Budeme v budoucnu vytápět své domy?

Výrazný pokles spotřeby energií je patrný již dnes. Přitom nejsou poměrně přísné požadavky na tepelný odpor jednotlivých stavebních konstrukcí a staveb jako celků často vůbec vyvolané cenami energií, jejich zvyšováním. Přežijí ale rok 2020 kotle na tuhá paliva či biomasu (včetně palivového dřeva) a tradiční systémy ústředního vytápění?

Vytápění nízkoenergetických a pasivních domů

Už v nyní stavěných nízkoenergetických budovách mnohdy nenajdeme klasický teplovodní způsob vytápění s centrálním kotlem na paliva a rozvody topné vody a radiátory umístěnými pod okny. Často se zde objevují elektrické podlahové topné kabely a rohože, nízkoteplotní podlahové a stěnové vytápění, solárně termické systémy, nebo tepelná čerpadla. U pasivních domů už pak není o vytápění vůbec řeč. Pasivní energetické zisky ze slunečního záření a našeho pobytu v místnostech jsou zde doplněny rekuperační jednotkou, kde si vyměňovaný vzduch předává tepelnou energii. Radiátory jsou z domů prostě postupně vytlačovány. Ale jen pomalu.

Nízkopotenciální teplo

Hodně se dnes hovoří o využívání takzvaného nízkopotenciálního tepla. Například u komerčních budov je možné využít odpadní teplo z chlazení, výrobních a jiných technologií a IT systémů. Na řadu tedy postupně přicházejí i krátkodobé a sezónní akumulátory tepla, vytápění bude řízené i podle předpovědí počasí (již se využívá). Na významu však na druhou stranu získala již dříve účinná regulace vytápění, jelikož u starších budov je změna otopné soustavy mnohdy příliš drahá a z investičního hlediska nenávratná.

Rozloučíme se s tradičními radiátory?

V nejbližší době určitě ne, respektive nikoli zcela. I vývoj nových výrobků je v této oblasti poměrně překotný, vyráběny jsou zcela nové designové koncepce, které na druhou stranu vyvažují luxusní unikáty v retro stylech. Vezměme v úvahu i fakt, že životnost již realizovaných otopných systémů se počítá v řádech desítek let. Přece nebudeme relativně nový či nedávno zrekonstruovaný dům opět rekonstruovat kvůli novému a investičně nákladnému způsobu vytápění?

Stále častěji se však prosazuje právě podlahové topení, které není v místnostech vůbec vidět, příjemně vyhřeje podlahu a my cítíme příjemný pocit tepla i při teplotách interiérů nižších o několik stupňů, než je běžné.

Ovšem v již dnes nízkoenergeticky a pasivně koncipovaných novostavbách radiátory skutečně mizí. Jde tedy z pohledu starších rodinných domů o dlouhodobý proces, z pohledu novostaveb RD či jakýchkoli jiných budov, budov veřejných, komerčních a jiných, jsou však změny nastaveny velice rychle.

Nezapomeňme však, že jednou věcí jsou systémové požadavky doby a její legislativy a jinou tradice a samotný vývoj, který se ve skutečnosti vždy jaksi točí v kruhu. Copak dnes neznáme pojmy jako kachláky, pec, kachlová kamna a nepoužíváme je? Samozřejmě známe a používáme. Znova jsme začali objevovat účinek sálavého tepla, v modernějším provedení pak využíváme infrapanely.

Copak lze památkově chráněný objekt obalit zvenčí polystyrénem a zničit tak třeba vzácnou fresku, domovní štít a jeho štuky a podobně? Nelze.

Spotřeba energie, to není jen vytápění

Do budoucna můžeme například předpokládat, že bude praní prádla programované podle aktuálních zisků ze slunečního záření. Předpokládá se kombinace využití obou solárních systémů – solárně termické kolektory ohřejí vodu a fotovoltaické panely vyrobí elektřinu. Již delší dobu se využívají také tepelná čerpadla a poměrně běžná je i akumulace „levně“ ohřáté vody. Tradiční bojlery na teplou užitkovou vodu, kde je zdrojem energie pouze elektřina ze sítě, jsou již také na ústupu.

Nezávislost na spotřebě energií nebo trend?

Je již hnacím motorem představa nezávislosti na spotřebě energií, nebo je prozatím důležitější naše ekologické cítění? Stavitelé rodinných domů se poměrně hojně shodují na tom, že člověk, který si dnes nechá postavit takzvaný pasivní dům (povinnost až od 1.1. 2020), je vlastně fanda. Náklady na tepelné čerpadlo, rozvody rekuperace, rekuperační jednotku a solární systémy totiž natolik zvýší investice do novostavby, že vlastně nemůže být o ničem jiném ani řeč. Natož o finančních úsporách či skutečných úsporách energií (výroba takových zařízení spotřebuje nemalé množství energií, stejně jako jejich instalace). Je samozřejmě nutné uvažovat v dimenzích celé ČR, nikoli jen určitého vzorku populace. Nejradikálnější zastánci pasivního bydlení by již nyní nejraději viděli nové technologie pomalu jako povinné a všudypřítomné. Při průměrných příjmech, stavech bytových a rodinných domů, je to však nemožné a na tak velkou míru nezbytných dotací stát ani EU prostě nemají finanční prostředky.

Klíčová je tedy cena technologií a jejich instalací v porovnání s konvenčními systémy vytápění a ohřevu vody.

Minimalizace tepelných ztrát

Minimalizace tepelných ztrát je nyní právě tím v praxi nejosvědčenějším a nejfrekventovanějším zaklínadlem. Zateplujeme, stále a všechno, co jen lze. Zateplení bytového domu se neobejde bez výměny oken za nová, tepelně izolační. Zateplujeme stropy, půdy, zateplujeme podlahy. Pokud nelze dům zateplit zvenčí, zateplujeme zevnitř. Čili prvním masivním krokem ke snížení spotřeby energií se stalo zateplování. To je ale téma na jiný článek.

Zdroj: www.ceskestavby.cz