1.1. Zemní práce 1.2. Kdy se zemními pracemi začínáme? 1.3. Skrývka ornice (první terénní úprava) 1.4. Vytyčení stavby 1.5. Výkopové práce 1.6. Začištění základové spáry 1.7. Zemnící pásek hromosvodu, bednění pro sítě 1.8. Co s přebytečnou hlušinou? 1.9. Zalití základové spáry betonem 1.10. Hloubení spáry pro ležatou kanalizaci 1.11. Nezapomeňme na jímku 1.12. Stavební dozor 1.13. Hrubé terénní úpravy pozemku 1.14. Finální modelování terénu 1.1. Zemní práce Zemní práce zahrnují práci těžkými či lehkými stroji (stavební mechanizace), kdy je cílem vyhloubit základové spáry v případě nepodsklepeného domu či stavební jámu pro základy domu včetně podsklepení a také spáry pro vedení sítí. Není vyloučena ani práce manuální, ovšem kopat manuálně přímo základové spáry, už dnes opravdu není třeba. Vše už začíná skrývkou ornice, kterou je následně nutné na vhodném místě pozemku uskladnit a nakonec vše končí ve stádiu hrubé stavby hrubými terénními úpravami. Posledním krojem je pak navrácení ornice na své místo při budování zahrady. Určitě bychom však měli už před zahájením stavby myslet i na jímky, žumpu, studnu a případný bazén či jinou vodní plochu. Je praktičtější, když je součástí našeho projektu řešení celého pozemku (včetně stavby domu). Pokud se pak některé položky rozhodneme na čas odložit (například budování vodní plochy či studny), bude záležet jen na nás. Pokládáme si tedy i otázky, zda náš pozemek potřebuje drenáž, kudy povedou pěšiny a přístupové cesty, kde co bude růst, kde chceme záhony a kde bude dlažba například pro vjezd do garáže. Kde bude brána a branka, pokud ty ještě nestojí a zda potřebujeme vybudovat hlubší základy pro plot po celém jeho obvodu či zda zabetonujeme jen sloupky a natáhneme pletivo. V každém případě je dobré nechat svou vizi vždy zpracovat odborníkům, u pozemku jako celku (zahrady) pak zahradním architektům. Nemáme-li ale příliš složité a barvité představy a je-li náš pozemek například příliš malý, samozřejmě si s plánováním vystačíme sami. 1.2. Kdy se zemními pracemi začínáme? Než přijede pracovník stavební firmy s bagrem, aby vyhloubil základové spáry budoucího nepodsklepeného domu či stavební jámu pro základy domu, který bude podsklepený, musí být samozřejmě vypracován projekt domu včetně geologického průzkumu, který popisuje stav podloží a také musí být změřeno množství ze země unikajícího radonu. V případě radonu je nutné stanovit takzvaný radonový index a ten je buď nízký, střední nebo vysoký. Na základě geologického průzkumu a stavu radonu určí projektant hloubku základových spár a určí i způsob izolace proti radonu. Vykazuje-li pak radon vysoké hodnoty, bude nutné odvětrání, v opačném případě pak postačí izolace. Důležité je však i samotné vytyčení domu. Kromě polohy domu je důležitá i výška, ve které bude založen. Nepřesné osazení výšky stavby může mít nežádoucí následky. Může se tak zvýšit množství zeminy z výkopů, které bude nutné odvézt a to stojí další peníze, může ale být ovlivněno i odvodňování pozemku v blízkosti domu a nakonec i sklon kanalizace a to by byl zásadní problém, jelikož i sklon kanalizace je už součástí projektu. 1.3. Skrývka ornice (první terénní úprava) Ani to ale ještě není vše, je sice nezbytné, aby geodet nejprve vytyčil situaci stavby a vyznačil stavební body, ale na jejich základě se nejprve provede skrývka ornice. Tu pomocí stavební mechanizace sejmeme a uložíme ji na takovém místě staveniště, se kterým je už počítáno v projektu. Musíme počítat s tím, že ornice bude složena až do konce stavby, na rozdíl od vykopané hlušiny z vyhloubené základové spáry, kterou uložíme na jiném místě, většinou blíž stavbě a část jí postupně odebereme. Část hlušiny totiž bude třeba vráti zpět a tedy použít při zahrnutí nadezděných základů, část použijeme pro vyplnění a zhutnění podkladu pod základovou deskou nepodsklepeného domu, část se použije na hrubé terénní úpravy a teprve zbytek hlušiny se vyveze. 