Skalničky jsou většinou drobné, ale natolik zvláštní, že mohou být solitérem obklopeným zajímavými kameny. I z tohoto důvodu nepatří na běžný záhon. A pozor - postupně se rozrostou i do šířky a obrosou nám celou skalku, proto je třeba být při výsadbě obezřetnými a nechat jednotlivým druhům dostatek místa.
Když si dáte záležet, skalka může být dominantní částí zahrady ať už bude umístěna na sebemenší ploše. Lépe je ale zvolit místo s rezervou pro případné rozšíření v budoucnu. Velikost volte i podle množství volného času na péči o skalku. Často je nutné začít radikální terénní úpravou, zejména pokud nemáte na pozemku nějakou zajímavou nerovnost nebo val. Do vytváření skalky vneste svůj individuální vkus, ale základní pravidla ověřená zkušenými zahrádkáři považujte za závazná. Jen tak se bude tento kousek přírody dobře udržovat a bude vám dělat radost.
1. Drenáž
Nechceme, aby nám voda zespoda způsobovala uhnívání kořenů a následně zničení celých rostlin. Drenáž je vysloveně nutná u pozemků se zvýšenou hladinou spodní vody. Vrstvu štěrku může nahradit levnější stavební suť. Pak už se vrství základní substrát skalky. Ten má obsahovat hrubý písek nebo drobný štěrk. Přesné složení je závislé na tom, co konkrétně chcete pěstovat.
Přirozený skalnatý svah je pro skalku ideální, v opačném případě nezapomínáme při budování umělé skalky na drenáž
Skalka je součástí geometrického členění zahrady
Skalka
Skalka
Kousek skalky v mobilní nádobě
2. Plevel
Nejenže škodí, ale i hyzdí ještě více než na zbytku zahrady. Působí v celé kompozici velmi rušivě. Před samotnou výsadbou rostlin ošetřete celou plochu budoucí skalky nekompromisně herbicidem. Nespoléhejte na to, že masa skalkového substrátu plevel zadusí. U průraznějších druhů to neplatí. Pokud to vydržíte, kvůli sesedání udělejte až dva týdny pauzu mezi navezením substrátu a nejoblíbenější fází tvorby skalky - sázením. Stejně tak je třeba počkat několik týdnů po aplikaci herbicidu.
3. Kdy sázet?
Záleží to i na tom, zda jde o sazeničky s mohutným kořenovým balem či bez něj. Na podzim probíhá sázení hlíz a cibulí. Od září do října těch na jaře kvetoucích, na ty na podzim kvetoucí je vhodný čas už v srpnu a září. Na skalku patří i dřeviny, ale jen drobnější - zakrslé kultivary. Ty vysazujeme bez balu ve vegetačním klidu mezi říjnem a dubnem, s balem pak klidně od konce srpna až do května, pokud ovšem nemrzne. Vděčnou dřevinou je například vilín protože rozkvétá již v únoru. Trvalky s pevným balem můžeme vysazovat od března do listopadu. Polštář vytvářející rostliny jako lomikámen můžeme úspěšně množit oddělováním růžic.
Skalka okolo kamenného schodiště
Levandule
Mateřídouška
Netřesk
Čistec
Hořec
Kamzičník
4. Výběr druhů
Proč má někdo skalku jako z pohádky a někomu rostlinky skomírají? Neměli bychom zapomínat, že prostor skalky imituje specifické prostředí (slunečné, sušší a kamenité) a právě jen v něm se určitým druhům dobře daří. Když nevyberete ty správné, nemůžete mít úspěch. Určitě nic nezkazíte s rozchodníky, netřesky a dalšími sukulenty. Doplňte je ale rostlinami, které plochu zpestří barevnými květy. Ne všechny druhy skalkových rostlin snesou světelné extrémy, alespoň část skalky by tedy měla být pár hodin denně ve stínu a to spíše odpoledne.
5. Respektujte vzájemné ,,sympatie' rostlin
Tak jako ve váze, i na záhonu spolu některé rostliny prostě nekamarádí. Vylučují určité látky, které na okolí působí jako jed. Nezdravě konkurenční je také rychle rostoucí rostlina v těsné blízkosti pomalu rostoucí. Takže správně vylaďte mikrosvět skalky barevně, ale i druhově.
Koniklec
Bohyška
Vzácné alpinky
6. Krása spočívá v umírněné pestrosti
Nejdříve na substrát pevně usaďte kameny s takovými rozestupy aby se mezi ně dobře sázelo (opět do substrátu s podílem hrubých částic). Nemá – li jít o extravagantní skalku, pak volíme kameny z okolní krajiny. Lepší jsou pórovité, protože některé rostlinky se o ně zachytávají. S počtem druhů rostlin to nepřehánějte. Je vhodné kombinovat skalničky, které zaplňují plochu a dusí plevele a ty, které směřují svými stonky do výšky. Alespoň některé by měly mít zajímavě zbarvené listy. Na skalce můžou dobře vypadat kromě hornin třeba i zvláštně tvarované kusy dřeva jako solitéry – větve či kořeny. V poslední době tolik oblíbená mulčovací kůra sem nepatří! Na okrajích vytvořte plynulý přechod do okolního prostředí, aby skalka netrčela nepřirozeně z okolního terénu.
7. Jak zalévat?
Podobně jako zbytek zahrady nejvíce v létě, nejlépe ráno nebo večer, nikoli však za největšího vedra. Krátkodobý výpadek v zalévání třeba o dovolené by neměl být problémem. Skalničky většinou pocházejí ze sušších hornatých oblastí.
Květiny zalévají rády i malé děti - alespoň mají o prázdninách něco na starosti
Skalka
Skalka
Skalka
8. Ani na podzim nerezignujte na péči o skalku
Zařaďte i rostliny okrasné jinými částmi než květy. Ani plody nejsou vůbec k zahození a těch se dočkáme právě na podzim, kdy květy už mnoho parády nenadělají. Průběžně odstraňujte spadané listí i další nevzhledné nečistoty. Přispějete tím i ke 'zdraví' skalky.
9. Pozor na plísně
Pod příkrovem spadaného listí se mohou objevit rychleji, než byste čekali. A zároveň s nimi různé houbové choroby. Drobnou rostlinku to může úplně zničit. Před dalším nepřítelem - holomrazem - chraňte květiny peřinou z větviček jehličnanů. Mohou být zapíchnuté nebo prostě jen volně položené. Chcete-li zkusit něco netradičního, můžete použít třeba samotné jehličí, nejlépe dlouhé borovicové.
10. Sníh
Některé druhy chrání účinně před mrazem, jiné může zničit. Citlivé druhy proto schovejte pod stříšku z kousku skla nebo plastu podloženého kameny. Na jaře nespěcháme s nárazovým odstraněním krytu rostlin. Slunce je v té době velmi ostré. Paprskům cestu k rostlinám uvolňujeme pomalu a postupně. Takto od února rostliny i zároveň průběžně kontrolujeme a ty mrazem povytažené přitlačujeme k půdě. Daleko později může proběhnout úplné odkrytí, ale rozhodně ne za horkého slunečného dne.
