Hořce máme spojené nejen s našimi sedmi původními druhy a jedním vysazeným, ale v našich končinách především s nedalekými a rozsáhlými Alpami a pak hlavně s našimi skalkami. Kdo nemá na skalce hořce, jako by ani skalničkářem nebyl. A není se čemu divit. Jejich nejčastěji půvabné modré až modrofialové květy těmto rostlinám dominují. Představíme si však druh pocházející z Číny, totiž hořec ozdobný, který kvete právě na podzim. A kvete snad nejkrásněji ze všech hořců.
Podzimní hořec
Hořci ozdobnému (Gentiana sinoornata) se také říká podzimní hořec, kvete totiž v září a říjnu. Pro své nádherné květy se stal oblíbenou okrasnou rostlinou ve sbírkách zahradníků a skalničkářů po celém světě. Tato nenáročná rostlina z rodu hořec (Gentiana) a čeledi hořcovité (Gentianaceae) prosperuje na slunném až polostinném stanovišti a upřednostňuje dobře propustnou půdu. Pochází z horských oblastí Číny, konkrétně provincií Yunnan a Sichuan a kromě překrásných květů je znám i léčebnými účinky. Jde o jeden ze základních druhů tradiční čínské medicíny. Používal se při zažívacích potížích a horečkách, funguje protizánětlivě a hojivě. V současnosti je tento hořec pro své léčivé účinky vědecky zkoumán. Ceněné jsou především kořeny, které obsahují takzvané gentianiny (hořčiny).
)
)
)
)
Hořec ozdobný je nejlepší množit semeny či dělením (jen u starších rostlin), u mladších není co dělit. Jde o trvalku vysokou 10 až 20 cm, poléhavou až vystoupavou s úzkými trávovitými listy. Její květy jsou dosti velké, nálevkovité, azurově modré a s pěti širokými pruhy. Ty mohou mít barvu purpurovou, azurově modrou, modrobílou či bílou. Plodem je tobolka.
Hořec ozdobný v našich podmínkách přezimuje bez problémů, kontejnerované sazenice přitom můžeme vysazovat po celé vegetační období, tedy od jara do podzimu. Vláhu preferuje střední, půdu lehkou, ale humózní a při výsadbě čerstvou, nevyžilou. S hnojením to nesmíme přehánět stejně jako se zálivkou. Na skalkách je ideální do mírně zastíněných partií, snese však i plné slunce.
Přibližně 360 druhů hořců, ukrývajících se v rozsáhlé čeledi
Hořcovité (Gentianaceae) jsou nejčastěji vytrvalé byliny, výjimečně liány (Crawfurdia campanulacea a Pterygocalyx volubilis), keříky (Orphium frutescens), keře (Symbolanthus elisabethae), epifytické rostliny (Fagraea auriculata) a dokonce i velké stálezelené stromy (Fagraea fragrans). Mezi hořcovitými najdeme i nezelené parazitické mykoheterotrofy (rody Cotylanthera, Voyria a Voyriella). Čeleď hořcovité je tedy dosti široká, početná.
Pokud však tuto čeleď zúžíme na rod hořec (Gentiana), dostáváme se do skupiny přibližně 360 většinou vytrvalých a vždy krásně kvetoucích bylin s jednoduchými, vstřícnými nebo přeslenitými listy a nápadnými květy. Květy mají nejčastěji barvu modrou či modrofialovou, mohou však být i purpurové, žluté nebo bílé. Ať tak či onak, nejčastěji mají tyto květy zvonkovitý tvar. Jednotliví zástupci rodu jsou rozšířeni především v mírném pásu severní polokoule a v horských oblastech. Nejvíce druhů najdeme v Číně. Na našem území roste 7 původních druhů a jeden vysazený.
V horách jihozápadní Číny a přilehlé oblasti Myanmaru roste 190 druhů (z toho 98 endemických), v Evropě 27 druhů (z toho 17 endemických) soustředěných hlavně v Alpách, Pyrenejích a Karpatech. V Severní a Střední Americe najdeme 35 druhů, v Jižní Americe 3 a v Maroku, jediné africké zemi, kde se hořec vyskytuje, 2 druhy (pohoří Atlas). V Austrálii pak též rostou 2 druhy.
Významově najdeme mezi hořci kromě okrasných rostlin a oblíbených skalniček i léčivky (především evropský hořec žlutý a některé asijské druhy včetně hořce ozdobného), jejichž hlavními obsahovými látkami jsou hořčiny.
)
)
)
)
Hořce české a slovenské
Z geografického hlediska by nás měly nejvíce zajímat hořce české a slovenské. Většinou jde o horské druhy. V ČR roste v pohraničí na hornatém severu země hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), na Šumavě hořec panonský (Gentiana pannonica), v Hrubém Jeseníku hořec tečkovaný (Gentiana Punctata), místy byl vysazen mohutný a žlutě kvetoucí hořec žlutý (Gentiana lutea), který pochází z Alp a Pyrenejí. V Krkonoších a Hrubém Jeseníku byl vysazen také hořec panonský. V Bílých Karpatech se dříve vzácně vyskytoval hořec bezlodyžný (Gentiana acaulis), okolo roku 1970 však vyhynul. Na pokraji vyhynutí je též droboučký hořec jarní (Gentiana Verna) rostoucí jen v Hrubém Jeseníku a na jedné lokalitě u Strakonic. V nižších polohách naší země najdeme teplomilný a vápenomilný hořec křížatý (Gentiana cruciata) a dále hořec hořepník (Gentiana Pneumonanthe), vyskytující se na vlhkých loukách a pastvinách. V sousedním Slovensku najdeme kromě některých v ČR rostoucích druhů též hořec Clusiův (Gentiana clusii), hořec chladnomilný (Gentiana frigida) a hořec sněžný (Gentiana nivalis).
Zdroj: zahradkarskaporadna.cz, botany.cz, biolib.cz, Wikipedia
)
)
)
)
