Bezpečnost při práci ve výškách Bezpečnost při práci ve výškách se řídí platnými normami. Navíc takové práce nesmí provádět neproškolené osoby, dokonce nevybavené ochrannými prostředky. Odborné firmy ctí konkrétní pravidla bezpečnosti práce ve výškách už jen kvůli zdraví svých pracovníků, ale i lidí v okolí prováděných prací. Hodíte-li totiž z běžně vysoké věže například pětikorunu, můžete jí dole stojícího člověka i zabít. Profesionálové se v této oblasti skutečně vyznají, znají nejen platné normy, ale mají i praktické zkušenosti a k dispozici právě osobní ochranné prostředky (jistící řetěz = bezpečný postroj – bezpečnostní jisticí lano – karabiny nebo spojovací konektory – kotvící bod). Navíc musí mít důkladnou znalost používání ochranného systému proti pádu. Co však musíme udělat my, abychom minimalizovali rizika, když se přece jen něco pokusíme ve větší či menší výšce udělat sami? Třeba natřít okapové žlaby, opravit poškozenou střešní krytinu, uříznout nebezpečně prasklou větev stromu na zahradě a podobně? Práce se žebříkem Při práci se žebříkem bychom měli znát jeho maximální přípustné zatížení, které se u jednotlivých žebříků liší. Používáme-li pak starý a dlouhý dřevěný žebřík, měli bychom zkontrolovat, zda jsou všechny jeho příčle v pořádku, tedy nepoškozené. Zjistit takový fakt až ve výšce působením své hmotnosti může mít fatální následky. Ovšem i u moderních žebříků, nejčastěji hliníkových, je také nutné před výstupem zkontrolovat jejich celistvost. Pravidlem číslo 1 je vždy prevence. Při kontrole žebříku musíme zkontrolovat, zda nemá žádné opticky viditelné vady (trhliny v materiálu, deformace a jiné). Dále zkontrolujeme, zda jsou spoje mezi příčlemi a bočnicemi neporušené a všechny šrouby, nýty a spojovací prvky plní svou funkci. Tato kontrola by navíc měla být periodická, alespoň jednou za rok, ideálně však i častěji. Pokud je náš žebřík vybavený stabilizační traverzou, musíme ji namontovat ještě před prvním použitím. Jelikož jsou hliníkové (a tedy dnes nejčastěji používané) žebříky vyrobené z vysoce vodivého materiálu, musíme zamezit jakémukoli kontaktu s elektrickým proudem. Hliníkové žebříky jsou proti dřevěným (nevodivým) cca 3x dražší, jsou však velmi lehké a snadno se s nimi tedy manipuluje. Na trhu se ale už objevily i žebříky plastové, které jsou nevodivé, ovšem oproti žebříkům dřevěným jsou cca 5 až 8 krát dražší. Zásadně je zakázáno stoupat na vyšší přičli, než stanovil výrobce. Pokud pak používáte žebřík s nasazeným výsuvným dílem, nesmíte používat poslední 4 přičle. V opěrné poloze musíme dodržet doporučený úhel sklonu žebříku (68 až 75o). Sklon jednoduchého žebříku má být 2,5 : 1, volný prostor za žebříkem u paty žebříku 0,18 m a do strany 0,6 m. Na žebříku můžeme stát chodidly maximálně 0,8 m od horní části u jednoduchého žebříku, 0,5 m u dvojitého. Žebřík musí být zajištěn proti posunutí, bočnímu vychýlení, zvrácení nebo rozevření. Sbíjené žebříky (do délky 3,5 m) smíme používat jen pro výstup na lešení a přičle musí mít zapuštěné. Taktéž je nevhodné a z hlediska bezpečnosti práce zakázané ze stojícího žebříku přestupovat na jiná místa. Výjimky však samozřejmě potvrzují pravidlo. Z opěrných žebříků můžeme provádět jen časově nenáročné práce v konkrétní vzdálenosti běžného dosahu od žebříku (oprava nátěrů, jednoduché montáže a instalace, …). A pokud nejste tělesně dostatečně zdatní, nebo se bojíte výšek, určitě se vyhněte i těmto pracím, respektive žebříku vůbec. Pokud vlastníte stojací žebřík, může být použit jako opěrný jen když je tomu konstrukčně přizpůsoben. Jakýkoli žebřík musí vždy stát na rovném a pevném podkladu. Pokud musíme žebřík postavit na měkký nebo nerovný povrch, doporučuje se použít špice do země nebo prodloužený nosný profil. Opěrné žebříky smíme opřít jedině o dostatečně únosné podklady. Určitě ne o okenní výplň, kabely, volně stojící tyče, nebo otevřené dveře či zrádné větve. U stojacích žebříků (štaflí) zase musí být dostatečně naplé pojistné popruhy, díky kterým se nám žebřík nerozevře víc, než je výrobcem