Sladkojam jedlý (Sechium edule) neboli čajot, by se měl spíše zlidověle jmenovat mexická hruška než mexická okurka. Dochází zde totiž ke kolizi s pojmenováním úplně jiného druhu zeleniny. Mexická okurka (resp. miniokurka) se totiž říká jakýmsi na první pohled miniaturám melounů, latinsky se tento druh u nás taktéž jednoleté teplomilné zeleniny jmenuje Zehneria scabra. Zůstaňme proto raději u sympatického pojmenování čajot, které pochází ze španělského chayote, respektive aztéckého chayotli. Ve francouzštině a angličtině se používá výraz chouchou (šušu). A jelikož se plodina dostala i do Vietnamu, kde je velice oblíbená, můžeme se dokonce i u nás setkat také s pojmenováním susu. Jestliže okurky vyžadují teploty nejméně 15 oC, aby prosperovaly, čajot je ještě háklivější. A jistotu teplot okolo 20 oC nemusíme mít na venkovních záhonech ani na konci května. Proto se při pěstování této zeleniny neobejdeme bez skleníku. Rostlina dorůstá ve své domovině délky 9 až 30 metrů a ochotně plodí, načež plody jsou dosti těžké. A protože se podobně jako třeba okurky a lilek vytahuje, jde o dosti bujnou liánu, potřebujeme k jejímu pěstování oporu. V každém případě však čekejte v našich podmínkách výhony dlouhé řádově ve více metrech, rekordy nečekejte. Plody sklízíme při dosažení velikosti (délky plodu) 10 až 20 cm, přičemž se prvních sklizní dočkáme přibližně 120 až 150 dnů po výsadbě. Pro dlouhou vegetační dobu, která ještě předčí papriky, je třeba začít s rychlením sazenic už na konci února a doba sklizně pak bude od července do září. Za teplého podzimu se nám může ve skleníku protáhnout až do října. Plody mohou vážit až 2 kilogramy, v obchodem však u nás najdeme o dost menší, obvykle tak o hmotnosti 300 až 500 g a nedozrálé. Jakých výpěstků se dočkáme ve svém skleníku, to si musí každý vyzkoušet. Při dostatku živin a zálivky za teplé sezóny se můžeme nechat jen překvapit.Hruškovité či válcovité plody čajotu mají na svém povrchu slabé žebrování, jsou hladké a ve sklizňové zralosti světle zelené. Existuje i jeden botanický druh čajotu, který má povrch plodů ostnitý. Uvnitř každého plodu najdeme bílozelenou dužninu a jedno velké ploché semeno. Čajot (Sechium edule) je rostlina z čeledi tykvovité (Cucurbitaceae), která pochází z tropických oblastí Střední Ameriky, kde je pěstována jako kulturní plodina. Jde přitom o rostlinu všestranně využitelnou, konzumují se plody, hlízy, listy i mladé výhonky. Do Evropy a jiných částí světa se čajot dostal při takzvané velké výměně rostlin a živočichů, které začala s Kolumbovými výpravnými cestami do Ameriky. A dnes se čajot pěstuje již i ve Středomoří. Více méně dovoz plodů čajotu do EU probíhá především z Kostariky, do USA pro změnu z Mexika. Čajot je skvělou ingrediencí do pokrmů mexických, asijských a arabských, obecně jej ale můžeme použít podobně jako cuketu. Čajot můžeme dusit, péct, smažit třeba v podobě čajotových bramboráků, kdy nastrouhaný čajot smícháme s nastrouhanými bramborami, můžeme jej také přidávat k masitým jídlům. Dokonce lze čajot nakládat ve sladkokyselém nálevu. Jedlá jsou i měkká semínka, výbornou pochoutkou se stanou opražená na oleji. Čerstvý čajot je výborný v salátech, případně marinovaný. Skvělý je prý čajot také zapečený se šunkou a sýrem. Sám o sobě má nevýraznou chuť, takže samotný se příliš konzumovat nedá, ale spolu s dalšími ingrediencemi získáme výživnou a zdravou hmotu, která zažene hlad, zasytí. Prý lze čajot použít dochucený i místo jablek do koláčů a závinů.Výborné jsou také hlízy čajotu, které dorůstají hmotnosti až 5 kg, u nás se jich však nedočkáme, protože nemůžeme rostlinu pěstovat jako trvalku a jako