Anhydrit - podlaha jako zrcadlo

Co je anhydrit?

Anhydrit je technický název směsi připravované pálením z přírodního sádrovce (hydrát síranu vápenatého) s jinými přídavnými látkami, jako například síranem sodným (v odborné praxi je anhydrit sůl anorganické kyseliny zbavená strukturních krystalů vody). Tudíž se jedná o speciální anhydritovou směs, trochu podobnou klasickému cementu. Anhydrit však má jinou krystalickou strukturu a také poměr jednotlivých složek. To má za následek jeho chemickofyzikální vlastnosti - samonivelační charakter, rychlost tuhnutí směsi, či tepelnou vodivost.

Technologie anhydritu

Tvrdnutí anhydritové směsi je velmi podobné principu tuhnutí betonu. Anhydrit má však jinou krystalickou strukturu, která má za následek technologické výhody tohoto materiálu. Často se ve spojení s anhydritem mluví o samonivelačních účincích. Málokdy však zákazník ví, co to vlastně znamená. Anhydrit má totiž v důsledku plošné struktury krystalů dobrou schopnost tvořit s vodou vysoce homogenní směs. Ta má vlastnosti podobné málo viskózní (dobře tekoucí) kapalině.

Po nanesení se proto směs rovnoměrně rozlije do plochy a nevytváří na svém povrchu nerovnosti. Abychom ale docílili takového výsledku, musíme dodržet několik základních technologických kroků, raději proto tuto práci přenechme odborníkům.

Podmínky pokládky

S obyčejným betonem umí pracovat každý, kdo má alespoň malé zkušenosti. Při práci s anhydritem ale musíme pro úspěšný a efektivní výsledek dodržet několik zásad. Výrobci anhydritových směsí udávají teplotní podmínky, při kterých se směs pokládá. Ty jsou v rozmezí 5 až 30 ^oC v místnosti, kde anhydrit rozléváme. Z hlediska optimálního a rovnoměrného tuhnutí směsi je v místnosti také nutné zamezit průvanu. Při vysoké relativní vlhkosti vzduchu (80% a více) je ale nutné provádět nárazové odvětrání nadměrného množství vody obsažené ve vzduchu. To má opět zásadní vliv na optimální tuhnutí hmoty.

Při dodržení všech vcelku nenáročných podmínek je podlaha po jednom dni schopna odolávat tlaku způsobenému chůzí, aniž by docházelo k tlakové deformaci. Po pěti dnech je směs tuhá natolik, že je schopna unést třeba zátěž nábytku. K definitivnímu zatuhnutí dochází po uplynutí cca dvaceti dní. Nelze však o této době uvažovat obecně, zásadní vliv má tloušťka nanesené vrstvy a konkrétní typ směsi.

Kam anhydrit pokládáme?

Anhydritové podlahy mohou být použité v mnoha typech staveb. Počínaje rodinnými domy a byty, přes kanceláře, až po průmyslové haly či hangáry. Materiál může být používán v novostavbách a nejen to, taktéž může efektivně posloužit i při renovacích nebo vyrovnání starých nebo poničených podlah.

Než ale anhydritovou podlahu pokládat svépomocí, je lepší povolat odbornou firmu, která převezme nejen všechny starosti s přípravou na svou zodpovědnost, ale předá i cenné zkušenosti a záruku životnosti.

Výhody a nevýhody anhydritu

Oproti betonovým podlahám je u anhydritu nespornou výhodou fakt, že nemusíme použít zpevňující (kari) sítě a je možné vytvářet větší plochy bez dilatačních spár. Z hlediska tepelné izolace je na tom anhydrit oproti betonu opět ve výhodě. Jeho tepelná vodivost je o více jak třicet procent vyšší. Anhydrit se proto jeví jako dobrý materiál k využití pro zabudované podlahové topení.

Nevýhodou anhydritu je jeho specifické použití v extrémně vlhkých prostorách, jako třeba v  koupelnách, saunách a na koupalištích. Anhydritová podlaha je také náchylnější k reakci s kovy a proto musíme v místě styku s nimi použít dodatečnou ochranu materiálu.

Anhydrit nachází ve stavebním průmyslu stále širší využití. Po samotném položení podlahy ale nezapomínejte, že anhydrit není beton. Je to chemicky zcela odlišná látka. Budete-li chtít na anhydrit pokládat jakoukoli krycí vrstvu, je nutné vědět, jak konkrétní povrchy s anhydritem ideálně spojit. Můžeme se poradit s odborníkem nebo prodejcem, který by nám měl nabídnout ideální materiál.

Pokud je právě anhydrit díky svým vlastnostem materiál, který vyhovuje vašim požadavkům, určitě budete po jeho prověření spokojeni i v praxi.