Vertikutace a aerifikace trávníku je to samé, častý omyl, který je natolik rozšířen, že o něm spousta lidí vůbec nepochybuje. Rozdíl je mezi nimi však zásadní! Vertikutace je vlastně prořezání trávníku noži v na sebe kolmých směrech, zatímco při aerifikaci jsou do trávníku zapichovány nejlépe duté hroty, které zároveň vytáhnou část zeminy, čímž dojde k provzdušnění.
Postup péče o trávník
V praxi by se měl trávník na nejprve posekat a zbavit posekaného porostu, pak by měla proběhnout nejprve vertikutace, shrabání stařiny, poté aerifikace a shrabání špuntů, zapískování a zapravení písku do trávníku, dosev (pokud je to třeba) a aplikace půdních vylepšovačů, pohnojení postupně rozpustným organickým hnojivem a zálivka.
)
Trávníky založené na písku nevyžadují aerifikaci
Obzvláště pro delší dobu neudržované trávníky je takový postup vyloženě nezbytný, ovšem prospěje každému trávníku a ve frekvenci odpovídající zátěži trávníku a jeho stavu. Travní plochy sice nevypadají po takovém zásahu příliš vábně, ale o to lépe se rozjedou a vzniklé jizvy rychle zacelí. U hodně zanedbaných trávníků je dokonce vhodné provést výše popsaný postup dvakrát v roce, v září a na jaře v době, kdy již nehrozí mráz a sněhové příděly. Jediné trávníky, které aerifikaci a vůbec nevyžadují, jsou ty, které byly založeny na písku (tedy pokud byly založeny správně ve smyslu dostatečně silné vrstvy písku). Ovšem vertikutaci se nevyhneme ani u nich. Níže vysvětlíme proč.
)
Mnohým to může znít zvláštně, ale mnozí odborníci tvrdí, že teprve travní plochy založené na písku jsou založeny správně. Jde totiž o to, že horní vrstva půdy (jíl, ornice) se pohybem po trávníku ušlape (udusá, zhutní), což vede ke zhoršení stavu trávníku. Oč častější je pak jakýkoli pohyb po travní ploše, o to častěji trávník vyžaduje aerifikaci. Trávníky založené na zemině (ornici, jílu, kompostu apod.) přitom rychle vyčerpají živiny a bez hnojení je nelze udržet v dobrém stavu, proto nemá prakticky žádný smysl argument o živinách v půdě. Ty rychle zmizí.
)
Písek a vylepšovače
Spolu se zapískováním a hnojením lze též u trávníků založených na ornici přidávat půdní vylepšovače (např. zeolit, trávníkový substrát, kompost). Po zimě a horkém a suchém létě je pak obvyklá i potřeba dosévání travních ploch. A právě dosev provádíme až po vertikutaci, aerifikaci a zapískování. Dosypáním písku (křemičitý písek frakce okolo 1 mm) se přitom částečně vyplní vzniklé dutiny, je však třeba písek do trávníku pořádně zapravit, vylehčuje terén. Nakonec přidaný vylepšovač (např. po ploše poházený kompost) mírně zakryje nově vysetá semínka travní směsi a doplní živiny.
Proč je důležité aerifikovat (provzdušňovat)
V každém případě pak platí, že vůbec cokoli pozitivního, co pro trávník uděláme na jaře, se projeví ještě v této sezóně a co uděláme na podzim, se projeví v té příští.
A ještě jednou si zopakujme, proč je důležité aerifikovat. Pokud byl trávník založen na ornici či jílu (obzvláště pak to platí pro travní koberce), dříve či později se svrchní vrstva zeminy ušlape, udusá, čili zhutní. A to vede ke zhoršení zdravotního stavu trávníku. Utužená svrchní vrstva brání přístupu vzduchu ke kořenům, uvolňování půdních plynů na povrch, zhoršuje vsakování vody a také živin do půdy. A pokud má travní plocha dokonce spád, za dešťů po ní voda jen odteče a nevsákne se. Navíc splaví hnojivo poházené po povrchu. Vše je prostě špatně. Zhutněná místa pak trpí nedostatkem vláhy, živin i vzduchu (tedy rostliny na nich). Trávník je snadněji napadán plísněmi a oslabován mechem a pleveli. Začne řídnout a začíná docházet k jeho zániku. Po pár letech máme z trávníku rumiště. A právě aerifikace takový stav zvrátí a spolu s vertikutací a dosevem napomůže regeneraci trávníku.
