Na internetu je možné v současné době najít množství rad, jak se vyrovnat se stávající energetickou situací. Ať už se daný článek snaží zákazníkům podsunout jakékoliv technické řešení, pokud se autor pustí do alespoň trochu seriozního ekonomického rozboru, vždy mu jako ekonomicky nejefektivnější vychází jednoduché spotřebiče na uhlí nebo kusové dřevo.
Je v tom kus logiky nebo jinak řečeno zdravého selského rozumu. Sofistikovanější spotřebiče jsou konstruovány tak, aby obecně zvyšovaly účinnost spalování, k čemuž vedou zjednodušeně řečeno dvě základní cesty:
- kvalitní palivo
- omezení vlivu obsluhy
Ale kvalitní palivo a spotřebiče s automatickým řízením provozu jsou drahé. Navíc kvalitní palivo je rovněž nutno kvalitně skladovat a automatické spotřebiče pravidelně servisovat. Současně je smutnou skutečností, že v těch nejjednodušších spotřebičích lze spalovat v podstatě cokoliv, a to bohužel leckdy s nikoliv řádově nižší účinností.
Tato skutečnost vede v současné době množství občanů ke zprovozňování spalovacích soustav pevných paliv, tedy spotřebiče napojeného do komína, a to buď nového nebo dříve nepoužívaného. Takové jednání, jakkoliv je v dnešní době možná pochopitelné, v sobě skrývá jednoho nezanedbatelného strašáka, a tím jsou emise.
)
V době, kdy se po dlouhých desetiletích prozkoumávání slepých cestiček stal majoritním palivem zemní plyn a minoritním elektřina, jsme si zvykli na emise nehledět. Z části proto, že při spalování zemního plynu žádné přímo ohrožující nevznikají a z části proto, že elektrárny obvykle nemáme v těsném sousedství a navíc mají instalovány výkonné emisní filtry. Dýchali jsme nejčistší vzduch minimálně za posledních několik desítek let.
Pokud se ovšem ke spalování pevných paliv v lokálních topeništích vrátíme, musíme s emisemi počítat. A některé z nich mohou být velmi nepříjemné. Zkusme probrat ty, co nám v běžném životě vadí nejvíc:
CO – oxid uhelnatý
Zřejmě jeden ze tří největších strašáků. Vzniká nedokonalým spalováním při nedostatku vzduchu, tedy v největší koncentraci přímo ve spotřebiči. Je silně toxický, ve vzduchu se dobře rozptyluje a současně není detekovatelný ani zrakem, ani čichem. Tedy tvrdý, ale nenápadný zabiják, a to již při relativně nižších koncentracích. Otravou je obvykle postižena obsluha spotřebiče nebo obyvatelé prostoru s daným spotřebičem.
PAU – polyaromatické uhlovodíky
Další strašák. Zejména mediálně často zmiňovaný benzo(a)pyren, jehož vdechování nebo kontakt s kůží je potenciálně karcinogenní. PAU ovšem mají, již dle svého názvu, jednu velice nepříjemnou vlastnost – jsou silně aromatické. Jsou to tytéž plyny, které jednak vženou trampům u ohníčku slzy do očí, ale současně plyny, kterými jeden kuřák dokáže zamořit celý byt a bohužel jeden spotřebič celou vesnici. Není to tak dávno, kdy kouř z požáru na Děčínsku byl cítit až ve středních Čechách.
TZL – tuhé znečišťující látky
Poslední do trojlístku. Jedná se o mikroskopické částečky nespáleného paliva nebo nespalitelných minerálů v palivu obsažených. Velikostně na úrovni zlomku průměru lidského vlasu, a čím jsou menší, tím jsou nebezpečnější, protože se při vdechování dostávají v lidském organismu nejdál. Vzhledem k minimálním rozměrům, a tedy i hmotnosti, se dokáží rozptýlit po ohromných plochách. Často jsou při ústí komínu viditelné, protože barví kouř do tmavé až černé barvy.
)
To byly tedy tři hlavní emisní „hvězdy“. Nejsou to ale jen tyto tři. Na spoustu dalších nebylo v článku místo. Třeba oxid uhličitý, oxidy dusíku, oxidy síry, kyselé sloučeniny atd… Ty nejsou ve svých důsledcích mírnější, ale obvykle nejsou emisemi primárními.
Pokud chceme zjistit, co nás čeká nadcházející zimu, musíme se vrátit na začátek energetické krize, tedy někam na začátek roku 2022, kdy ceny energetických komodit začaly prudce stoupat, na což reagoval mnohem rychleji sektor podnikatelský, než sektor státní.
Podle omezeně dostupných dat lze odhadovat, že v rámci dobíhajících kotlíkových dotací se do popředí prodraly spotřebiče spalující pevná paliva, a to zejména ty, jejichž hořáky byly snadno vyměnitelné a umožňující tak spalování zejména uhlí. Následně postupně mizely z prodejen kvalitnější lokální spotřebiče, což vedlo finálně k jejich nedostatku a na trhu je nahradil „no name“ dovoz, leckdy velmi pochybné kvality.
To vše se spojilo s ne zcela seriózní informovaností ze strany výrobců a dovozců, ke kterým se přidala poměrně početná skupina „zlatokopů“ z řad topenářů a kominíků.
Výsledkem je, že během nadcházející topné sezóny bude pravděpodobně použito cca 100 až 200 tisíc nových nebo dříve nepoužívaných spotřebičů na pevná paliva, přičemž je budou obsluhovat osoby bez reálné praxe a znalostí, a to v době kritického nedostatku kvalitního paliva.
)
Je tedy možné, že emise, zejména ty viditelné a cítitelné, nám budou nadcházející topnou sezonu znatelně ztrpčovat. Přitom limitních znečišťovatelů nemusí být mnoho. Jak již bylo naznačeno, stačí jeden ve vesnici nebo městské části …
Závěrem se zřejmě nabízí otázka co s tím? Odpověď není příliš povzbudivá, protože ani státní, ani místní správa nemá v současné době k dispozici legislativní prostředky, které by umožnily rychlý a účinný zásah. Určitou cestou by mohlo být školení, zejména v menších obcích, ovšem ve větších aglomeracích podstatně méně účinné. Omezené prostředky mají k dispozici hasiči a stavební úřady, kteří by je ale museli začít aktivně používat.
Jediným řešením se tedy zdá začít každý sám u sebe a sledovat, co vypouštím z komína. Pokud se tak budeme chovat všichni, bude náš vzduch dýchatelný i v topné sezóně. Pokud ne …
Autor textu je technickým garantem Komínové asociace APOKS.
