Co že se vlastně událo v roce 1991? Zahájena byla volná tvorba cen, malá a velká privatizace, odsun posledních sovětských vojsk z ČSFR, rozpuštění Varšavské smlouvy a první kontakty s NATO. A taky počátek jednání o tom, že Česko a Slovensko si budou hledat svou vlastní cestu dál odděleně. Nic z toho by si tady asi nezasloužilo pozornost. Na Českých Stavbách bychom měli zmínit spíš to, že jednadevadesátý „Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden…“ první Mountfield. Prodejna, která se usadila v Mnichovicích, aby českému světu nabízela moderní zahradní sekačky, ovšem velmi brzy přerostla svůj trávníky spásající koncept. A k nesmírně poptávanému sortimentu brzy přidala i bazény, zahradní techniku a další všeobecné zahradnické potřeby. Stala se, jako opravdu první u nás, lídrem v oblasti, která do té doby byla docela nezmapovaná, neprobádaná. A do extrému poptávaná.To prvenství si prodejna nepodržela dlouho, protože se skromně přidržovala jen zelené hobby-branže. Kormidlo po ní převzaly prodejny podobné, ale univerzálnější. Plnosortimentní. Třeba bauMax, který se u nás – na Pražské tržnici – usadil v roce 1992. A hned za ním pak následoval první brněnský Bauhaus, v pětadevadesátém pak OBI z pražských Štěrbohol a v osmadevadesátém pak Hornbach v Praze na Černém Mostě. Doba pokročila, a dnes už jich (podle Wikipedie) v Česku máme 141. Možná o něco víc, možná o něco míň. To proto, že to uvedené číslo pochází z roku 2023 a umí se dynamicky měnit. Udává celkový počet všech hobbymarketů v České republice. Čeho že? Přeci velkokapacitních prodejen s uceleným zaměřením na potřeby pro dům, dílnu a zahradu. Hobbymarkety, vzývané i zavrhované chrámy komerce, k nimž se kutilové, zahradníci i domácí opraváři slétají jakou vosy na cukrovou vatu, jsou totiž nezpochybnitelným produktem doby. Dovolili jsme jim, aby se stali našimi tichými partnery v každé myslitelné domácké rekonstrukci, přístavbě, při opravách, při malování, výměně oken, v krajinářských úpravách, stavbě chalupy anebo při vylepšování zahrady. Všude a vždycky. Bauhaus, bauMax, Hornbach, Mountfield, OBI nebo UNI HOBBY se totiž umí velmi profesionálně postarat o to, abychom u nich měli vždy za co utrácet. Pokud se tedy trefíte do jejich nabídky, sezóny, akční zásoby naskladněného zboží, prakticky nikdy odtud neodejdete s prázdnou. Však se taky pro tu jejich šikovnost za kasami protáčí každý rok miliardy korun. Proč vlastně? Odpověď na to je jako cibule. Má několik vrstev a v jádru vás rozpláče. Tou první vrstvou odpovědi bude asi to, že vždycky mají, co zrovna potřebujete. A když zrovna potřebujete třeba nářadí, železářské výrobky, stavební materiály, dlažbu, okna a dveře, vybavení koupelny a kuchyně, barvy a laky, svítidla, rostliny, zahradní nábytek, zahradní techniku, grily a bazény, nemusíte už obcházet desítku specializovaných obchodů po celém městě. Jdete přirozeně raději tam, kde to mají všechno pohromadě.Vy si tu pak můžete vybírat z širokého spektra nabídky, napříč různými sortimenty. Jestli náhodou neseženete ty správné hmoždinky, odcházíte aspoň se zabalenou vodovodní baterií nebo květináčem s fíkusem. Což je ta druhá vrstva. Ta rozmanitost nabídky pod jednou střechou totiž podněcuje touhu po uspokojování mnoha různých funkčních potřeb současně. A naše potřeby jsou tak nekonečné, jak je rozmanitá nabídka možností. Tužkové baterky, kobercovka nebo teploměr se stávají naší potřebou, jen co je uvidíme. Nechceme se z nákupu nikdy vracet s prázdnou, a tady je vždycky co koupit.Tou třetí vrstvou pak bude to, že je to celé dohromady neuvěřitelně přesvědčivé a pohodlné. Okořeněné věrnostními a klubovými kartičkami, akcemi, kdy čím více nakupujete, tím více kumulujete možností slev. Čímž jakoby naoko utrácíte méně tehdy, když utrácíte více. Ano, je to bohapustá komerce, za kterou stojí promyšlený marketing. Prostě kapitalismus jako vyšitý. Má to samozřejmě i své plačtivé jádro. Těch 141 hobbymarketů ovládlo český trh tím, že pod jednu střechu dostaly sortiment desítek typů