Betonovou střechu nerozeznáte od keramiky

Dělení tašek podle vlastností

Střešní tašky dělíme podle velikosti na malo a velkoformátové (1 m² vyžaduje více jak 12 kusů maloformátových tašek), podle posunu na posuvné a neposuvné (posuvné můžeme posouvat v rozptylu 30 mm a více, neposuvné vyžadují přesné odstupy latí), podle odvádění vody na tašky s vodní drážkou a bez ní (tašky s drážkou musíme pokládat v jediné vrstvě, typickými bezdrážkovými taškami jsou tradiční Bobrovky, které pokládáme ve dvou vrstvách), podle povrchu na přírodní (režné, bez povrchové úpravy) či s úpravou povrchu (engobované – pololesklé, méně sají vodu, glazované – odolný, lesklý povrch, odolnější než engobované). Platí pravidlo, že čím kvalitnější je povrchová úprava tašek, tím jsou dražší. U režných tašek je důležitý i původ, respektive vlastnosti použitého jílu, jehož poměr ovlivňuje barevnost. Uvedené vlastnosti jsou obdobné pro betonové i pálené střešní tašky.

Nosným podkladem pod střešní tašky jsou vždy latě, na něž tašky zavěšujeme, v některých případech i dokotvujeme (u sklonů cca nad 60^o). Přitom musí být pod taškami větrací mezera, které dosáhneme kontralatěmi, na které teprve kotvíme vodorovné latě. Bezpečný sklon je pro betonové tašky 22^o, při menších sklonech je nutné použít hydroizolační fólie a v rozmezí 16^o až 12^o je nezbytné vodotěsné podstřeší. Pro většinu pálených tašek je bezpečný sklon 30^o. Při menším sklonu je nutné použít hydroizolační fólie a pod 20^o vodotěsné podstřeší.

Betonovou či pálenou tašku?

Obecně nelze říci, zda je lepší betonová či pálená taška. Rozdíly mezi nimi však jsou. Při výběru tašek se nejprve ptáme, zda jde o střechu vesnického či městského domu, domu ve staré či dokonce historické zástavbě či domu, který je součástí satelitní výstavby. Dalším kritériem je náš vkus, pokud není omezen územním plánem - můžeme být omezeni ve výběru tvaru i barevnosti tašek.

Životnost a trvalost vzhledu

Dalším zásadním kritériem je životnost tašek. Uvádí se řádově v desetiletích, tašky však vydrží ještě mnohem déle, skutečná životnost betonových tašek se pohybuje okolo 100 let. Po určité době začnou betonové tašky v provedení bez povrchové úpravy měnit svůj původní vzhled a postupně na nich začnou ulpívat mechy a lišejníky. Podobně je tomu i u pálených tašek v režném provedení.

Vyvracíme mýtus o betonových taškách

A nyní musíme poukázat na zaběhnutý mýtus. Běžně se setkáme s argumentem, že betonová taška vyžaduje kvůli své vysoké hmotnosti konstrukčně pevnější krov. Tento mýtus snadno vyvrátíme racionálním srovnáním. Při pokládce pálených tašek potřebujeme zpravidla 10 až 16 tašek na m² (bobrovek 36). Hmotnost těchto tašek je 40 až 50 kg na m² (u bobrovek až 70 kg). Betonových tašek běžně potřebujeme 10 na m² o hmotnosti cca 45 kg. Přitom platí, že krovy jsou dimenzované na daleko vyšší zátěže, musíme počítat i s hmotností sněhu v zimě, silou větru a potřebou našeho pohybu po střeše. Hmotnost obou typů krytin je tedy srovnatelná.

Překvapení průměrnou cenou

Čím nás však překvapí betonové tašky, je jejich ceníková cena. Pohybuje se od 200 do 270 (s povrchovou úpravou) korun na m² bez DPH. Zatímco pálené tašky stojí od 284 do 421 korun na m² bez DPH. Nepoměr v ceně je dán technologií a energetickou náročností výroby. (zdroje: platný ceník BETONPRESS a platný ceník TONDACH)

Jediným negativem, které tedy na betonových střešních taškách najdeme, je nestálost jejich vzhledu v provedení bez povrchové úpravy. Tu však snadno eliminujeme výběrem engobovaného či glazovaného povrchu za cenu srovnatelnou s nejlevnějšími taškami keramickými.

Pokládka krytiny

Jak již bylo naznačeno výše, jsou dva možné způsoby pokládky krytiny podle toho, zda má vodní drážku či nikoli. Tradiční bezdrážkové bobrovky se na sebe pokládají ve vrstvách tak, aby se vzájemně překrývaly vertikálně i horizontálně. Voda, která proteče spárami mezi taškami vrchní vrstvy, je odvedena vrstvou spodní. Bobrovky klademe takzvaně „na vazbu,“ přičemž rozlišujeme šupinové (na každé lati při rozteči cca 15 cm je zavěšena jen 1 řada tašek) a korunkové krytí (na jedné lati při rozteči cca 30 cm jsou vždy zavěšeny 2 řady tašek, které tvoří vazbu). Více vrstev však střechu velmi zatěžuje, hmotnost krytiny může být až 70 kg na m². Potřeba více vrstev se navíc promítne i v ceně krytiny. V mnoha lokalitách však jinou možnost ani nemáme, prostě musíme kopírovat styl okolních historických objektů.

Drážkové tašky se naopak pokládají pouze v jedné vrstvě a pouze se přes sebe překládají po stranách (jedné či obou, podle typu tašky). Krytina je tak lehčí a voda je přitom odváděna bezvadně. Navíc můžeme posunout bezpečný sklon střechy u betonové krytiny až k 22^o. Drážkové tašky klademe „na vazbu“ (osa tašky vždy prochází mezerou mezi taškami vyšší řady), nebo „na střih“ (svislé spáry na sebe navazují bez přerušení). Na vazbu se pokládá například taška francouzská, na střih románská či alpská.

Při pokládce režných tašek, ať už jakýchkoli, je důležité ještě jedno pravidlo. Vždy skládáme krytinu z více palet. Dodávku prostě mícháme, stejně jako je tomu třeba u obkladů a dlažby. Jednotlivé šarže se prostě mohou lehce lišit svým odstínem a nelze garantovat dodávku pouze jedné šarže.

Kde si výrazně připlatíme?

V případě střešních krytin jsou vždy střešní doplňky dražší než samotná základní taška. Vybíráme je proto s rozumem a podle skutečné potřeby. Každý díl, který je jakkoli odlišný od běžné tašky, má svou cenu, protože je ve většině případů vyráběn ručně. Na druhou stranu je však velmi příjemné, že střechu „nelepíme“ z různých nesourodých dílů, ale poskládáme kompaktní celek, který byl vyroben v jednotném stylu. Proto je k betonové i pálené krytině vhodné vždy použít originální systémové prvky.