1.4. Vytyčení stavby Ideální postup nastává, když je geodet na místě ihned po skrývce ornice a následně stavbu opět vyznačí. Až poté můžeme ´hrábnout´ do země hlouběji a stavba domu začíná. Tento postup je důležitý, jelikož skrývkou ornice opět změníme terén, a to vertikálně. Proto geodet stavbu vlastně vyznačuje dvakrát. Poprvé před skrývkou ornice, aby obsluha bagru vůbec věděla, kde bude dům stát a kde tedy má ornici sejmout a podruhé hned po skrývce. Ještě před samotným výkopem tedy musí geodet vytyčit stavební jámu či základové spáry nepodsklepeného domu. Přitom přihlíží i k typu zeminy, jelikož je velký rozdíl mezi výkopem v jílu nebo písečném podloží. 1.5. Výkopové práce Po vytyčení začnou vlastní výkopové práce, které se dnes provádí stavební mechanizací. Předpokládejme, že už máme na terénu bez ornice (ta již byla stržena) vyznačené obrysy základů a těžkým zemním strojem tedy můžeme provést veškeré potřebné výkopy základových spár nebo stavební jámy, jejichž hloubka samozřejmě musí odpovídat projektové dokumentaci. Málokdo si předem dovede představit, kolik zeminy se vytěží. Její odvoz na káře připřažené k osobnímu automobilu by zabral mnoho času a byl by zcela neefektivní. Vybagrované zeminy je objemově o pozání víc, než jaká je kubatura základů domu. Než totiž hlušinu vykopeme, má větší hustotu, jelikož je stlačená. Základová spára se hloubí od libovolného místa vyznačené stavby, záleží pouze na tom, kde má dům stát, jaký je okolní terén, kam až majitel pozemku dovolí bagristovi vjet a jaký typ stroje je k hloubení základů použit, což je úplně nejpodstatnější kritérium. Vyplatí se však vymezit pro těžkou techniku manipulační prostor. Předejdete tím zbytečnému zhutnění půdního profilu v místech, kde jste později ani nechtěli provádět terénní úpravy. Většinou vám sice bagristé odpoví známým příslovím, že ´když se kácí les, létají třísky,´ je však úplně zbytečné nechat bagrem rozjezdit i tu část pozemku, kam stavba vůbec nezasahuje. O poškození kvalitní vrstvy ornice a případně už existujícího trávníku ani nemluvě. V průběhu základového pásu nemusí být všude stejná skladba podloží. Pokud tomu tak opravdu je, nezbude nám nic jiného, než přizvat statika, který vyprojektuje případnou úpravu základového pásu. Samotné vybudování základů pak u běžných rodinných domů trvá zhruba 3 až 4 pracovní dny a končí přípravou pro položení takzvané ležaté kanalizace. 1.6. Začištění základové spáry Je-li základová spára vyhloubena, přebytečná hlušina vyvezena a ta, kterou ještě budeme potřebovat, dopravena na místo, kde je uložena, je nutné základovou spáru začistit. To se provádí manuálně, za užití běžných nástrojů. Důležité je, aby základová spára (či vůbec jáma vyhloubená pro základy podsklepeného domu) zůstala čistá, nebyla plná vody či zabahněná. Proto se doporučuje betonovat hned po výkopu a následném začištění základových spár. Do vody a bahna prostě betonovat nelze. A pokud nám při hloubení základových spár zaprší, je nutné je před betonováním opět dokonale vyčistit. 1.7. Zemnící pásek hromosvodu, bednění pro sítě Poté montujeme v úrovni základové spáry zemnící pásek s vývody v místech, kde bude později napojen hromosvod. Ještě předtím, než budeme základové spáry betonovat, je také nutné připravit bednění pro všechny prostupy kanalizací a pro nezbytné přípojky (plyn, voda, elektřina, telefon, internet, případné tepelné čerpadlo atd.). 1.8. Co s přebytečnou hlušinou? Část hlušiny využijeme pro zahrnutí vybetonovaných základů, část využijeme pro pozdější hrubé úpravy terénu a tedy modelování zahrady (ale až ve fázi hrubé stavby domu) a část nám zbyde, což už lze často odhadnout i předem. Odvoz přebytku hlušiny většinou zajistí firma provádějící výkopové práce, je však i možné dohodnout se s příslušným obecním úřadem. Často se totiž stává, že je leckde v katastru obce třeba zarovnat (vyplnit) rozličné nerovnosti a často tedy mají obce o hlušinu zájem. Přitom odloženou ornici zase použijeme až nakonec, kdy už dům stojí a my pro svou vymodelovanou zahradu potřebujeme kvalitní zeminu, na které se chytne tráva a na které je možné vybudovat i záhony a zasadit keře a mladé stromky. 