Bukové porosty, takzvané bučiny, tvořily kdysi cca 40 % lesních porostů v naší zemi. Dnes buky představují jen cca 13 % všech dřevin v našich lesích a vyloženě bukové lesy pouze cca 9 %. Tradiční bukové lesy jsou přitom často chráněné. Například v pralesních rezervacích Žofínský prales, Hojná voda, ve spodní části Boubínského pralesa, v pralese Uhlířský vrch, Kohoutov, Jezeří a jiných. Významný podíl bučin najdeme též v chráněných krajinných oblastech Bílé Karpaty, Křivoklátsko a Beskydy a v národním parku Podyjí. Buky se mohou dožít vysokého věku a dorůst uctivých rozměrů, stejně tak je však můžeme v podobě živých plotů držet řezem “při zemi“. A dokonce i v případě, že se o takový živý plot nikdo delší dobu nestará, jej lze oživit hlubokým zmlazovacím řezem, který buky dobře snáší. Ztratit při něm mohou až 50 % zelené hmoty. Buk lesní (Fagus sylvatica) vždy rostl pro užitek, ale i pro krásu. Buky jsou nádhernými okrasnými solitéry i v parcích a zámeckých či klášterních zahradách. A pokud máme o dost menší pozemek, ale budeme své buky geometricky tvarovat řezem, budou nám dělat radost i v zahradě, respektive především okolo ní. Proměnlivost buků po celý rok je přitom velice působivá a právě tvarovaný živý plot z buků může kopírovat jakoukoli linii, jakkoli roztodivnou křivku, stejně jako může dosahovat různých výšek a šířek. Záleží jen na řezu. A že je buk dřevinou opadavou a v zimě tedy může živý plot z buků působit dost děravě? Omyl. Za prvé jsou opadavé dřeviny pro živé ploty běžnou volbou, bukům srdnatě konkurují třeba habry, za druhé řezem nízce držené stromky si zachovávají uschlé listí prakticky po celou zimu. Tedy dokud nedorostou výšky alespoň 2 metry. Rostlina je totiž přizpůsobena okusu zvěří a právě staré listy zvířatům nechutnají. Chrání tak čerstvé a šťavnaté výhony s pupeny. A když budete stromky v živém plotu držet zhruba pod hranicí dvou metrů výšky, bude tato schopnost dřevin trvalá. Staré listí pak odhodí až na jaře, kdy se již zazelenají nové lístky. Když budete své duby v živém plotu držet v nižším růstu, nastane po rafinovaných barvách a odstínech podzimu dlouhé období suchých listů v odstínech hnědé a bronzové. A právě těmito odstíny zahradu v zimě bukový živý plot prohřeje. Působivě pak vypadá i zasněžený, stejně jako ojíněný jinovatkou. A jestli buk nebude na jaře s něčím chvátat, je to rašení. Prostě si rád počká. Starý oblek nahrazuje novým až někdy okolo svátku Žofie, tedy od půlky května. Čerstvé listy jsou sytě zelené či purpurové (podle kultivaru), jemné a ochmýřené hedvábím, aby je nespálil pozdní mrazík. Poté zesílí a stanou se hrdými probarvenými útvary, které na větvích drží opravdu pevně.Na podzim nás pak čekají opravdu zářivé barvy a odstíny listů, než se zase promění na bronz. Výborně lze též buky kombinovat s jinými dřevinami, stejně jako můžeme živý plot ozvláštnit kultivary se zelenými a rudo-hnědými listy. Buk lesní (Fagus sylvatica) je dřevinou doslova jako ze železa. Na naši přírodu a klima je včetně extrémních odchylek výborně vycvičený, je dokonce nenáročný i na půdu a snese také půdy těžší jílovité a vlhčí. Stejně tak ale nevyžaduje dostatek slunce a když ho má, také to vydrží. Dobře přečkává sucho i přívalové deště, mrazy i vedra. Je houževnatý a nestrádá za jakýchkoli podmínek. Prostě dokonalá dřevina nejen pro naší přírodu, ale i pro živé ploty. Zároveň odolný větrolam, zachycovač prachu i hluku. Vydrží i větší průmyslové exhalace. Buky rostou dost rychle, právě to je předurčuje i pro živé ploty. Ročně je to až o 40 cm. Nůžky však musíme použít, nebo nám buky začnou vyrůstat do podoby obrů vysokých až 40 metrů. Řez je nejlepší provádět dvakrát za rok, pokud chceme, aby stěny živého plotu byly pěkně hladké, geometricky dokonalé. První řez provádíme na konci února až začátkem března, druhý v červenci až srpnu. Provést jej sice můžeme i jindy, ale právě v tuto dobu nebudeme mluvit do životů hnízdícím a v bucích se ukrývajícím ptákům a jejich mláďatům. Nejenže používají hustý porost buků jako skrýš, ale také se zde krmí spoustou housenek denních i nočních motýlů a jiným hmyzem. Jediné, čeho se nedočkáme, to jsou bukvice, jelikož buky plodí pouze v případě, že nejsou tvarované řezem. A dokonce až od věku 40 až 80 let. Musíme počítat s tím, že živý plot z buků vydrží staletí. Využití proto promýšlíme pečlivě. Pokud je stanoviště hodně podmáčené, vykopeme hlubší strouhu, na jejíž dno uložíme štěrk. Vzrostlým bukům již podmáčení nevadí, ale mladé sazenice by trpěly. Sazenice vždy vysazujeme do výsadbové rýhy, kterou nakonec na povrchu pořádně zamulčujeme. Dno rýhy pořádně nakypříme, aby se kořenům chtělo dál. Původní zeminu též můžeme smísit s kompostem, ale není to nutné. Na každý metr živého plotu potřebujeme 5 až 7 sazenic vysazovaných do trojsponu, stačí i 3 až 4 ve sponu, ale větší počet v trojsponu je obvykle lepší, porost bude méně prostupný, hustší. Nejlepší jsou sazenice prostokořenné, které se vysazují na podzim a na jaře. Kontejnerované sazenice mohou do nezamrzlé půdy kdykoli, ale jsou o dost dražší. Po zasypání kořenového balu zeminou každou rostlinu opatrně přišlápneme a zalijeme. Nakonec celou plochu pořádně zamulčujeme. Použít můžeme posečenou trávu, dřevní štěpku i hrubý kompost, případně dřevní kůru. Tato organická vrstva brání rychlému vypařování půdní vláhy a podporuje aktivní půdní život.Zdroj: nelenprozelen.cz, novinky.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia, ceskadivocina.hnutiduha.cz, lesycr.cz