Pokud jste někdy náhodou zavítali hlouběji do lesa, mimo značené stezky, jistě jste si toho taky všimli. Čeho? Přeci toho nepořádku! Suchých větví pod stromy na zemi. Olámal je snad vítr nebo zlomyslné veverky, a válí se to na každém kroku. Chápeme vaše rozhořčení. To by se na žádné slušně udržované zahradě nestalo. Nu, a právě proto je les o něco víc „příroda“ než třeba zahrada. Protože ty povalující se větvě na zemi mají v lese své nezastupitelné místo. Dřevní hmota opadaných větví se totiž postupně rozkládá, rozpadá. A živiny v ní obsažené se tak vrací zpět do půdy. Je to pomalý a neuspěchaný cyklus, jehož příjemným důsledkem zrovna pro stromy je, že si pod sebou vlastně přihnojují. Kromě toho ta rozkládající se dřevní hmota sehrává důležitou roli v životě hmyzu a třeba hub. Z mrtvého tak vznikne užitek pro něco živého. Není to nic překvapivého, pro přírodu jsou takové koloběhy živin naprosto přirozené.Pro zahrady ovšem ne. Tam máme (docela často) tendenci každé smítko, lísteček a větvičku shrabat a uklidit. Povalující se mrtvé dřevo (většinou) nemá v zahradní estetice své místo. Současně to vymezuje rozdíl mezi přírodou a zahradou. V přírodě cykly živin soběstačně fungují, na zahradě je blokujeme úklidem. Protože větve, které někdo uklidí, se nerozloží. Své živiny do půdy nepředají, nenavrátí. A jednou v tom neuzavřeném a ne-dovyživovaném systému začnou chybět. Dá se samozřejmě docela dobře rozumět tomu, že chcete mít zahradu vzhlednou, upravenou. A jistě máte víc než dost důvodů k tomu, aby se vám na ní nepovalovaly suché větve jako někde v lese. Je to v pořádku. Protože vy ten koloběh živin i úpravnost zahrady můžete zachovat, dosáhnout chytrého kompromisu. S pomocí mrtvého plotu.Co to je? Ten název je jen takovým obratem, protože je opakem plotu živého. U něj taky všichni vědí, co se dá očekávat. Mrtvý plot ale není z „živých“ keřů. Je doslova vystavěný z ostříhaných a opadaných větví. Které naporcované – nařezané, nastříhané nebo nalámané - na kousky rozumné tloušťky a délky, kladete mezi pevné výtyčky. A tím ty větve držíte v místě. Tvoří bariéru, stejně jako živý plot. Ale vyrobený z mrtvého dřeva.Mechanismus výroby, stavební postup, není nic nezvládnutelného. Prostě máte třeba deset pevnějších kůlů nebo tyčí, které po dvojicích (naproti sobě) zatlučete do země. Tak, aby ty jednotlivé dvojice byly od sebe v rozestupu přibližně 45 – 60 centimetrů. Tím vám vznikne základní kostra, rám pro stavbu pár metrů mrtvého plotu. Co bude tvořit jeho výplň?Dřevo ze stromů a keřů, které vám na zahradě překáží. Větve, odstřižky, probírky a prořezávky, popadané kousky. Nebudujete hradbu nebo palisádu, takže ty sestřádané větve by měly být o rozumné síle. Do pěti centimetrů průměru, řekněme. A ty kladete mezi svorníky dvojic kůlů. To je celé. Nemusíte nic složitě košíkářsky vyplétat, nějak dodatečně fixovat a provazovat. Nic takového. Prostě z nich jen budujete plot na vysoko, jak sami potřebujete. Třeba zrovna kvůli tomu estetickému hledisku. Protože dřevěné plůtky a ohrádky jsou skvělým doplňkem každé zahrady. A taky doplňkem navýsost praktickým. Můžete s nimi členit a dělit prostor zahrady, vytvářet zákoutí a zajímavé pohledové zóny. Můžete tím naznačit, kde končí zahrada okrasná a kde začíná ta produkční. Nebo kam už děti a zvířata pouštět nechcete.Poskytuje to zástin rostlinám v horkých dnech, vytváří to lákavé mikroklima na zahradě. Je to dobré pro zvířata, hmyz a opylovače. Protože jim to nabízí atraktivní úkryty. Funguje to dobře proti škůdcům, kteří z jedné rostliny na druhou tak snadno nepřeskočí. Je to podobně šikovné jako hmyzí hotely, jen tedy v trochu odlišném a liniovém provedení. I když tedy, takový mrtvý plot nemusí být vedený v linii. Když si s tím vyhrajete, fantazii se meze rozhodně nekladou. Vyrábět můžete klidně i vlnovky a spirály, podle chuti. Materiálu přitom budete mít vždycky dost, protože každý rok na vaši zahradu budou ze stromů opadávat větvičky, a každý rok budete prostřihávat keře. Přitom nehrozí, že by vám takové ploty přerostly přes hlavu a pro samé mrtvé oplocení za chvilku nebylo na zahradě k hnutí. Jak to?Protože dřevo v mrtvém plotě se může rozkládat. A rozkládá se. Každý rok poklesne o hezkých pár centimetrů. Tak akorát udělají místo k tomu, abyste na ně mohli naložit další várku větví. A to nás dostává zpět do toho lesa. Vaše zahrada je rázem víc „přírodou“, protože tu k rozkladu dřevní hmoty dál nerušeně dochází. Živiny obsažené v biomase dřevin a křovin z ní nikam nemizí, zůstávají tady, pod mrtvým plotem. A vám se přitom nikde nepovalují větvičky, protože pro ně máte nachystané místo.Zdroj: autorský článek - Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz, RSPB.org.uk, wikipedia.org, virensstudio.com