Touha se ochladit v horkém létě je naprosto pochopitelná. To nejsnazší řešení – pořídit si klimatizaci – ale nemusí být nutně zrovna tím nejlepším. Typická mobilní klimatizace s chladicím výkonem 9000 BTU/h, modelově určená pro chlazení místností do třiceti metrů čtverečních plochy, totiž „žere“ okolo 1 kWh elektřiny za hodinu. Nástěnné klimatizace? Ty jsou možná úspornější ve spotřebě, ale nikoliv v pořizovací ceně. A to je vlastně hrubý obrys první pasti, kterou klimatizace v českých domácnostech představují. Platíte za ně totiž dvakrát. Napoprvé jednorázově – jejich pořizovací cenou – a pak průběžně, při každém měsíčním vyúčtování za energie. Nic proti tomu, jak lidé hospodaří se svými penězi: ale většina stále ještě chápe pořízení klimatizace jako jednorázový výdaj. Jenže k těm necelým patnácti tisícům korun za mobilní klimatizaci (nebo čtyřiceti za nástěnnou) je třeba připočíst sedm až osm tisíc na roční spotřebě energie. Je to nenápadný výdaj, s nímž ne každý rozpočet domácnosti předem počítá. Může se to zdát jako banalita – vaše auto taky něco stálo a průběžně ho krmíte pohonnými hmotami, zadarmo to zkrátka nejezdí. Jenže tam je ta kontrola nad spotřebou a výdaji dynamičtější. Klimatizace jsou plíživější a jejich vliv se na účtu za energie projeví, až už si na léto a vedra ani nevzpomenete. Ale horko vám z toho nejspíš bude. Tak moc, že by vás z toho takzvaně trefilo, to nejspíš nebude. O to se klimatizace mohou postarat jinak. Teplotními šoky. Co to je? Vlastně nic až tak překvapivého. Venku za okny peče, asfalt na silnici drží je silou vůle – ale u vás doma je komfortních podzimních jednadvacet stupňů. Přejít z jednoho rozpáleného prostředí do takové klimatizovaného je pro rozehřátý organismus ohromný nápor. Náhlý pokles okolní teploty vnímá v absolutních hodnotách, a reaguje na ně tempem srdečního oběhu. Reaguje automaticky tak, jak je pro podobné situace naprogramované. Výsledkem může být náhlý pokles tělesné teploty, což současně velmi zatěžuje srdce a krevní oběh. Tento uměle vyvolaný stres pak opravdu výrazně zvyšuje riziko srdečního infarktu a mrtvice. Zejména u lidí, kteří již mají k podobným srdečním příhodám predispozice. Ti, co trpí vysokým nebo kolísavým tlakem, jsou zkrátka klimatizacemi ohroženou skupinou A to je druhá nenápadná (ale poměrně vražedná) nástraha klimatizací v domácnostech. Mohou se postarat o ten teplotní šok, který dokáže pořádně zamávat s mladými/zdravými/silnými – a ty ostatní může doslova položit.S laskavou péčí o dědečky a babičky, kterým chcete dopřát komfortní teploty i v létě, tedy raději prosím opatrně. Klimatizací jim můžete vyloženě uškodit. Platí jakési obecné pravidlo – obecné proto, že ho nikdo moc nedodržuje – že by teplota, na kterou klimatizací chladíte interiér, neměla být o víc jak pět stupňů nižší, než ta reálná venkovní. Za hranicí těch doporučených pěti stupňů pak problémů přibývá. Takže rozvedeno do důsledků, pokud je za okny pětatřicet ve stínu, vaše klimatizovaná domácnost by se v zájmu vašeho zdraví měla držet kolem třiceti stupňů. A na to, abyste snášeli třicítky v interiéru, už ale klimatizaci vlastně nepotřebujete.Ty nedobré vedlejší efekty klimatizací tím ještě nekončí. Mohou – a často to také dělají - snižovat vlhkost vzduchu. Zhoršují tím fyziologický prožitek dehydratace, vysušení pokožky, žízně. I v relativně ochlazené místnosti se tak vaše tělo může cítit podobně jako na suché poušti. A to je znovu něco, co zvyšuje srdeční frekvenci a způsobuje nízký tlak. Výsledkem mohou být mdloby, únava, pocit slabosti a únavy. Není to ideální prostředí pro práci nebo nějaké namáhavější činnosti.Nemluvě o „ráně“ kterou dostanete, když si budete chtít z klimatizovaného prostředí vyjít na čerstvý a sluncem prohřátý vzduchu. Střídání těch přechodů z teplého do klimatizovaného prostředí je pak spojeno s poklesem imunitní reakce organismu, a nejčastěji pak v důsledcích s rozvojem nachlazení. Vysušená nosní sliznice je totiž o dost víc náchylná k uchycení virů, a třeba zánětu dutin. Nejen těch nosních, život vám může zpestřit i zánět středního ucha. Pořádnou rýmu a ucpaný nos si zpravidla „plánujeme“ na podzim, ale uhnat si je klimatizací můžeme už v červenci. A to vám asi při koupi nové klimatizace nikdo předem nepoví.Jedna věc vede k druhé, a v případě klimatizací je tu ještě jeden nepříjemný zdravotní aspekt. Napomáhají totiž k šíření bakterií. Ne tedy nutně všechny, především ty se zanesenými a nevyčištěnými filtry. Zvlášť, když se v jejich nevyčištěných vodních nádržkách zabydlí nějaké bakterie, které pak chlazeným vzduchem cirkulují, jako na kolotoči. Jejich setrvalé působení na lidský organismus pak může vyústit třeba v rozvoj astmatu nebo alergií. Což je suvenýr, o který nikdo nestojí. Obrana je v tomhle případě snadná – dozírat na správnou údržbu klimatizace. Ale to je právě na potíž. Vzpomene si na ně v horkém létě, a po sezóně na ně zapomeneme, až do dalšího léta. A to je přesně ten cyklus, který se bakteriím náramně líbí a přispívá k jejich růstu.Abychom ale nehaněli jen klimatizace v domácnostech (nebo ty nainstalované v zaměstnání), ten samý zhoubný efekt mají i klimatizace v prostředcích hromadné dopravy a v osobních automobilech. A s jakými dalšími chuťovkami jsou ještě klimatizace spojené?Klinicky je pozorovaný efekt navýšení bolestí hlavy a zhruba tříprocentní nárůst případů migrén. Zase to nejspíš bude o tom, že máte nějaké predispozice, které pak klimatizace nastartuje. Klimatizace vysušují povrch oční bulvy (vedou k zarudnutí a podráždění očí). To samo o sobě je jen nepříjemnost, která se ale v případě dlouhodobé expozice může projevit až zhoršením zraku. A logickým vyústěním pohody klimatizací je i postupná ztráta odolnosti vůči vysokým venkovním teplotám.Co z toho plyne? Že ten příjemný ochlazující zážitek rozhodně není zadarmo. Náklady na něj se přitom nedají vyčíslit jen v penězích, ale také v hodnotě narušeného lidského zdraví. Jsou sice v trendu a v horkém létě je máme rádi, ale mají své podstatné nedostatky.Zdroj: webmd.com, symphonylimited.com, news-medical.net