určeno. Pokud není žebřík oboustranně schůdný, nesmíme jeho opěrnou část použít pro výstup. Při práci na žebříku, ale i výstupu a sestupu musíme být k žebříku otočeni čelem. Přitom na žebříku nesmíme používat pneumatické a vstřelovací přístroje, řetězové pily (benzínové či elektrické) a další nebezpečné nářadí. Od toho jsou služby vysokozdvižných plošin a práce profesionálů. Na žebříku navíc nesmíme provádět takové práce, kdy se nemůžeme alespoň jednou rukou zachytit. Je zakázáno používat žebříky jako přechodové můstky a pokud jsme ve výšce větší jak 5 metrů, musíme navíc použít osobní ochranné jištění proti pádu. Pokud pak žebřík musíme postavit na frekventovaném místě, musí být dostatečně označen. Bezpečnosti naší práce na žebříku vadí jakákoli mastnota, proto je dobré žebřík před použitím vyčistit vhodným rozpouštědlem, odpovídajícím typu ulpělé mastnoty, nebo čistícím prostředkem. Každý nový žebřík je označen piktogramy, které nás učí, jak jej máme použít. Nepodceňujme tuto skutečnost. Navíc je velmi vhodné nebýt při práci na žebříku sám. Vždy by měl být někdo poblíž, aby nám v případě úrazu či už jen nebezpečí pomohl. Navíc zajisté známe příjemný pocit, pokud žebřík dole někdo jistí. Dodá nám to na sebejistotě i odvaze. Zásady instalace a užití lešení Lešení musí být především stabilní, musí tedy být opatřené příčnými i podélnými ztužovacími prvky a musí být zajištěné proti odklopení od zdi (vzepřením či kotvením). Nesmí být založené na neúnosné zemi, nebo nerovném terénu. Také nesmí být vyrovnáváno cihlami a jiným křehkým materiálem. Lešení musí mít pevnou únosnou podlahu s mezerami nejvýše 25 mm. Pouze v místě stojky (trubky trubkového lešení) může být mezera mezi podlážkami 60 mm. Výškový rozdíl jednotlivých části podlahy lešení je nejvýše 25 mm a široká musí být podlaha alespoň 0,6 m, což platí i pro lešení kozové. Pokud nemáme se stavbou lešení žádné zkušenosti, určitě se o ni nepokoušejme a přenechme tuto práci odborníkům. Na lešení vystupujeme za pomoci pevného, jednoduchého a stabilního žebříku. ten musí o 1,1 m přesahovat horní okraj lešeňové podlahy. Pojízdné lešení musí mít zařízení pro zajištění stabilní polohy. Lešeňová podlaha musí být od výšky 1,5 m na všech volných stranách opatřena jednotyčovým zábradlím. Volnou stranou není v žádném případě považována zeď, pokud mezera mezi zdí a lešením není větší jak 250 mm. Tyč zábradlí lešení musíme umístit 1,1 m nad podlahou. Takové provedení zábradlínám bude stačit při výšce podlahy lešení nad terénem 2 metry. Je-li podlaha lešení umístěna ještě výš, musíme instalovat zábradlí dvoutyčové. Druhou tyč lešení umístíme do výšky 0,55 m nad podlahou. U podlahy pak instalujeme zarážku vysokou 0,15 m, která zabrání pádu materiálu či nářadí. Jednoduché kozové lešení si můžeme postavit sami, platí to však jen pro lešení do výšky 1,5 metru. Pořizujeme-li jednoduché lešení, ověřme si, zda jde o takzvané hobby vybavení s kratší trvanlivostí, nebo lešení v provedení profi. Potřebujeme-li napevno instalovat lešení do větší výšky, vždy si jej necháme postavit specializovanou firmou, která nám zařízení pronajme na konkrétně dohodnutou dobu. Trpíme-li závratěmi, na lešení žádné práce neprovádíme a opět se obrátíme na odborníky. Práce za pomoci horolezecké techniky Takové práce mohou provádět jen lidé, kteří byli vyškoleni instruktorem horolezecké nebo speleologické techniky a jejich znalosti byly prakticky i teoreticky ověřené. Přitom je nutné jednou za rok provádět školení a přezkoušení a ověřovat zdravotní způsobilost. Pokud byste chtěli použít podomácku vyrobené sedačky či lávky, raději si to rozmyslete. Všechny prostředky používané při práci ve výškách musí být schválené státní autorizovanou zkušebnou. Pracovník musí být ve výšce zavěšen na dvou na sobě nezávislých lanech. Na jednom je upevněn a za pomoci druhého se zabezpečuje proti pádu. Za tímto účelem pak musí ovládat horolezecké techniky. Proto je vždy nutné oslovit proškolené odborníky, často fandy do horolezectví či speleologie, než pokoušet svůj osud.