Za statusový symbol bývají označovány věci, jimiž jejich majitel prezentuje okolnímu světu, jak moc dobře na tom je. Ve světě to tak funguje odpradávna. Okázalými šperky, perlami, pozlacenými kyrysy, stříbrem prošívaným šatstvem a vůbec zbytečným luxusem se vyšší šlechta oddělovala od šlechty nižší, ne až tak movité, zatímco bezzemci žili v blátě a bídě. Ani dnes to není o moc jiné. Manažer oblastní pobočky možná udělá ramena tím, když se projíždí rodnou vsí ve svém BMW na splátky. Na ty, co do práce jezdí s MHD nebo na kole to možná udělá dojem – ale s takovou oválenou šunkou těžko přiměje přizvednout obočí miliardáře, který má v garáži pod hedvábím přikrytý Rolls-Royce Boat Tail za 700 milionů korun. Značkový šitý oblek, špičková technika, předražené hodinky nebo třeba vilka velikosti paláce - postavení na vrcholku společenského/ekonomického žebříčku se zkrátka dá prezentovat různě. Až donedávna ale stranou těchto hrátek se statusovými symboly stálo zahradničení. To bylo až neobvykle rovnostářské. V hlíně se rádi rýpali lidé bez rozdílu, a byla to pořád ta samá hlína. Právě v tom teď vycítili jistý prostor výrobci luxusních, řekněme pětihvězdičkových kompostů. Kteří se rozhodli oživit trh tím, že začali nabízet - a s velkým úspěchem prodávat - všemožné substráty „vyšší kvality“. V podstatě přes noc se z toho stal tak výnosný byznys, že si toho povšimli i redaktoři z Wall Street Journal. Kompost, který si vyrobíte doma, vás nestojí ani korunu. Ale někdy prostě nemáte prostor ani zásobu, a tak si pytel té sypké prsti koupíte v zahradnictví. Cena té nejobyčejnější „klasiky“ se dnes pohybuje okolo 150 korun za pytel s obsahem 50 litrů. Pořídíte dráž i levněji, záleží na balení a výrobci, ale strop ceny bude někde mezi dvěma až extrémnějšími sedmi korunami za litr. Co byste si ale pomysleli o kompostu, který jde do prodeje s cenou 500 korun za litr? Zaplatili byste za pytlík velikostí odpovídající balené mouce dvacetinásobek ceny mouky?To není chyba v desetinné čárce nebo špatný přepočet z liber, švýcarských franků či dolarů. To je suma, u níž běžně začínají ty komposty a substráty „vyšší třídy“. Zboží, které je evidentně určené pro vyšší třídu, protože normální smrtelník by za něco takového při plném vědomí nejspíš neutrácel. Vyrábí je – a znovu doplníme, že s úspěchem prodávají – lidé, kteří produkci kompostu povýšili na úroveň umění. Rozplývají se nad jemnou citrusovou vůní s přídechem vanilky, která se z takového kompostu line. Nadšeně popisují jeho čokoládově vyzrálou barvu a jemnou texturu. A vyzvedávají všemožné biologicko-organické kvality takového výrobku. Člověk z toho skoro dostává hlad a chuť nasypat si takový kompost do misky a pustit se do něj lžící.Co to umí? Tyhle fantastické komposty, substráty a luxusní hnojiva se pyšní tím, že napomáhají růstu rostlin, podporují vododržnost půdy, zlepšují půdní strukturu a dotváří prostředí vlídné k mikroorganismům, že jsou zdrojem živin a vedou k celkovému ozdravení půdy.Tohle všechno pochopitelně dovede i ten nejobyčejnější kompost, který si vyrobíte sami. Takže čím se liší, respektive – co má ospravedlnit tu hříšnou cenu? Jednak postup výroby. To, že někdo pečlivě převrstvuje haldy organického materiálu, prolévá je žížalím čajem a inokuluje speciálními bakteriemi, že v každé takové hromádce je zapíchnutý teploměr, který kontroluje optimální teplotu pro rozklad. A snad, že se na ten kompost jen usmívá a zpívá mu, aby se mu dobře zrálo. Není to prý ani tak podobné výrobě zahradního kompostu, jako spíš výrobě jakostního vína nebo bio-jogurtu. A za druhé? Cenu zvyšuje složení, to, z čeho ten kompost nebo substrát vzniká. Kalifornská společnost Goop například kompost vyrábí na základě odpadů po produkci šampaňského, obohacené o sušený trus divokých koz, koní, kuřat – vše ručně sesbírané z certifikovaných volných výběhů – a dozrává to, s náležitou laboratorní kontrolou, ve speciálních vyhřívaných kádích. Kilo téhle „dobroty“ přijde na 510 korun.Britští Land Gardeners vyrábí kompost mimo jiné z 36 druhů lučních květin – jejich výčet připomíná recepturu Becherovky – které pěstují jen proto, aby je pak rozšmelcovali do základu svého substrátu. A součástí legendy tohoto produktu je i to, že ony květiny jsou pěstovány na pozemcích panství v Althropu (v Northamptonshire), kde dětství trávila princezna Diana. Tady už jste u litrového pytlíku na osmi stovkách. Ne každý má pochopitelně to štěstí, že si materiál na kompost může pěstovat na loukách, které patřily monarchii pět století. A tak si musí vypomáhat neméně exotickými surovinami. Trusem afrických koz, které byly dovezeny extra přivezeným listím eukalyptů z Austrálie. Velbloudím trusem, sesbíraným kdoví kde. Nebo štěpkou ze dřeva aromatických dřevin, což se – jistojistě – promítne do vůně onoho kompostu. Na Flamingo Estate se vyrábí kompost, který je obohacen o trus zvířat „žijících v naprosté pohodě“. Kozy tu prý poslouchají hudbu a volně okusují divokou šalvěj. Do výsledné hmoty je pak přimíchán, kromě fermentovaných kávových slupek a popela ze spálených mořských řas, ještě extra dovezený sloní trus. Jen ten sám přijde na pětistovku za půl kilovou šišku. Cena za takový produkt, zabalený a ovázaný stuhou, se říká jen šeptem. Jistě je dražší, než bonboniéra plná belgických pralinek. Zkrátka - co včera platilo už dnes neplatí - a pocitu rovnostářství si dnes už zahradníci užívat nemohou. Na vyšší sortu kompostu, prémiovou kvalitu zboží, sprostí chudáci prostě nedosáhnou. Ti, co neví kde utrácet peníze, si prostě našli svůj luxusní segment. A jistě už někdo někde stříhá zlaté plíšky do hromady kompostu, vyrobeného z lanýžů, aby z něj vyrobil čtyřiadvacetikarotkové hnojivo. Každé zboží má svého kupce, a pětihvězdičkový kompost si je našel též. Ve světě to tak funguje odpradávna…Zdroj: TheLandGardeners.com, HouseAndGarden.co.uk, Guardian.com, WSJ.com, TheTimes.co.uk