)
Duté a nebo plné hroty?
Dokonce i velmi špatně založené trávníky postupně zlepšíme tímto postupem natolik, že se již za dva roky stanou vaší chloubou. Prostě platí, že aerifikace provedená dutými hroty spolu se zapískováním trávníku změní strukturu a složení půdního profilu. A vůbec není třeba trávník přeorat a založit znova.
Kromě dutých hrotů pak lze aerifikaci provádět i hroty plnými (a to třeba i ručně vidlemi a nebo nástavcem na obuv, tedy nožmo). Tento způsob je vhodný na mělké (do 10 cm) i hluboké propichování trávníku (do 20 cm). Záleží na nářadí či stroji. Stinnou stránkou je, že nedojde až k takovému vylehčení půdního profilu pískem jako v případě dutých hrotů, které vytahávají půdní špunty. Dokonce profesionální stroje určené například pro golfová a fotbalová hřiště dovedou půdu propichovat klidně i do hloubky až 30 cm.
)
Nejprve je třeba zjistit, v jakém stavu je půdní profil
Ovšem v praxi bývá často utužených pouze svrchních cca 5 cm půdy a hlouběji je půdní profil kyprý. V jiných případech je svrchní vrstva propustná třeba díky realizaci travní plochy na písku (či směsi zeminy s pískem), ovšem již několik cm pod ní najdeme zhutnělý jíl. I špatné provedení trávníku na písku představuje problém, vrstva písku musí být dostatečně silná. Proto je před volbou způsobu aerifikace vhodné zkusit na víc místech zapíchnout vidle a míru zhutnění si odhadnout. A nebo třeba rýčem kousek profilu vyříznout, vytáhnout na světlo a profil si prohlédnout.
Pokud pak chcete aerifikaci provádět plnými hroty, je třeba zapískovat plochu ještě před ní. V případě dutých hrotů je tomu naopak. A to ještě po důkladném úklidu plochy. Shrabanou zeminu můžete přidat na kompost a nebo na záhon (v závislosti na její kvalitě).
)
Proč se provádí vertikutace a v čem tkví obvyklý omyl?
A proč provádět vertikutaci, čili svislé prořezání trávníku? Trávníky vypadají na první pohled celistvé a neměnné, ovšem při pohledu z perspektivy jednotlivých trsů dochází po celý rok k zásadním změnám. Jednotlivé rostliny totiž vedou nelítostný boj o zdroje (světlo, živiny, vodu a vzduch). A vítězí ten trs, který dovede obsadit větší prostor. Má to však nepříjemný dopad na estetiku celé travní plochy. Silné trsy, které zvítězily, obsahují stále více vmezeřené stařiny a řídne jejich střed. Vítěz postupně hubí sám sebe. Porost pak není plně zapojený a vůbec nevypadá pěkně. Ovšem právě hustým prořezáním a vyhrabáním stařiny na čas potlačíme konkurenční boj a plochu srovnáme, jak se lidově říká, „do latě“. Stimulujeme tak další zdravý růst rostlin, které se chopí nové příležitosti. Nová travní stébla se protlačí do uvolněného prostoru a prosperují. Dosáhneme vizuálně souvislého, zdravého a rovnoměrného trávníku. A častým omylem je právě zaměňování vertikutace s provzdušňováním respektive přisouzení schopnosti provzdušňovat právě vertikutaci. Tak trochu je to sice také pravda, ale až v druhém plánu, respektive okrajově. Prořezání (vertikutace) se navíc neprovádí zdaleka až do takové hloubky jako provzdušňování (aerifikace půdního profilu).
)
I v případě, že chcete původní pěkně střižený pažit někde postupně nahradit lučním porostem, je pak ideální začít právě vertikutací a aerifikací. Vertikutací uvolníme prostor pro nová semínka a nové rostliny, aerifikací zajistíme lepší přísun vzduchu, vody a živin. Ovšem luční porost již pak jen doséváme a sečeme, dokud nedosáhneme požadované druhové variability. To, co prospívá trávníku složeného z jednoděložných rostlin, již později neprospěje rostlinám dvouděložným.
Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
)