jednoletá zelenina dostatečně objemné hlízy, které by se hodily ke sklizni, nevytvoří. Mladé výhonky čajotu se pak používají podobně jako chřest, z listů si pro změnu připravíme zajímavou alternativu špenátu či mangoldu. Čajot má vysoký obsah vody, vlákniny, aminokyselin, draslíku, vápníku a vitaminů C, A a B12. Účinky listů a plodů jsou diuretické a protizánětlivé, s příznivými účinky na kardiovaskulární systém. Měly by prý i snižovat riziko rakoviny a Alzheimerovy choroby, čaj z listů prý účinkuje při léčbě hypertenze, arteriosklerózy a ledvinových kamenů. V každém případě je však vhodné konzultovat domněnky o léčivosti této zeleniny s lékařem. Nároky na pěstování čajotu jsou vlastně podobné jako nároky jiných tykví. Vyžaduje na podzim dobře vyhnojenou skleníkovou půdu organickým hnojivem a dostatek zálivky, především však dlouhé a teplé léto. Ideální je stanoviště na plném slunci, ovšem kromě nejteplejších oblastí (třeba na jihu Moravy) bude určitě nejvhodnější pěstování ve skleníku. Zajímavé je, že se v případě čajotu vysazují celé plody širší částí dolů, nikoli samostatná semínka, jelikož ta klíčí jedině přímo v plodu. Zhruba dvě třetiny plodu mají být pod zemí, třetina nad zemí. Samozřejmě takto zasazený plod zaléváme (resp. půdu), v půdě suché na troud sice semínka v plodu zřejmě vyklíčí, ale později by nastal problém, plod snadno yvsychá. Pokud se nám podaří dopěstovat čajot až k bohatému plození, měla by údajně stačit pro čtyřčlennou rodinu jedna rostlina. A jelikož je čajot oboupohlavní (jednodomý), čili jsou na každé rostlině samčí i samičí květy, neměl by to být problém. Pro bujný růst navíc hrozí, že by více rostlin zabralo celý skleník, dost velký objem skleníku zabere i jediná. Více rostlin vysazujeme ve vzdálenosti 2 až 5 metrů a s oporou vysokou 2 metry. Na podzim zakoupené či sklizené plody zabalíme do novin a udržujeme přes zimu při teplotě 5-10 °C, aby nevyklíčily a zároveň neztratily mnoho vlhkosti. Vysazujeme až koncem zimy v teple, nejlépe ve vytápěném, slunném skleníku. Ideální by dokonce bylo zimní pěstování čajotu ve vytápěném skleníku či zimní zahradě, navíc tak prodloužíme vegetační dobu na maximum. Většina z nás ale takovou možnost nemá. Zajímavostí je, že v případě čajotu neexistují šlechtěné kultivary, čili se pěstují pouze původní biologické druhy.Zdroj: zahradaapriroda.cz, casjneprome.cz, Wikipedia, zahradapodhorou.cz, titbit.cz, vimcojim.cz, botanicka.cz, rostliny.net, spektrumzdravi.cz, biolekar.cz, szu.cz, sazenicka.cz Další zajímavé exotické plodiny:Ačokča, mexická okurka, oblíbená rostlina peruánských Indiánů. Znáte ji?Vypěstujte si chutný artyčokKiwano, okurka, která jako okurka moc nevypadá a ani příliš nechutnáJaké exotické ovoce byste měli určitě ochutnat?Jaké exotické ovoce můžete ochutnat nejen na Vánoce?Není to rajče a přesto vypadá jako rajče, seznamte se s plody lilku rajčenka, zvanými tamarilloPěstování pro spořivé: jakou zeleninu či ovoce lze vypěstovat ze zbytkůAmerické rostlinstvo, které doslova dobylo nejen Evropu, seznamte sePřehlídka exotického ovoce, plody z tropů, které vypadají jako z jiné planetyJaké ovoce je údajně nejchutnější na světě?Vypěstujte si doma či v zahradě chutné ovoce rostliny zvané PepinoHruškojablko nashi. Vítaná alternativa našich hrušní odolává místním chorobámJak pěstovat muďoulJak vypěstovat exotickou rostlinu z pecky ploduJak si vypěstovat avokádo neboli hruškovec?Jak si vypěstovat kaki ze semenJak si doma vypěstovat opuncii a jak využít její plody?Kaštanovník jedlý, delikatesa, kterou si můžeme vypěstovat na své zahraděJe možné si doma vypěstovat ananas?Jak pěstovat granátovníkFíkovník v zahradě
