Umíte vybírat keramické obklady a dlažbu?

Na oblibě také nabývají mozaiky z drobounkých dlaždiček. Prodávají se jako takzvaný lepenec o rozměrech 30 x 30 cm. Díky tomu probíhá pokládka opravdu rychle. Podkladem lepence je papír nebo umělohmotná síťka, která umožňuje určitou ohebnost a snadnou manipulaci.

Mistry designu tohoto zboží jsou už dlouhou dobu Španělé a Italové. Ale ani domácí výrobky vás jistě nezklamou, když budete nakupovat tam, kde kvalitu staví nad podbízení se nízkými cenami. Ve specializované prodejně máte záruku, že vám zakoupená dlažba nepraskne kdykoli vám něco nešťastně upadne na podlahu. Platí to ale jen v případě, kdy byly dlaždice odborně položeny na kvalitně připravený podklad!

Keramika je tradiční a vděčný materiál. Investice do nákupu a do kvalitní pokládky se vám spolehlivě vrátí.

Co mluví pro použití keramiky?

Keramika je přírodní materiál, jejím základem je kaolín. Přispívá k bezpečnosti ve vaší domácnosti svou nehořlavostí. Hygiena se díky keramice udržuje velmi snadno, má hladký povrch a je odolná vůči čistícím prostředkům. Nedeformuje se ani teplotními výkyvy ani vlhkem a má velmi dlouhou životnost. Pod keramickou dlažbou může být samozřejmě nainstalováno i dnes tak oblíbené podlahové vytápění.

Výroba keramických dlaždic a obkladů

Tvarují se tažením nebo lisováním. Druhý způsob nevyžaduje vlhčení hmoty, vznikne výrobek méně porézní, nenasákavý a tím vysoce odolný proti popraskání při nízkých teplotách. Takové dlažby vídáme ve venkovním prostředí, třeba i kolem bazénů. Cena se u nich může vyšplhat až k 850,- Kč za m².

Rozlišujeme jednožárové nebo odolnější dvoužárové dlaždice podle toho, kolikrát prošly během výrobního procesu takzvaným pečením. To probíhá při teplotách okolo 1.000 ^oC. Před pečením může ještě proběhnout glazování. Pak má dlaždice na povrchu vrstvu skla, která dodá krásný lesk a také tvrdost. Glazura může být různě zabarvená. U dlaždic neglazovaných je odstín dán pigmentem přidaným do keramické hmoty.

Pokud při výrobě vzniknou rozměrové odchylky přes normu, zařadí se takové dílce do levnější 2. jakostní třídy. Požadované fyzikální vlastnosti však splňují.

V čem spočívají rozdíly?

Jednotlivé typy dlažby se neliší jen barvami a vzory, ale také strukturou povrchu. Dlaždice s úplně hladkým povrchem rozhodně šetří hospodyňkám práci s úklidem. Tam, kde jde o bezpečnost, ale upřednostňujte zdrsnělý neklouzavý povrch. Taková dlažba patří do vyšší cenové kategorie, ale prevence zbytečných úrazů za to jistě stojí. Naprostou samozřejmostí by mělo být použití protiskluzových dlaždic u koupelen a kolem bazénu. Klouzavost je dána koeficientem smykového tření.

Keramické dlaždice se tedy řadí do různých kategorií podle odolnosti proti opotřebení, protiskluzovosti, nasákavosti a mrazuvzdornosti. Zejména dvě posledně jmenované vlastnosti rozhodují o tom, zda je dlažbu možné použít i do venkovních prostor. Otěruvzdornost je ve škále od jedné do pěti. Pro běžný provoz postačí výrobky hodnocené stupněm 3. Jednička trpí i při chůzi v botách.

Někdo preferuje co nejvíce jednolitou plochu, která se dobře udržuje a dá proto přednost dražším kalibrovaným dlaždicím. U nich je spára po položení tenká třeba jen jeden milimetr. Další možností jsou zabroušené dlaždice.

Speciální druh dlaždic si vyžaduje obkládka krbu. Jsou slinuté, mají menší pórovitost a tím i nasákavost. Odolají mrazu a vysokým teplotám okolo 100 ^oC.

Podklad rozhoduje

Dobře připravený podklad je polovinou úspěchu. Plocha pro položení dlažby se vyrovnává omítkou, případně samonivelační hmotou (stěrkou). Vyrovnanost povrchu se zkouší přikládáním dva metry dlouhé latě. Odchylka nemá být větší než 2 mm. Pak následují 2 vrstvy hydroizolačního nátěru. Dlaždice se nakonec lepí speciálním prostředkem. Po zaschnutí, které se rozhodně nevyplácí uspěchat, následuje vyspárování a silikonování. Kvalitní spárovací hmoty jsou z vodoodpudivého materiálu, obsahují přísadu proti plísním.

A kdy je na místě opatrnost? Keramické dlaždice se například nehodí na podklad, jehož součástí je asfaltová lepenka. Vedou totiž velmi dobře teplo a lepenku rozehřívají. Tato situace častá třeba u balkónů se dá vyřešit betonovým potěrem o síle 3mm.

I podklad, na který se lepí obklady, musí být pečlivě připravený. Zbavte ho také prachu a mastnoty. Obkladačky určené do rohu je třeba seříznout pod úhlem 45 ^oC speciální pilou. Při řezání se používá jiný kotouč na dlaždice a jiný na obklady.

Pokud v místnosti budou následně pracovat ještě další řemeslníci, ochraňte své nové dlaždice před poškrábáním.Tam, kde předpokládáte dlouhodobě velký provoz a mechanické namáhání, volte raději matnou povrchovou úpravu.

Nakupujte s rozvahou

Při výběru dekoru zohledněte velikost a tvar místnosti, do které je keramika určena. Přeženete-li to v maličké koupelně s výraznými barvami a vzory, může se vám stát, že vás v ní bude přepadat klaustrofobie. Méně je často více.

Množství odvozujte od toho, jak moc se bude řezat. Více se používá řezačka u malých ploch a při pokládání na koso. Důležitá zásada je nešetřit na rezervě (má být asi 15%). A to hlavně u starších dobíhajících vzorů nebo šarží. Už byste nemuseli sehnat přesně ty samé na dokoupení. Šarže vždy míchejte, načněte více balení a berte dílce střídavě ze všech. Výsledek pak bude harmonický a barevně jednotný.