Bezbariérové koupelny mají svá pravidla Zobrazit fotky zobrazit 6 fotek

Součástí bezbariérového bydlení pro osoby s omezenou hybností a starší osoby není jen bezbariérový přístup do domu a volný průchod místnostmi bez prahů, ale především i vybavení jednotlivých místností. Posviťme si na bezbariérové koupelny, respektive koupelnový invalidní program.

U novostavby pro mladou rodinu o bariérách příliš nepřemýšlíme, i když bychom vlastně měli – pro malé děti jsou mnohé velmi nebezpečné. Bezbariérové řešení takových domů a bytů se však zásadně liší od těch, kde bude žít senior či osoba invalidní. Těmto lidem je třeba prostředí zpříjemnit důmyslným řešením prostoru i jeho vybavením, aby nemuseli denně překonávat nepříjemné a nebezpečné překážky. V první řadě zapomeneme na vertikální bydlení. Schodiště je v tomto případě velmi nepraktické a často dokonce nepřekonatelné a výtah je do rodinného domu velmi drahou záležitostí.

Co je handicap?

Slovníky hovoří o nevýhodě, překážce či tělesném postižení. Ve smyslu tělesného poškození však nejde jen o invaliditu, ale i následky stáří či nějaké tělesné anomálie (výška, hmotnost, …). Handicapovaní lidé se buďto rodí se svým handicapem, nebo jej získali za svého života. Lidé, kteří se se svým handicapem narodili, překonávají jeho důsledky poměrně snadno oproti těm, kteří handicap získali třeba při autonehodě a jiném zranění či prostě jen běžným stárnutím a s ním spojenými nemocemi. Jedno však mají všichni společné, potřebují usnadnit život, usnadnit přístup kamkoli, kde je to jen možné. V Prachovských skalách zřejmě nikdo nevytvoří trasu pro invalidy, zato doma v koupelně je možné udělat doslova zázraky.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)

V první řadě pozor na dveře!

V bezbariérovém bytě nesmí mít žádný dveřní otvor světlou šířku 60 cm, samozřejmě včetně dveří do koupelny. Šířka 60 cm není překážkou jen pro invalidní vozík, ale i pro berle, či dvě osoby, kdy jedna podpírá tu druhou. Minimální šířka dveří musí být 80 cm a pokud budou dveře širší, o to lépe. Dveře se musí otevírat směrem ven (nikdy do koupelny, s výjimkou velkoryse prostorných koupelen). Otevírání ven je důležité i proto, abychom mohli volně vstoupit, pokud potřebuje postižená osoba pomoci. Dveře do koupelny pak nesmí mít práh (stejně jako žádné jiné dveře v bezbariérovém bytě). Koupelna prostě musí být bezpečná a praktická a právě dveřmi to začíná. Výhodou jsou samozřejmě dveře posuvné do stavebního pouzdra, které kromě pohodlného ovládání na rozdíl od dveří posuvných na stěnu i dobře těsní. U křídlových dveří je pak dobré instalovat přes celou šířku dveřního křídla vodorovné madlo ve výšce 80 až 90 cm. Zámek dveří přitom musí být možné odjistit zvenčí.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)

Dostatek volného prostoru v koupelně

Zásadní je dodržení ergonomických zásad pohybu tělesně postiženého. Tomu je přizpůsobené nejen řešení vybavovacích sanitárních předmětů v koupelně, ale i její prostor. Minimální půdorys takové koupelny může být 180 x 160 cm. Problémem je i kumulace funkcí. Z malé koupelny musí zmizet pračka i sušička. Ideální bude výměna za kombinaci pračky se sučiškou a umístění této techniky do kuchyňské linky či jiné místnosti bytu (v závislosti na rozvodech). Pro výše uvedený minimální půdorys koupelen je pak důležité vhodné umístění zařizovacích předmětů. Měla by zmizet vana a na jejím místě vybudujeme bezbariérový sprchový kout s madly a praktickým sedátkem. Madla vyžaduje i klozet (bidet se do tak malé koupelny již nevejde) a pozor na orientaci madel, pokud je umístíme opačně, postiženému na vozíku nepomůžeme, ba naopak. Umyvadlo musí být zavěsné (bez nohy) a ukrytý by měl být i sifon. Pod umyvadlem neumisťujeme skříňku. Ze zdi koupelny nesmí vystupovat žádné rozvody s vájimkou žebříkového topidla vhodného i k sušení ručníků. Běžné radiátory zde nejsou vhodné. Podlaha vyžaduje dlažbu s protiskluznou úpravou – pojezd či pohyb s berlemi musí být bezpečný i na mokré podlaze.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)

