Ne, tahle metoda skutečně k pěstování metrákových rekordmanek neslouží. Tykve pěstované vertikálně musí nést podpůrná konstrukce, a hodí se primárně pro menší druhy. A právě s tím úzce souvisí přínos celé této metody.Když si představíte všechny ty tvarově rozmanité tykve - u dýní všechno od hokkaidó až po tančící kobry, a k tomu třeba i ostnité a žíhané exempláře – nabízí se otázka, k čemu je vlastně pěstovat. Na jídlo moc ne. Nejčastější odpovědí je, že pro prostou radost z rozmanitosti jejich barev a tvarů. Když si je ale po sklizni vyložíte do košíku a vystavíte na verandě nebo doma, ve svém podzimním zátiší, stejně vám tu radost nebudou přinášet moc dlouho. Nevydrží. Zato když je budete pěstovat vertikálně, můžete to změnit. Protože se jimi budete moci kochat o dost déle, v průběhu celého růstu. Budou vás ohromovat, překvapovat, těšit. Už jen tím, že jsou – a jsou vidět. A to je právě ten hlavní přínos pěstování tykví vertikálně. Není to o nějaké nadprodukci nebo fantastických mírách, je to o radosti, kterou máte přímo před očima, a která vás může i ťuknout do nosu. A kvůli tomu se už vyplatí nepřepočítávat vynaloženou energii na objem úrody. Těch výhod je samozřejmě ještě pár. Předně se tahle metoda výtečně hodí, když nemáte na svém pozemku či zahradě místa nazbyt. Tykve, ať už patisony, cukety anebo dýně (jde to i na plody goya, melouny a okurky), zkrátka zabírají hodně prostoru. Ale protože se přirozeně umí pnout, dá se toho využít. Vůbec jim totiž nevadí, když jim nabídnete tu samou plochu, jen tedy v odlišném formátu, ve výškovém rozměru. Možná za to budou ještě raději. Proč? Při tom pnutí se do výšek a vertikálním růstu se totiž výrazně zlepší cirkulace vzduchu kolem stonků, listů a plodů. Čerstvé povětří nesvědčí plísním, které jsou velkou zhoubou tykví. Takže jestli u tykví pomýšlíte na bio-pěstování bez postřiků, jste tu na správné adrese. Takhle to krásně jde bez žloutnutí listů. Zavěšení rovněž usnadní přístup opylovačům ke květům, takže těch plodů může být ve výsledku více. Ne sice větších, ale více.Zavěšení hraje i pro zlepšení přístupu listů ke slunečním paprskům, k vyváženějšímu růstu. A samozřejmě je to i o tom, že plody visící ve výškách nemají tendenci ke hnití nebo otlačení, proleženinám, jako když leží na vlhké zemi. Je to slibný způsob, jak vypěstovat více (menších) plodů, v trochu odlišné, vyšší kvalitě. S chválou to ale zase nesmíme úplně přehánět, nedostatky se dají tušit. I když s pěstováním tykví do výšek šetříte místo, neznamená to nutně, že to správné místo máte. Tykve potřebují alespoň šest hodin přímého slunečního osvitu denně. Místo pro vertikální pěstování takovým nárokům musí odpovídat.Další zádrhel se dostaví při budování podpůrné konstrukce. Jistěže chcete mít něco nenápadného a estetického, protože se na to budete muset dívat do doby, než se tykve rozrostou. Ale nějaké ze špagátů uvázané sítě vám stačit nebudou. Konstrukce musí být dost pevná na to, aby unesla dost velkou zátěž. A jak ta zátěž má být přesně velká? To se předem těžko odhaduje. Jistotu budete mít, když začnete podpůrné konstrukce budovat z roxorů a kari sítí. Ty nejsou laciné a současně nejsou ani moc vzhledné. Což estetický aspekt trochu narušuje. Možná vymyslíte i nějakou vzhlednější treláž, ale počítejte s tím, že na jednom metru čtverečním byste měli být rezervu pro přibližně 15 kilogramů zátěže. To lehkosti skutečně moc nenahrává.Nabízí se také různé konstrukce z tyčoviny, dýňové obelisky, klece a klícky, áčka. Ale to už je na vás. Stejně jako volba vhodných druhů tykví. Ono to totiž nejde dobře se všemi. Vůbec špatně si ale nestojí cukety, žluté letní dýně, odrůdy Delicata a spousty druhů ozdobných forem. Výsadba musí být volnější. Pro růst kořenů tak, aby si tykve vzájemně nekonkurovaly. Pak už nastává další etapa, spojená se „školením“ tykví ve vertikálním růstu. Začít se s tím musí brzo, dokud jsou stonky ohebné a výhonky s úponky přirozeně pátrají po nějaké opoře. Když s tím začnete pozdě, můžete rostliny nešetrně polámat, a z parády by nebylo nic.Vyvazování a přichytávání stonků je přitom třeba dělat dostatečně volně a jemně, aby se stonky ani později nepřiškrtily, případně ve větru o úchyty nějak nelámaly. Pokud to provádíte pod širým nebem, a ne třeba ve skleníku, není to vůbec snadné. Doporučené je na upevnění rostliny ke konstrukci vždy používat úvazy z měkkých materiálů. Látkové pásky, staré silonky, plastové pružné úvazy… Je to práce nešikovná, a nedá se to pořídit najednou. Vyvazovat se musí v období růstu průběžně. A až se tykve chytnou? Začnete řešit přesně opačné problémy – s přehnaně bujným růstem šlahounů. Průměr je sice kolem dvou až tří, ale šampionům, kterým se vertikální růst zalíbí, se může podařit i šest metrů. Přitom ty nejdelší výhonky zpravidla nesou nejvíce plodů. Budete to vůbec mít kam dát?Ty nejtěžší plody bude třeba tu a tam ještě dodatečně jistit nějakou ochrannou sítí. Na hlavu by vám spadnout nemusely, ale spadnout jen tak na zem či dlažbu a rozbít se, to mohou. A byla by to zbytečná škoda. Což je vlastně krok k prvním bodům o podpůrné konstrukci. S úplně malou nevystačíte, větší potřebuje větší nosnost, přitom je třeba dodržet optimální podmínky pro růst. Je docela kumšt umět to vybalancovat. A právě to někomu může přijít jako trochu moc práce za málo užitku. Ale nebojte, pokud užitek a velikost úrody nejsou tím hlavním motivem, které vás při vertikálním pěstování tykví ženou kupředu, funguje to perfektně. A vypadá krásně.Pestrobarevné a pestro-tvaré tykve se vám budou vznášet nad hlavou jako legrační lampiony, a budou vytvářet nezapomenutelnou atmosféru vaší zahrady. Radost vám tak budou dělat celou sezónu. Pokud tedy nebudete té práce navíc želet.Zdroj: Masterclass.com, , Homesandgardens.com, Groweg.com, Gardeningknowhow.com