1.9. Zalití základové spáry betonem Není-li dům podsklepen, čeká nás zalití základové spáry betonem. Zde je důležité, aby byl beton stále stejné kvality (složení). Poté se opět vracíme k zemním pracím a stavební mechanizaci, jelikož bude třeba vyhloubit spáru pro takzvanou ležatou kanalizaci. 1.10. Hloubení spáry pro ležatou kanalizaci Při hloubení spáry pro ležatou kanalizaci už můžeme přivést i veškeré sítě, ovšem je možné se na sítě jen připravit a dokončit jejit přivedení až po vybudování základové desky. Ležatá kanalizace se zahrne a zahutní a máme-li už nad základovou spárou nadezdíno (u nepodsklepených domů většinou formou ztraceného bednění), je nutné navézt zpět hlínu, podloží stavby zhutnit, poté navézt štěrk a opět vrstvu zhutnit. Nakonec až budujeme základovou desku, do ztraceného bednění a na zhutněný podklad s vrstvou štěrku. Po provedení už popsaných prací pozemek většinou vypadá jako měsíční krajina. S tím ale musíme počítat, jelikož nás čeká ještě dlouhá cesta, než přijde vhodný čas pro úpravu terénu a realizaci zahrady, ale i případných vodních ploch a podobně. 1.11. Nezapomeňme na jímku Je také dobré nezapomenout na štěrkové lože kolem domu. Doby, kdy se vše betonovalo, jsou už pryč a čas ukázal, že takové řešení vede jen k vlhkosti uvnitř domu. Na štěrkové lože můžeme položit takzvaný okapový chodník a ten bude z materiálu, který odpovídá plánovaným a budovaným cestám. Je velmi důležité, aby se dešťová voda vsakovala právě na našem pozemku. Tu proto svádíme do takzvaných vsakovacích jímek, jejichž běžná hloubka je 2,5 metru a průměr 2 metry. Na dno jímek se ukládá 20 centimetrů tlustá vrstva štěrku, na kterou vyskládáme betonové skruže. Ty se zaklopí a do hloubky 50 centimetrů pod povrch terénu opět obsypou štěrkem. A samozřejmě, že vyhloubení stavební jámy pro jímku opět realizujeme pomocí stavební mechanizace. 1.12. Stavební dozor Po celou dobu by se měl zemních a výkopových prací účastnit či alespoň zkontrolovat jejich výsledky stavební dozor. Ten si přeměří hloubku a šířku základové spáry a zkontroluje, zda je podloží takové, jak je uvedeno v projektu. Zkontroluje i, zda je stavební spára dočištěná a zda není zaplněna vodou, bahnem, či někde provalena. Pobyt stavebního dozoru na staveništi by měl být při budování základů domu o to častější, oč jsou základy důležitější pro výbornou statiku nového domu a tedy vždy. 1.13. Hrubé terénní úpravy pozemku Bude-li už dům později ve fázi zastřešené hrubé stavby, nastane vhodná doba pro využití uložené hlušiny. Před hrubými terénními úpravami už ale musíme mít jasno o vzhledu budoucí zahrady, alespoň co se týká jejího terénu. Účelem prací, kdy využijeme odloženou hlušinu, je docílení zajímavých profilů zahrady a nakonec i příprava vegetační vrstvy pod trávník a záhohony za využití dříve stržené a uložené ornice. Ovšem i vyhloubení jámy pro bazén či vodní jezírko. Hlušinu tedy využijeme k vytvoření kýženého profilu terénu a musíme počítat i s tím, že nám zřejmě nějaká ještě zbyde a bude nutné ji vyvést. O to víc, chceme-li budovat větší bazén či jakoukoli jinou vodní plochu, kdy nám při výkopových pracích objem hlušiny opět naroste. Navážku se nakonec vyplatí zhutnit lehčí mechanizací, aby nedocházelo k pozdějšímu sedání půdy či jejímu sesouvání. 1.14. Finální modelování terénu Po hrubých terénních úpravách pozemku zpravidla následuje jemné domodelování terénu. I zde využijeme stavební mechanizaci, která práci značně urychlí a zefektivní. Na hlušinu navezeme ornici ve vrstvě silné minimálně 20 cm. Přitom prvních 10 cm vrstvy může obsahovat i kameny, vrchních 10 cm by však už mělo být ideálně prokátrovaných přes síto s okem 1 cm. Zde se tedy nevyhneme ani manuální práci, kdy nám nakonec pomůže i dřevěný kolík, lať, vodováha, hrábě a podobně. Podstatná je přitom i kvalita navážené zeminy, která by měla odpovídat místu a účelu. Stejně tak se bude lišit vrstva zeminy nezbytná pro běžné trávníkové plochy a vrstva zeminy určená pro vybudování záhonů. Odborná konzultace: Miroslav Vondrášek (Zemní a stavební práce)
