Navíc platí, že mnohé dřeviny nevypadají v živých plotech bez pravidelného tvarování vůbec dobře. Pokud ale právě tvarování takového živého plotu roky zanedbáváme, co pak? Nebo když byl plot tvarován špatně? Odpovědí je zmlazení a hluboký řez a vůbec nejde o totožné pojmy. Obyčejné zmlazení obvykle snese většina dřevin, ze kterých živé ploty běžně vysazujeme. Důležitý je vždy řez ihned po výsadbě živého plotu, díky kterému si začnou zvykat na pravidelné zmlazování řezem a tvarování. Prostě si neporostou svým rytmem, rovnou je donutíme se nám (našim potřebám a záměrům) přizpůsobit. Běžné zmlazení provádíme v závislosti na počasí v předjaří (od února do dubna), poté na konci června a nakonec i na začátku září. Řez se provádí z boků i shora. Při hlubokém řezu však dřeviny ztrácí i 50 % zelené hmoty, někdy dokonce veškerou. A často je pak lepší zdevastovaný a starý porost vyměnit po hlubokém řezu za nový, respektive se do hlubokého řezu vůbec nepouštět. Například vůči starým a již nevzhledným živým plotům ze zeravů (Thuja) můžeme být naprosto nemilosrdní. Hodně špatnou vlastností hlubokého řezu je, že bude dlouho vidět, mnohdy i dlouhé roky. Vždy záleží na rychlosti růstu konkrétní dřeviny a její schopnosti regenerace, tvoření nového obrostu. Je dobré, aby se “rány“ v živém plotu po hlubokém řezu co nejrychleji zacelily. Hluboký řez proto není vhodný především u pomalu rostoucích dřevin. Na stáří dřevin již pak nemusí tolik záležet, třeba stálezelený a dlouhověký tis červený (Taxus baccata) výborně snáší velmi hluboké zmlazení. Rychle po něm začne obrůstat a opět se dostane do dobré kondice. Nikdy to není u všech dřevin ve stejnou dobu a kromě druhu záleží i na počasí. Pokud jde o druh, který snadno vymrzá, nikdy nesmíme hluboký řez (respektive žádný řez) provádět před příchodem mrazíků. Nízké teploty by v jejich případě poškodily rašící výhony, které se snaží nahradit původní větve. A vůbec nejhůř si dovedou poradit s radikálním (hlubokým) řezem některé z dřevin stálezelených, obzvláště pomalu rostoucí druhy. Kromě doby před příchodem mrazů nesmíme řez provádět ani za příliš horkého počasí. Letní řez je prostě pro tyto druhy stejně nevhodný jako řez časný jarní a pozdní podzimní. Nejsnáze si s hlubokým řezem poradí odolné dřeviny opadavé. V jejich případě řez provádíme v předjaří či brzy na jaře, načež se s řezem obvykle dovedou vyrovnat již v první sezóně. Některé obzvláště zanedbané živé ploty z odolných opadavých dřevin můžeme dokonce zmladit až takzvaně na pařez. Ale jen v případě, že konkrétní druh dovede z pařezu znova obrůst. Jde o druhy dřevin, které rostou velmi rychle a mají dobré regenerační schopnosti. Tyto rychle rostoucí dřeviny však musíme od dalšího roku po radikálním zmlazení tvarovat řezem 2 až 3 krát za sezonu. A přesto mohou přerůstat. Radikální řez až na pařez o výšce přibližně 10 cm snesou například japonské tavolníky (Spiraea japonica), svídy (Cornus) a mochna křovitá (Potentilla fruticosa), na vyšší pařez pak ptačí zob (Ligustrum vulgare), habry (Carpinus betulus) a dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii). Ze stálezelených jehličnanů dobře snáší radikální zmlazení zeravy (Thuja), kterým můžeme vzít až 50 % hmoty a rychle rostoucí cypřišovec Leylandův (Cupressocyparis x leylandii). Tomu dokonce můžeme výrazně snížit i výšku. Původní terminální výhon bude u něj nahrazen výhonem rostoucím nejblíže u vrcholu. Bohužel však stálezelené jehličnany sice snesou i větší snížení výšky, jejich boční stěny ale již většinou nemůžeme zásadně upravovat. Na postranních větvích již nemusí vyrůst mladé zelené výhony. I zde se ale najde výjimka, právě výše zmíněný jedovatý tis červený (Taxus baccata). Tis dobře obráží i z výrazně zkrácených postranních větví. Tisy jsou pro svou tvarovatelnost a možnost hlubokého zmlazení velmi oblíbenými dřevinami pro tvarované živé ploty. Městské a zámecké parky to jen dokazují. Kromě samotného zmlazení je důležitá i následné péči. Bez