Proč nebydlet v moderně řešeném srubu?

Dřevěný srub už dávno není obydlím drsného kanadského zálesáka ani  skromným příbytkem samotáře v podhůří. Sruby se staly rovnocennou konkurencí ostatních typů dnešního standardního bydlení. Estetické hledisko však nemůže jít stranou. Luxusní srubová stavba by ve staré městské zástavbě či uprostřed satelitního městečka byla skutečným trnem v oku.

Dřevo je pružné a pevné, snadno se opracovává a ve vhodných podmínkách má dlouhou životnost. Má však i své specifické vlastnosti. Při změnách vlhkosti pracuje a mění svůj tvar, mohou ho napadnout škůdci, ve stálém vlhku podléhá i dřevokazným houbám či hnilobě. O to víc je těmto rizikům nutné předcházet. Odborníci, kteří se dřevem pracují, dobře vědí, že určitá pravidla musí dodržet už při stavbě.

Existují i rizika

Dřevostavby srubového typu jsou náročné na provedení. Od stavby můžete očekávat velkou variabilitu a skutečně platí, že každá stavba může být originál. Již na samotném začátku se musíte rozhodnout, zda si vyberete hotový typizovaný projekt, nebo zda dáte přednost již zmíněnému originálu. Nutné je vše předem pečlivě zvážit, protože pozdější změny stavby mohou být komplikované, či dokonce nemožné.

K dosažení dobrého výsledku je nutno dodržet zásady při projektování a také správnou technologii při samotné výrobě a realizaci stavby. Největší riziko představuje sesychání dřeva a následné sedání stěn. Neodborně provedená práce má často za následek rozsáhlé škody na celé stavbě a jejich odstranění představuje značné úsilí a nemalé finanční náklady. Moderní technologie a věrohodné atesty a certifikáty provádějící firmy však srubu zaručují životnost více než dvě stě let.

Co je vlastně srub?

Jednoduše řečeno – stavebnice z přírodního materiálu. Srub je dřevěná stavba zhotovená z vodorovně kladených, v rozích pomocí srubových sedel a dlabů překřížených klád. Tento druh stavění nepodléhá klasické stavební sezóně, ze dřeva lze stavět během celého roku

A jak se srub staví?

Na stavbu srubů se zpravidla používají kmeny o průměru 30 až 40 cm. Nejčastěji používané je smrkové dřevo, které se vyznačuje nízkou sbíhavostí a vysokou kvalitou, zejména těží-li se ve vyšších nadmořských výškách (nad 600 m.n.m.). Poté, co kulatina projde přísným výběrem, se jednotlivé kmeny ručně odkorní, což umožní zachování přirozeného vzhledu kmenů a posléze celých staveb. Následně se začnou kmeny opracovávat a takzvaně vázat do srubové stěny. Pomocí speciální technologie se do každého kmenu vyřeže nepravidelná drážka, která přesně kopíruje křivost každého dole navazujícího kmene. Tuto drážku nahrubo vyřezanou motorovou pilou pak tesařský mistr dočistí dlátkem.

Nosná část stavby, tzv. skelet se vyrábí přímo u výrobce ve výrobním závodě. V celé konstrukci se nepoužije jediný hřebík ani žádný jiný spojovací materiál. Jakmile je hlavní konstrukce dokončena, vyznačí se na stěnách prostupy pro elektroinstalaci, antény a komunikační sítě, které se následně při rozebírání srubu před nakládkou předvrtají přímo do stěn. Původní technologie byla taková, že se otvory pro okna a dveře vyřezávaly až do hotové stavby, dnes se většinou jednotlivé klády krátí přímo při výrobě a otvory jsou již součásti stavby. Postup je stejný jako u stavby zděné. Dřevo je již z výroby impregnované, tato impregnace se následně odstraní při přebroušení již smontované stavby. Následně se dům stříká zvenku lazurou a zevnitř dřevitými oleji s přídavkem včelího vosku.

Po dokončení výroby je srub u výrobce demontován a přepraven k zákazníkovi, kde probíhá již na připravených základech další fáze výstavby spočívající v opětovné montáži. Po smontování a položení střešní krytiny se doporučuje několikaměsíční (cca 6 měsíců) plánovaná technologická přestávka. Dokončovací práce probíhají až po seschnutí srubu.

Nutná tepelná izolace

Dřevo samo o sobě není dobrý tepelný akumulant, když se ve srubu zatopí, je v něm sice rychle teplo, avšak poměrně rychle vychladne. Z tohoto důvodu je vhodné na vnitřní příčky zvolit materiál, který naopak teplo akumuluje (pálená cihla, kámen). Srubová stěna se z vnitřní strany již dodatečně nijak nezatepluje, tepelná izolace se vkládá pouze do vodorovné drážky mezi jednotlivé klády stěny. Používá se zejména izolace z ovčí vlny, která je z vnější i vnitřní strany drážky doplněna o takzvané paměťové pásky, které zajišťují dokonalou těsnost spoje.

Jelikož se srubová stěna většinou staví pouze do úrovně stropu nad 1. NP a konstrukce podkroví je již z hranolů, je třeba celé podkroví zaizolovat z vnější i vnitřní strany stěny. Pro izolaci podkroví se upřednostňují zejména přírodní materiály umožňující difúzně otevřenou skladbu konstrukce. Jednou z nejpoužívanějších je například tepelná izolace z technického konopí.

Příjemné mikroklima

Dřevěné stěny dokáží dýchat. Díky tomu přirozeným způsobem regulují vlhkost interiéru. Vlhkost dřevo uvolňuje do ovzduší, naopak při vyšší koncentraci vlhkosti v interiéru ji absorbuje. Spolehlivě nabízí ideální prostředí pro lidi trpící astmatem či alergiemi.

Co byste ještě měli vědět

• pro mnohé jsou dřevěné domy snadnou kořistí požáru, opak je však pravdou
• srub k trvalému bydlení se liší od srubů k rekreačním účelům průměrem kulatiny a volbou zateplení, což se promítá do celkové ceny
• sruby jsou ekologické, zároveň energeticky úsporné a velice estetické
• interiéry jsou vybaveny klasickými povrchy podlah, obkladačkami v koupelně a kuchyni dle individuálních přání klienta

Srub i po dokončení stavby ještě několik let přirozeně sesychá. Proto je důležité jej průběžně kontrolovat, hlídat dilatační spáry, v případě potřeby povolovat šrouby v místech rektifikačních spár a celkově o srub pečovat. Kvalitní firma by však měla zajišťovat kompletní záruční a pozáruční servis. Přirozenost a krásu dřeva korunuje jeho příjemná vůně, která vás při vkročení do srubového domu osloví a naplní velice příjemným pocitem. I to je pro mnohé důvodem k tomu, proč touží bydlet právě v dřevěném srubu. A nakonec - proč ne!