Zelené střechy jsou pokryté půdou či substrátem a vegetací částečně či zcela. Skladby zelených střech se různí podle druhu pěstovaných rostlin, ale i únosnosti střechy. V každém případě však vždy zahrnují tepelnou izolaci, hydroizolaci, materiál proti prorůstání kořínků, separační vrstvu, drenážní, hydroakumulační a filtrační vrstvu, vrstvu substrátu či půdy a vegetaci.. Součástí skladby zelené střechy může být i odvodnění a zavlažovací systém. Nejčastěji se setkáme se zelenými střechami jednoplášťovými – bez vzduchové mezery pod druhým pláštěm. Vzduchová mezera totiž eliminuje tepelně izolační schopnosti vrstev zelené střechy, v létě pak schopnost zamezit přehřívání interiérů v posledním nadzemním podlaží. Co nám zelené střechy přinášejíZelené střechy nejenže produkují kyslík a pohlcují CO2 a škodliviny, ale také filtrují prachové částice a zvlhčují vzduch v lokalitě. Přitom zabraňují přehřívání střech a v zimě naopak unikání tepla z inteiréru. Redukují výkyvy teplot střech mezi dnem a nocí. Navíc jsou i kvalitní zvukově izolační vrstvou a jsou pokládané za nehořlavé. Chrání střešní konstrukce a jejich izolační vrstvy před účinky UV záření, ale i před mechanickým poškozením. Zpomalují odtékání dešťové vody a ulehčují tak kanalizaci, vytvářejí estetické životní prostředí, voní a zároveň se stávají útočištěm pro hmyz, ptactvo a další živočichy. Zelené střechy nemusí být pouze oseté travním porostem, ale i květinami a dokonce i zeleninou a dřevinami. Pokud jsou správně provedeny, je jejich životnost prakticky neomezená, konstrukčně jsou však náročné (zásadní je především hydroizolační vrstva) a vyžadují staticky dostatečně únosnou konstrukci střechy. Navíc se nevyhneme pravidelné údržbě, což je obzvláště problematické u střech šikmých. Původ zelených střechPrvním historicky doloženým příkladem zelených střech jsou visuté zahrady královny Semiramis z 8. století před n.l. Zahrady byly založeny na klenbách babylonských paláců. Toto řešení se stalo v dávnověku velmi oblíbeným, jelikož vladaři tak nemuseli při procházkách zahradou čelit úkladu svých nepřátel. Do visutých zahrad nebylo snadné se dostat. Na našem území je první historicky doloženou zelenou střechou konírna zámku v Lipníku nad Bečvou. Tato zelená střecha je zde i dnes. Je zatravněna a opatřena květinovými záhony, vzrostlejší dřeviny jsou umístěné ve stylových mobilních nádobách.Velmi oblíbené a tradiční jsou zatravněné střechy ve Skandinávii, na Islandu, v Kanadě a USA (ovšem v lokalitách s chladnějším podnebím). Konstrukční řešení zelených střech pak pochází právě ze severní Evropy. Například typický islandský dům o sklonu od 30 do 45o (sodhouse) je opatřen dvěma či třemi vrstvami rašelinových koberců, které jsou uložené na suchých větvích potažených prérijní trávou. Důvod takového řešení byl jednoduchý – i za velmi chladného počasí se uvnitř udržuje teplo. Původní skandinávské řešení (např. Norsko) zahrnuje několik vrstev březové kůry lepené dřevěným dehtem, na kterých je uložena 20 cm silná vrstva travního koberce. Životnost této skladby je však pouze 20 let. Druhy zelených střechZelené střechy jsou budované jako intenzivní a extenzivní. Nejčastější jsou střechy extenzivní, jejichž konstrukce má únosnost 60 až 300 kg na m2, čili poměrně malou. Nízká únosnost střechy umožňuje pěstování rostlin, které se rozšiřují plošně, čili travin, trvalek, skalniček a nízkých rostlin, které jsou odolné extrémnímu střídání horka, sucha a mrazu. Extenzivní střechy mají tloušťku substrátu 3-6 cm (pro travní koberce a mechy), 6-15 cm (skalničky a osázená tráva) a 15 až 20 cm (plazivé rostliny). Intenzivní zelené střechy vyžadují únosnost střešní konstrukce až 1.000 kg na m2. Můžeme zde proto umístit vrstvu zeminy silnou až 1,3 metru. Do substrátu pak můžeme vysázet květiny, keře, nízké stromy, ale třeba i zeleninu. Intenzivní zelené střechy mohou být pouze ploché a bývají vybaveny drenáží a zavlažovacím systémem. Skladba zelené ploché střechyStřešní konstrukce je od srážkové vody, zeminy a kořínků rostlin oddělena dělící, dilatační a ochrannou vrstvou proti prorůstání kořínků. Vegetační vrstva je tvořena vrstvou drenážní (keramzitem, kuličkami polystyrenu, případně prostorovou rohoží), filtrační (geotextilií, minerálními či skleněnými rohožemi), hydroakumulační (rašelinou či tuhými minerálními deskami) a vegetační (zeminou či substrátem).konstrukce stropulehký vyspádovaný betonhydroizolacegeotextiliedrenážní vrstva (pěnové sklo, keramzit, polystyren)geotextiliehydroakumulační a filtrační vrstva + kamenná drťzemina či substrátfixační vrstva – nutná ke stabilizaci u střech větších sklonů (nejčastěji pletivo z plastů)rostliny Co musíme zohlednit při návrhu zelené střechyúnosnost střešní konstrukce, často nejsou vhodné na starší domyorientaci budovy vůči světovým stranámvýšku budovysání větruzda bude střecha pochozíjakou zeleň na střeše chceme (extenzivní či intenzivní zelená střecha)viditelnost zelené střechy z okolídostupné finanční prostředkyZelené střechy podle sklonůVhodné jsou pro ozelenění ploché střechy se sklonem do 5o. Vyžadují však drenážní vrstvu (výkyvy v množství srážkové vody jsou tak utlumeny) a měli bychom vyřešit i způsob zavlažování. Hospodárnější jsou střechy s mírným sklonem 3 až 20o, kdy přebytečnou vodu odvádí samotný substrát. Pokud má střecha velký sklon (od 20 do 40o), je nutné chránit substrát před sesuvem, použije se proto fixační vrstva. Pokud je střecha strmá, má sklon větší jak 40o, musí být substrát zajištěn kromě fixační vrstvy travními koberci, které se ukládají ve dvou vrstvách. První vrstva je položena travnatou plochou směrem dolů, ta druhá naopak. Konstrukce je navíc fixována horizontálními lany, která zároveň plní funkci zavětrování. Dalším řešením strmých střech jsou speciální střešní tašky, které lze naplnit substrátem. Tašky se tak stanou nosiči vegetace. V podstatě jde o alternativní řřešení, se kterým se jinak setkáváme u zelených stěn, ovšem v jiné podobě a se zajištěním koloběhu vody se živinami.Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com, fotografie střechy zámku v Lipníku nad Bečvou: info.mesto-lipnik.cz