ohledu na to, kdy dřeviny radikálně zmladíme. Především potřebují pořádně zalévat, za veder a sucha o to více, dobré je také dostatečně vysoké mulčování pod zmlazenými dřevinami, kterým snížíme výpar vody z půdy. Radikální zmlazení je pro každou dřevinu necitlivý zásah, při kterém přijde o velkou část své zelené hmoty a s ní o schopnost fotosyntézy. Nahradit se ji sice snaží, jak jen může, ale bez hnojení (kvalitní výživy) a dostatečné zálivky to nepůjde. Platí, že čím lepší je následná péče, tím rychleji dřeviny svůj handicap zase doženou. Z hnojiv jsou nejvhodnější pomalu rozpustné granuláty a kvalitní kompost zapravený do vrchní vrstvy zeminy. Vlastně stačí zeminu opatrně nakypřit, kompost přidat a teprve na něj uložit mulč. Velice špatně snáší radikální zmlazení (čili hluboký řez) duby (Quercus), u kterých trvá dlouho, než přestanou být vidět řezné rány. Po dubech též zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens), který nahrazuje větší ztráty zelené hmoty velice pomalu a také Cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana), který snese pouze mírné snížení své výšky a menší ztrátu zelené hmoty. Obzvláště tvarování zimostrázu trvá dlouhé roky a jeho piplání od mladých sazeniček nám vlastně může zabrat celý život. Radikální řez sice na rozdíl od cypřišku přežije, ale dlouhé roky bude vypadat hrozně. Hlubší zmlazovací řez dobře snáší buk lesní (Fagus sylvatica), javor klen (Acer pseudoplatanus) a javor mléč (Acer platanoides). Hluboké zmlazení až na pařez snese v době vegetačního klidu habr obecný (Carpinus betulus), v předjaří až na pařez vysoký jen 10 cm ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) a ptačí zob vejčitolistý (Ligustrum ovalifolium), dále svídy (Cornus), mochna křovitá (Potentila fruticosa), hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea), která má skvělé regenerační schopnosti, stejně jako dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii). Tavolník japonský (Spiraea japonica) dobře snáší řez na pařez dokonce až k půdnímu povrchu, kdy nebude později pařez viditelný žádný, zimolez fialový (Lonicera pileata) a zimolez lesklý (Lonicera nitida) skvěle regenerují i po hlubokém vymrznutí celých větví. Skvělé regenerační schopnosti má také tis červený (Taxus baccata), hluboký řez dobře snáší i věkovité tisy, snadno je proto lze obnovovat i v historických zámeckých parcích a zahradách. Hlubší řez dobře snáší také kalina (Viburnum), záleží však na druhu. Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) hlubší řez sice snáší, ale dlouho trvá, než se dostane do původního stavu, tedy než obroste, boční výhony navíc nesmí být po zmlazení poškozeny mrazem. Podobně to má cypřišovec Leylandův (Cupressocyaris x leylandii), u kterého dlouho trvá, než nové výhony překryjí řezné rány, navíc vyholuje a boční výhony špatně obrůstají.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, izahradkar.cz, rozhlas.cz, best4hedging.com, rostlinky.cz, nkz.cz, zazracny-plot.cz Další články o živých plotech:Jak správně provádět řez živých plotůŽivý plot - přirozená součást zahradyVýhody živých plotůJak a kdy vysadit živý plotStříhat a nebo nestříhat živý plot?Výběr dřevin do živých plotůJak a kdy vysazovat živý plot, jak daleko od plotu neživého a jaký zvolit rozestup sazenicTvarovat a nebo netvarovat živý plot? Proč a jak provádět řez živého plotu?Jak založit živý plot, aby byl prospěšný pro živočichy?Jilm sibiřský, ideální dřevina pro rychle rostoucí živý plotProč si udělat živý plot z hlohuJak hnojit živé plotyJak vybrat neopadavé dřeviny pro živé plotyJak vybrat "opadavé" dřeviny pro živé plotyJaké dřeviny se hodí pro rychle rostoucí živé plotyJak vysazovat a udržovat živé ploty?Ptačí zob jako ideální keř pro živé plotyOkrasné brsleny vyniknou na podzim jako solitéry i v podobě živých plotůVšudypřítomné túje, správně zeravy, pro někoho nutné zlo i zdroj nenávisti, pro jiné chloubaVrchol léta je časem tvarování dřevinJak pěstovat bobkovišně