Pořádné zimy se v Čechách stávají spíše vzácností, a když už se nějaká náhodou přihodí, nakonec si ji neužijeme. Protože bílou scenérii musíme sledovat jen z okna. V Norsku je realita opačná, a zima, která o sobě nedá vědět alespoň dvoumetrovou návějí, je tu spíše raritou. Pokud si v takovém prostředí chcete užít zimní pohodu, vyplatí se vsadit na takovou chatu, která lokální extrémy severského počasí bere jako stavební standard. A přesně taková teď vznikla na úbočích hory Kvijtfell. Kvijtfell, přeloženo „Bílá hora“, je lokalitou, která má v Norsku dobrý zvuk. Jsou tu ty nejvyhlášenější skir-areály, včetně toho, kde probíhaly zimní olympijské hry v Lillehameru v roce 1994. Je to ale jen pár století, co představovala přirozenou i mystickou bariéru. Kdo se v zimě nerozvážně vydal za její úbočí, vrátit si nemusel. Bílý sever totiž patřil bohům. Aby vás nestihl jejich hněv, museli jste mít opravdu hodně dobrý důvod, proč je v jejich hájemství rušit. Stylová chata, která tu letos vznikla, tuto pomyslnou hranici respektuje, a stojí na kraji bílého království. A respekt k tradicím prezentuje ještě jedním rysem: její projekt se totiž inspiroval seveřansko- vikingským profilem jedno-domu. Tedy podlouhlé rovné stavby, v níž je všechno hezky pod jednou střechou. Chata z Kvijtfell je tak ve své nejprostší 26 metrů dlouhou spojitou halou, z níž jen tu a tam po stranách vybíhají odbočky jednotlivých místností. Výsledkem je ale příjemná otevřenost, kterou rodina na dovolené bude jistě ráda sdílet. Exteriér, tedy stěny chaty i její střecha, je kompletně vybaven z neopracovaných a chemicky neošetřených dřevěných panelů. S postupem času, působením tepla, zimy i proměnlivých gradientů vlhkosti, budou postupně barevně dozrávat, a z rozjásaných světlých tónů přejdou do nenápadné diskrétní šedi. Interiér si oproti tomu svůj jas ponechá. Je obložen konzervovaným borovicovým dřevem. Je to účelné, protože nedostatek světla v místnosti by během zimy působil poněkud truchlivě. O dostatek přirozeného denního světla se tu stará ještě optimální orientace celého objektu, která staví hlavní společnou místnosti okny v jiho-západním směru. Takže prosklené plochy kopírují pohyb slunce po obloze. Tam, kde je žádán prostor intimnější, soukromí, přechází chata do zšeřelého režimu, typicky u prostor vyhrazených pro ložnice, koupelny. Zbytné místnosti, které si světla nežádají (technická místnost, úložný prostor) jsou přisunuty až k severní uzavřené stěně. Celkem je tu 145 metrů čtverečních místa. Toto uspořádání, které podléhá diktátu světelné pohody, přitom ponechává dostatek místa pro otevřenou kuchyň, navazující na jídelnu a společenskou místnost. V návaznosti na topografii parcely jsou hlavní obytné prostory (a koupelna) částečně sníženy, a mírně zanořeny pod úroveň terénu. Není to samoúčelný proces, protože se tím otevírá místo pro vyšší klenutý strop. Atmosféru volnosti a vzdušnosti pak zprostředkovávají střešní průhledy, které napojují prohřátý interiér na chladně mrazivou přírodu venku.Inspirujte se a prohlédněte si další romantické chatky na kraji světa. Bytové doplňky i nábytek je veden v minimalistickém režimu. Platí, že tón i texturu tu vytváří dřevo, a když přijde na barvy, jsou drženy zkrátka, v jemných odstínech. Nezastavěnost interiéru nechává svobodnou vůli obyvatelům, jak s místem naloží. Kreativitou i funkční úsporností potěší vnořené a vestavěné prvky, například části kuchyňských skříněk. Do vnitřního objemu nic zbytečně nevyčnívá. Z takového uspořádání přitom nevyzařuje odměřená strohost, ale pohoda jednoduchosti. Až zase přijde pořádná zima, nic uvnitř obyvatelům chybět nebude. Design není klaustrofobní, vydýchaný a zapařený. Je tu komfortní teplo, a přitom dostatek světla. Maximální kontakt s okolní přírodou, od které jste přitom bezpečně izolovaní. Prostě ideální místo pro dovolenou.Zdroj: Erling BergFoto: Alejandro Villanueva