s rozpuštěnou koupelnovou solí. Pochopitelně, může to být sůl chloridu vápenatého, pocházející ze zasolování silničních povrchů. To když se vaše zahrádka nachází pod spádnicí z takto ošetřené silnice. Většinou to je ale sůl, která má svůj původ v zálivce. Pokud je v ní přítomno mnoho rozpuštěných látek, dojde na jejich vysrážení. A asi největším startérem procesů, které končí zasolením, je neoptimální skladba hnojiv, ve spolupráci s nevhodně rozloženým režimem zalévání, to vše za působení sucha. Dochází tu k velkému odparu. A tím se vytvoří ty nejlepší podmínky pro vysrážení solí, a vám/vaší zahradě nastanou nelehké časy. Protože zasolená půda je skoro na nic. Kromě těch nejodolnějších a na stres vybavených druhů v ní nic nepřežije. Celé to pak nepříjemně graduje. Soli ovlivňují kvalitu povrchových a podpovrchových vod, znehodnocují je dodatečným přídavkem minerálů (sodíku, vápníku, hořčíku, chloridů, nitrátů, sulfátů, uhličitanů), postarají se o rozpad funkčního nastavení fyzikálně-sorpčního komplexu půd, změní její chemické vlastnosti (třeba pH) a strukturu (humus přestane být kompaktní, stane se sypkými granulemi a zrníčky).Některé soli jsou pro rostliny přímo toxické. V zasoleném prostředí nejsou kořeny rostlin schopné přijímat další vodu, bez ohledu na to, kolik jí k nim nalijete. Uschnou a ze zahrady se stane jen trochu jiná poušť. Náchylnější jsou k tomu místa s nevyrovnaným zasakováním, nebo se špatně vyvedenou drenáží a ty, stojící v pod-svahových pozicích. Co s tím? Prvním krokem je prevence, snaha zabránit tomu, aby k zasolení vůbec došlo. Tedy v praxi, zamezit průniku solí do půdy. Nesolit v zimě pěšinky, příjezdové cesty a chodníky, zbavovat se náledí alternativními cestami. Chránit záhonky na exponovaných místech (podél solených silnic) ochrannou vrstvou tkaniny/pytloviny, aby nedošlo k přímému kontaktu a vyplavení solí. Podobně, přes zákryt můžete zalévat i žíznivý trávník. Kolem pozemku, z exponované strany, můžete vysadit živý plot z listnáčů. Listy shazují každý rok, takže to snáší lépe. A čas od času tam, kde větříte problémy, můžete půdě přilepšit peletami sádry/sádrovce. Nevyřeší to všechny problémy, ale pomůže s absorpcí solí a jejich vyplavení z půdy. Také se hodí zalévat odstátou, spíše vlažnou (sluníčkem prohřátou) vodou. Snížíte tím teplotní šok rostlin a usnadníte vstřebávání. Hodí se také vědět, zda je voda ve vaší studni spíše tvrdá, či nikoliv, případně jakou vodou vlastně zaléváte. Komplikace mohou plynout i ze způsobu zavlažování. Přílišné (jednorázové) převlhčení půdy totiž vede k problémům, když po závlaze voda v půdě vzlíná z převlhčeného podloží směrem k povrchu, kde se vypařuje. Vzlínající voda nese soli obsažené v půdě vzhůru a nakonec se z povrchu vypaří, ale soli, které s sebou nesla, zůstávají blízko povrchu půdy nebo nakonec přímo na povrchu půdy. S tím samozřejmě souvisí i otázka, jestli řešíte řekněme jednorázový zdroj zasolení, anebo byla zahrada zasolována vytrvale a postupně. V druhém případě, dotaženo do extrému, je možná lepší odkopat hezkých pár čísel zeminy a zbavit se jí, nahradit ji novým substrátem. Ostatně, přilepšit půdě přídavkem organického substrátu je to nejlepší, co můžete udělat vždy. A nešetřete s ním. Zlepšíte tím znovu propustnost půdy a snížíte odpar vody. Zní to radikálně, ale moc jiných možností se nenabízí. Ošetřit půdu přídavkem dřevěného uhlí, přidat dvacet centimetrů kompostu a dát půdě čas na vzpamatování, pomoci ji prorýváním. Rezignovat na používání syntetických hnojiv. Nejspíš to úplně stačit nebude. Promyslet budete muset optimální drenáž pozemku, tak, aby se voda „stahovala“ dolů (po spádnici z pozemku), anebo se aspoň zatahovala do hlubších horizontů a nevzlínala k povrchu. Chce to komplexní přípravu půdy a znamená to dlouhé hodiny (dny) práce s rýčem a krumpáčem. Pokud máte dobrou drenáž, můžete zkusit promývání. Pokud tedy máte dostatek vhodné vody (abyste to nakonec ještě nezhoršili). Ideálním časem je předjaří, ale vzhledem k tomu, že se tu bavíme třeba o stovce litrů na metr čtvereční, je to teď za such a cesta ne moc reálná. Při tom všem snižujete odpar z půdy a můžete aplikovat chemickou léčbu. V závislosti na konkrétním druhu solí. Někde pomůže chlorid vápenatý, jinde třeba síran železnatý. Částečně přitom můžete využít metod fytoremediace, tedy „hojení rostlinami“. Pozvěte na zasolený pozemek „plevele“, například mochnu, úročník, třezalku nebo obyčejný laskavec. Jim soli nevadí, a umí se „vytáhnout“. Když je pak odstraníte (a ne, nezapravujte je do půdy), zbavíte se tím částečně i zasolení. Můžete si ulehčit práci tím, že necháte prosolenou půdu zaplevelit, protože nic jiného než solím tolerantní vegetace se na ní stejně neuchytí.Když pak další sezónu použijete výsev bobovitých, které svými kořenovými hlízami vážou dusík, zlepšíte zdraví postupně odsolované půdy. Podobné metody zeleného hnojení tu můžete aplikovat častěji, a nezapomeňte přitom na kypření a přidávání kompostu. Ano, je to dřina. Zasolit půdu je prostě mnohem snazší, než se pak solí zase zbavit. Je to škoda, kterou budete napravovat několik let. Proto na to myslete pokaždé, když budete zalévat vodou z nevhodného zdroje, dávkovat hnojiva jen tak od oka nebo budete sypat v zimě sůl, kam to jen půjde. Půda má dlouhou paměť, a tuhle ne-péči vám jednou připomene.