Umístění madel, splachovačů a dalších funkčních zařízení

Je nutné, aby vozíčkář dosáhl na veškeré funkční vybavení koupelny z vozíku. Proto je nutné umístit veškeré vypínače a zásuvky, držadla (madla), splachovače a baterie v dosahové výšce rukou sedícího na vozíku, což je podle normy 60 až 120 cm od podlahy. Ještě vhodnější je ovládání senzory u těch zařízení, kde je to jen možné. Senzor může ovládat i spuštění vody z kohoutku nebo splachování. Důležité je i správné ukotvení madel. Při rekonstrukci bytového jádra v tomto případě nesáhneme po sádrokartonu, ale budeme zdít, ideálně lehčenými pórobetonovými tvárnicemi, čímž nezatížíme statiku domu a přitom zajistíme dostatečnou únosnost kotvení madel.

Sanitární keramika a příslušenství pro handicapované

Sanitární keramika pro handicapované není už dávno jen účelovou záležitostí. Dostala se do rukou designérů, kteří zdokonalili nejen její ergonomické vlastnosti, ale i vzhled. Bezbariérová ergonomická umyvadla jsou poměrně plochá a vepředu či na boku obloukově vykrojená (vykrojení může být i po obou stranách). Pod umyvadlo je přitom nutné s vozíkem snadno vjet. Sifon zabudujeme do zdi, aby pod umyvadlem nepřekážel (tzv. podomítkový sifon). Bránit přitom nesmí ani odtoková hadice. Výška horní hrany umyvadla by měla být 80 cm od podlahy, v takovém případě zasuneme vozík pod umyvadlo minimálně 30 cm.

Důležité také je, zda se handicapovaný obejde bez pomoci někoho jiného či nikoli. Pokud ne, je nutné, aby bylo vedle umyvadla ještě dalších alespoň 50 cm volného prostoru. Vedle umyvadla umístíme vodorovné madlo, které může být pevné i sklopné. Handicapovaný se tak může pohodlně opřít. Nad umyvadlem pak musí být zrcadlo, buďto ve snížené rozhledové výšce, nebo sklopné (ovladačem či mechanicky). 
Foto: www.sapho.cz
Foto: www.sapho.cz
Nejmenší půdorys sprchového koutu či boxu musí být 140x140 cm a nutný je sjízdný bezbariérový vjezd. Podlaha musí mít protiskluznou úpravu a nesmí zde chybět omyvatelné sklopné sedátko, jehož běžný rozměr bývá 50x50 cm a usazení 50 cm nad podlahou. Přístup na toto sedátko musí být boční a nesmí chybět madla, ideálně vedle sedátka i za ním. Ruční sprcha musí být doslova na dosah ruky a vyžadováno je pákové ovládání baterie. Ideální je pak termostatická hlavice – postižený se díky ní neopaří. Páková sprchová baterie, madlo i mýdelník musí být zavěšeny na stěně, která je kolmá k umístění sedadla. Ideální je zakrytí sprchovou zástěnou s posuvnými dveřmi, vhodné zde nejsou volně visící závěsy.

Sedák klozetu (záchodové mísy) musí být umístěn vysoko 42 až 50 cm. A opět zde nesmí chybět madla, tentokrát po obou stranách a sklopná. Přední hrana klozetu musí být umístěna alespoň 70 cm od zadní stěny. Po obou stranách toalety se umisťují sklopná madla. Vedle klozetu je z jedné strany nezbytný volný prostor o šířce alespoň 80 cm.

A pokud je prostor v koupelně dostatečně velký a můžeme si zde dovolit umístit i vanu, měla by být částečně zapuštěná, což bohužel není možné v bytových domech. Její osazení je pak nutné upravit pro šikmý nebo čelní přístup handicapovaného. Dno vany musí být protiskluzné a opět jsou zde důležitá příslušná madla. Do vany umístíme mobilní závěsné sedátko, případně elektrický sedák.
Foto: www.sapho.cz
Foto: www.sapho.cz