Dřevostavby a zděné domy bez mýtů

V následujících bodech se pokusíme vyvrátit zásadní mýty, které kolují v souvislosti s dřevostavbami a zděnými domy lidským životním prostorem.

1. Nebezpečí požáru?

V případě požárů je největším nebezpečím vždy vybavení interiéru. Uvnitř interiérů najdeme z materiálového hlediska všehochuť a bohužel je větší část interiérového vybavení hořlavá, a to nepředvídatelně. Pokud rodinný dům vyhoří, je už úplně jedno, zda šlo o dřevostavbu či stavbu s nosnou konstrukcí ze zdiva, kamene, betonu či železobetonu. Objekt je neobyvatelný a kompletní rekonstrukce je vlastně stavbou nového domu.

Naopak dřevo hoří předvídatelným způsobem a umožňuje proto obyvatelům domu včasný únik.
Mnohem větším nebezpečím než samotný oheň jsou při požáru spaliny. Pokud dojde k tragédii, většina lidí se prostě nejprve udusí. Dokonce lze hovořit o „řiditelném způsobu hoření dřeva,“ což je ohromnou výhodou při hašení požáru. Pokud to srovnáme s ocelovými konstrukcemi, ty se při požáru hroutí, nečekaně a rychle. Proto jsou mnohdy ocelové skelety staveb dokonce „chráněny“ dřevěnými obklady.

2. Jak je to s normovými požadavky požární ochrany?

Ty samozřejmě musí splňovat každá stavba, dřevostavby nevyjímaje. Dodržení norem má svůj smysl – zabraňuje ztrátám na životech a zdraví osob, zvířat a ztrátám majetku. Proto jsou všechny použité technologie také certifikovány dle zákona. Stavební materiály a systémy není možné bez příslušné certifikace ani prodávat. A stavebník, respektive investor, nezíská stavební povolení, pokud k projektu nepřiloží požární zprávu, kde jsou uvedeny veškeré protipožární prvky budoucí stavby.

3. Jsou dřevostavby drahé?

Toto je ve skutečnosti naprosto nesmyslný dotaz. Podle praxe nelze stanovit jakýsi ideální průměrný model stavby a srovnávat. Pro dřevostavby hovoří rychlá výstavba a možnost stavět i za nepříznivého zimního počasí – domy se montují suchou cestou na předem připravenou základovou desku. Pro dřevostavby hovoří také recyklovatelnost mnohých stavebních materiálů a tedy šetrnost k přírodě. Dřevo je navíc samo o sobě obnovitelným zdrojem. Na druhou stavbu však lze jako dřevostavbu postavit cokoli – i nákladnou vícegenerační vilu, hotel či sportovní halu.

4. Jaké jsou akustické vlastnosti dřevostaveb?

Dřívější typy dřevostaveb, které se u nás stavěly před rokem 1990 – okály – trpěly nešvarem výstavby z nekvalitních materiálů a nedodržováním stavebních postupů. Ovšem u současných dřevostaveb pasivního energetického standardu je sledována takzvaná vzduchová neprůzvučnost. Hluk totiž propouští nejčastěji škvíry ve stavebních konstrukcích. Problém proto představují špatně osazená okna a dveře a špatně konstruované stěny. Ovšem současné vzduchotěsné konstrukce dřevostaveb, které dosahují co nejnižších energetických ztrát, zajišťují právě i neprůzvučnost.

Obdobné je to i s kročejovým hlukem. Pokud je strop dřevostavby dostatečně tuhý, při zatížení se neprohýbá a jsou do jeho konstrukce vloženy pružné materiály na bázi minerálních, skelných či dřevních vláken, problém s kročejovým hlukem je odstraněn. Své by mohli o kročejovém hluku vyprávět například majitelé bytů v panelových domech. Navíc je možné počítat v konstrukci stropu dřevostavby i s litou betonovou deskou a dlažbou.

5. Dojde k rychlejší degradaci dřevostavby působením plísní?

To se samozřejmě může stát, ovšem zdrojem takové degradace je vždy nadměrná vlhkost. A to jak vlhkost ve stavebních konstrukcích, tak nadměrně vlhký vzduch v interiéru. Čili příčinou je nevhodné navržení stavby, její nekvalitní provedení a nevhodné užívání. A samotné plísně se nejčastěji objevují v důsledku nízké povrchové teploty stěn v interiéru.

6. A co další škůdci?

Dřevokazné houby a červotoč jsou opět důsledkem amatérské výstavby a nebo zanedbání nezbytné péče o již zkolaudovaný dům. Především je třeba zajistit konstrukční ochranu dřeva, zabraňující vnikání vlhkosti do konstrukce, ale i nežádoucímu proudícímu vzduchu.

Porovnání vlastností zděných staveb a dřevostaveb

• Zdivo: tradiční cihla, beton, pórobeton, keramické tvarovky, kámen, …
• Dřevostavby: sruby, roubenky, montované domy ze sendvičových panelů, rámové konstrukce dřevostaveb
• Kombinované stavby: stavby s kovovou konstrukcí a dřevěným či jiným opláštěním, stavby ze ztraceného bednění (polystyrén, dřevocement, betonové tvarovky, keramzitové tvarovky a jiné materiály vylévané betonem)
• Zásadní vlastnosti zděných staveb: materiály nepodléhají korozi a plísním, vadím jim však vlhkost a také podstupujeme riziko statických poruch následkem špatné izolace, ale třeba i povodní
• Zásadní vlastnosti dřevostaveb: největším nebezpečím je pro ně voda, v případě zatékání do dřevostavby je oprava obtížná, mnohdy dokonce nemožná, dřevo začne hnít
• Trvanlivost materiálů: beton, polystyren a dřevocement – stovky let, keramika a pórobeton – přes 100 let, dřevostavby – kolem 70 let montované či rámové, ovšem až stovky let sruby a roubenky
• Rychlost výstavby: nejrychleji postavíme montovaný dům – hrubou stavbu lze realizovat v řádu dnů, zatímco tradiční zděné domy stavíme v řádech měsíců a musíme počítat s technologickými přestávkami
• Možnost výstavby svépomocí: v případě montovaných domů je na rozdíl od zděných staveb výstavba svépomocí vyloučena, možná je pouze v případě rámových konstrukcí, vyžaduje to však značné znalosti a praxi

Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com