jiných specializovaných prodejen. Které tomu komerčně-kapitalistickému šoku nedokázaly ani přibližně konkurovat cenou, akcemi, pohodlností, přesvědčivostí, šíří vlastní nabídky. A proto v tom souboji mezi velkým obchodem a malým obchodem ty titěrné prodejny houfně zanikaly.Jeden takový nový hobbymarket dříve nebo později ukončí existenci tuctů malých prodejen, a zaměstná jen zlomek prodavačů. Což asi u srdce zabolí. Když dnes procházíte s nákupním vozíkem mezi širokými regály, a míjíte cestou k Zahradnickým potřebám oddělení Osvětlení, Koupelen, Stavebního dřeva, procházíte vlastně hřbitovem někdejších prodavačských profesí s památníky dávných obchůdků. Protože ty žárovky, vypínače a objímky byste dřív sháněli v jednom kamenném krámku, a pro instalatérské zboží byste museli do druhého. A za jejich pulty pracovali lidé s obsáhlou řemeslnou zkušeností, kteří vám byli schopni poradit. Nebyli to jen anonymní navážeči zboží a jeho doplňovači do regálů, oblečení v dresech hobbymarketů, jako je tomu dnes.Razantní nástup hobbymarketů na český trh přinesl dost zásadní změnu. Změnu, která nebyla zadarmo, platilo se za ni například tím ekonomickým zánikem malých prodejen. Tak to bylo a je, jedna věc prostě přirozeně ústí k druhé. Jestli to bylo přiměřené, vhodné, opodstatněné a nešlo to zařídit nějak jinak? To už by bylo na jinou debatu. Možná by se vyplatilo v ní připomenout, že bychom neměli házet vinu jen na hobbymarkety, ale měli bychom připustit i svůj díl odpovědnosti.Ale abychom jen nepropadali melancholii z minulosti, hodí se zmínit i to, že „tenkrát“ před lety to zrovna pohádkové nebylo. Před čtyřiceti lety jste po čekání v nekonečných frontách před pulty specializovaných prodejen mohli zhusta zjistit, že vámi požadované zboží skladem nemají. Neměli, poslední rok nebylo a nebylo ani jisté, kdy ho zase budou mít. Proč? Protože se nadvýroba pro maloobchodní prodej v centralizovaném hospodářství nepěstovala. Byl to ryzí socialismus, který se plánoval tak, že vlastně nikdy nedoplánoval. S vámi jako zákazníkem se nikde nepočítalo.V Kovomatu jste mohli vystát důlek, než jste se konečně dočkali. Zato jste si tu mohli na vlastní kůži vyzkoušet i „slevu naopak“. To když jste zanechávali úplateček pro známého prodavače, který by vám tu nedostatkovou položku dokázal pod pultem náhodou vyhledat. A v dalším malém obchodě znovu, a znovu v dalším. Na cestu do stavebnin jste si museli rozplánovat celý víkend kvůli frontám, a to jste museli mít velké štěstí, abyste se trefili do nabídky. Protože ve stavebninách toho vždycky měli méně, než více. S tím, že část přítomného zboží pro vás „jen tak“ zpřístupněná nebyla. Například stavební železo by vám mohli prodat jen tehdy, pokud jste už měli povolení ke stavbě. Nakoupit si „jen tak“ neexistovalo.Pro dřevo za známým na pilu, a ještě si ho sami přeházet přes plot. Pro osivo do družstva, když ho náhodou měli víc. Sadbu v sezóně v zelenině. Pro barvy a laky do drogerie, kde však měli velmi omezený sortiment a zásobu. To, že si z nabídky vyberete, jakou barvu chcete, bylo vzácností. Brali jste tu, kterou zrovna měli. Shánění instalatérských prvků vás mohlo připravit o zdravý rozum, o bazénu nebo kvalitním zahradním nábytku jste si mohli jen nechat zdát.S tím, jak se v posledních letech obrací zraky některých občanů Česka na východ, se bohužel zapomíná na to, že tam je taková skanzenová minulost pořád ještě součástí všední reality. Pro ty s příliš krátkou pamětí je poměrně snadné připomínat si, co nám tahle nová doba hobbymarketů vzala. Ale informace o tom, že ta stará doba nám nedala nic, k tomu patří taky. A že se v příštích volbách bude hlasovat i o tom, jestli se ty vyprázdněné časy zase nevrátí zpátky.Hobbymarkety, symboly komerce a konzumu, sice přispěly k zániku stovek malých prodejen a obchodů. Ale přispěly k tomu, že si teď můžete nakupovat, budovat, stavět a žít po svém. Ne tak, jak vám to někdo centrálně naplánuje.Zdroj: autorský text - Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia.org
