Je to bez jakýchkoli diskusí – masivní dřevěné podlahové krytiny a tedy i ty plovoucí jsou tím nejlepším, co vůbec můžeme podlaze obléknout. Ať už kvůli výborným vlastnostem přírodního materiálu, originalitě každého dílu, sytosti barev, vůni, textuře dřeva, jeho příjemně teplého povrchu, ale i kvůli životnosti a možnosti renovace do opětovně nového vzhledu. Dřevěné podlahy jsou určené pro více jak jednu generaci a jejich životnost může být i více jak 100 let, což dokazují původní podlahové krytiny v mnoha historických objektech. Ovšem pozor – kromě dřevěných a laminátových plovoucích podlah jsou v plovoucím provedení nabízené i podlahy dýhované, korkové a linolea.
Co jsou plovoucí podlahy
Plovoucí podlaha obsahuje ve své skladbě zvukově-izolační vrstvu, což je výhodné především pro bytové domy a jiné vícepodlažní budovy. Plovoucí podlahy jsou vhodné i do prostor s vysokou frekvencí pohybu osob, zde se osvědčí svou odolností – především pak ty laminátové.Výraz plovoucí znamená, že je podlahová konstrukce oddělena od nosného podkladu i od všech vertikálních prvků (například stěn či stoupaček). Není tedy pevně kotvena, do těchto podlah se nic nešroubuje ani nekotví, jejich účelem je „plavat“ na podkladu.
Podél stěn, ale i jinde jsou plovoucí podlahy typické dilatačními spárami (například i mezi kuchyňskou a obývací částí kontinuálního obytného prostoru, který je dnes v módě a dlužno říci, že jde o velmi praktické řešení). Dilatační spáry částečně vyrovnávají problémy s těžšími kusy nábytku, především pak s kuchyňskou linkou. Ovšem často je tento problém řešen dlažbou pod a před kuchyňskou linkou, na kterou teprve navazuje plovoucí podlaha a napojení je překrytou přechodovou lištou. Jednotlivé díly plovoucí podlahy jsou na sebe napojené na pero a drážku. Dilatace od stěn by měla být alespoň 10 mm - kvůli tepelným a vlhkostním změnám.
Plovoucí podlahy se rozlišují nejen podle materiálu nášlapné vrstvy – dřevěné (dokonce až třívrstvé), laminátové, dýhované, korkové a linolea, ale i podle typu roznášecí vrstvy: desek na bázi dřeva (dřevovláknitých, dřevotřískových, OSB) - lehké plovoucí podlahy a betonové vrstvy (cementového potěru, betonové mazaniny) - těžké plovoucí podlahy.
Přednostmi plovoucích podlah jsou kromě akustické (především kročejové) izolace i rychlost montáže a čistota pokládky, nižší nároky na pevnost podkladu, zdravotní nezávadnost, jednoduchá údržba, ale i snadná demontáž (s podlahou se můžete přestěhovat z nájemního bytu do vlastního) a příznivá cena.
Naproti tomu nejsou tyto podlahy tolik vhodné do vlhkých prostor a místností, kde se často mění klima, čili především do předsíní, vstupních hal, koupelen, toalet, kolem domovních bazénů a vířivek a do zimních zahrad. A pokud se pro plovoucí podlahu rozhodneme i sem, sáhneme raději po laminátu.
Přednostmi plovoucích podlah jsou kromě akustické (především kročejové) izolace i rychlost montáže a čistota pokládky, nižší nároky na pevnost podkladu, zdravotní nezávadnost, jednoduchá údržba, ale i snadná demontáž (s podlahou se můžete přestěhovat z nájemního bytu do vlastního) a příznivá cena.
Naproti tomu nejsou tyto podlahy tolik vhodné do vlhkých prostor a místností, kde se často mění klima, čili především do předsíní, vstupních hal, koupelen, toalet, kolem domovních bazénů a vířivek a do zimních zahrad. A pokud se pro plovoucí podlahu rozhodneme i sem, sáhneme raději po laminátu.
Úplně dole najdeme podkladní vrstvu plovoucí podlahy (parotěsná vrstva, která brání vnikání vlhkosti z podkladu do izolační vrstvy, třeba z PVC fólie), na které je uložena zvukově izolační vrstva. Ta je tvořena různými druhy akustických izolací. Následuje vrstva roznášecí a nášlapná, která tvoří vrchní (poslední – lícovou) část skladby plovoucí podlahy.
U plovoucích podlah hodnotíme jejich vzduchovou neprůzvučnost (schopnost konstrukce bránit šíření zvuku vzduchem) a kročejovou neprůzvučnost (schopnost konstrukce bránit šíření zvuku kontaktem s konstrukcemi - kroky, údery do konstrukce).
U plovoucích podlah hodnotíme jejich vzduchovou neprůzvučnost (schopnost konstrukce bránit šíření zvuku vzduchem) a kročejovou neprůzvučnost (schopnost konstrukce bránit šíření zvuku kontaktem s konstrukcemi - kroky, údery do konstrukce).
Dřevěná nebo laminátová plovoucí podlaha?
Laminát a dřevo mají mnoho společného: nevyplatí se podcenit jejich zakončení, čili výběr lišt, které ukrývají spáry. Lišty zde fungují obdobně jako rámy obrazů. Podkládka plovoucích podlah z těchto dvou materiálů je rychlá a snadná stejně jako demontáž.Čím náročnější je daná místnost na provoz, tím vyšší desky plovoucí podlahy musíme použít. V těch nejnáročnějších prostorech až 20 mm (předsíň, kuchyně, koupelna a klozet), dětské a obývací pokoje představují střední zatížení (10 až 20 mm). Nejméně náročné jsou ložnice a pracovny, zde si vystačíme se 7 milimetrů silnými deskami. V nejnáročnějších prostorách se doporučuje laminát kvůli snadnější údržbě a velké odolnosti povrchu, do ostatních prostor neváhejme se dřevem.
Rozdíly mezi dřevěnými a plovoucími laminátovými podlahami
Přednostmi dřevěné plovoucí podlahy je pocit tepla a dotek přírody, dlouhá životnost, možnost renovace (u silnějších desek), schopnost přijímat a vydávat vlhkost, elasticita, výborná izolace hluku, minimální hořlavost, elektrická vodivost a možnosti oprav. Dřevěné podlahy však mají vyšší nároky na údržbu a musíme se k nim chovat maximálně ohleduplně.Laminátové plovoucí podlahy se snadno udržují, jsou odolné vůči otěru, můžeme vyměnit poškozené lamely (u některých typů – podle typu zámku), jsou též odolné vůči UV záření a schopné rozvádět do okolí tlak i teplo, čili jsou tyto podlahy vhodné do místností s těžkými kusy nábytku a do místností s podlahovým topením. Laminátu se nejčastěji vytýká větší hlučnost – má až 5 krát tvrdší povrch než dřevo a také nižší životnost, nejde o generační záležitost – životnost těchto podlah je maximálně 25 let. Výhodou je naopak nízká cena a nižší konstrukční výška laminátové podlahy.
Pro místnosti s podlahovým topením lze sice použít i dřevěnou plovoucí podlahu, ale musíme si dát pozor na tloušťku dílců a také na typ povrchové úpravy, aby podlaha při vytápění nezapáchala, nebo aby dokonce neunikaly jedovaté zplodiny. Tloušťka dílců by měla být maximálně osm až deset milimetrů.
Zdroj: www.bbpodlahy.cz