Centrální zásobování teplem šetří přírodu

Hlavní předností centrálního vytápění je eliminace emisí z velkého počtu malých kotelen. Díky tomu je výrazně snížené množství smogu, kterým domácí kotelny zatěžují lokalitu. Je navíc dosaženo zvýšené kontroly spalování a spalovaného materiálu, navíc vyšší komíny zlepšují rozptyl zplodin přímo v neinverzních vrstvách (zatímco dým z komína rodinného domu se může za teplotní inverze doslova „válet po zemi“ - za inverze je přerušena přirozená cirkulace vzduchu a v jeho nehybné přízemní vrstvě dochází ke koncentraci škodlivých emisí.)

Centrálně a ve velkém lze navíc snadno využít i různé zdroje tepla. Nemusí být spalován jen tradiční koks, ale různá paliva, využitelná je i energie ze spalování odpadů a společně lze vyrábět teplo i elektřinu (při výrobě elektřiny v parních turbínách se pára nevypouští do okolí, ale je využita k vytápění domácností). Nakonec jde i o vysokou účinnost teplárenských kotelen, ke ztrátám však dochází při rozvodu tepla do větších vzdáleností. Teplárenské soustavy navíc zaručí dodávku tepla i v případě výpadku konkrétního zdroje, což je u malých a středních kotelen problém.

Princip CZT

Principem CZT je napojení na centrální zdroj tepla. Jednotlivé objekty či více objektů zároveň pak mají svou výměníkovou stanici (předávací stanici), kde dochází k jednoduché regulaci a měření spotřebované energie. Uživatelé takto získaného tepla (topného a teplé užitkové vody) pak nemusí dělat nic jiného, než otočit termostatickým ventilem na radiátoru či kohoutkem vodovodní baterie. A jedinou jejich starostí by mělo být průběžné kontrolování své spotřeby a porovnávat tyto číselné údaje s fakturovanými zálohami. Vysoké doplatky za spotřebu nejsou ničím příjemným.

Spalování biomasy

CZT může využívat kotle uhelné, plynové, kogenerační jednotky či kotle na biomasu. Evropská unie požaduje každý rok nárůst podílu obnovitelných zdrojů energie kvůli lepšímu využití zdrojů neobnovitelných a jejich zachování pro další generace. A na prvním místě mezi obnovitelnými zdroji je biomasa - dřevo a dřevní odpady, zemědělské přebytky (sláma, odpady), případně přímo rostliny, které jsou pěstované za účelem spalování.

V případě kotlů na biomasu jsou však vysoké vstupní náklady. Proto je v tomto případě využíváno dotací Ministerstva životního prostředí a Evropské Unie. Ty pokryjí až 80% z takzvaných „uznatelných nákladů.“ Nárůst počtu kotelen na biomasu je tedy startován prostřednictvím státních a evropských finančních zdrojů. Vysoké pořizovací náklady jsou zároveň kompenzované nižší cenou a vlastnostmi paliva.

Střední a velké zdroje tepla

Střední a velké zdroje tepla CZP nahrazují malé zdroje, určené k vytápění a ohřevu vody jednotlivých domáctností a jiných prostor. Střední zdroje tepla mají tepelný výkon od 500 do 3.500 kW a jsou definované jako „domovní zdroje“ -  pokryjí potřebu tepla jedné a více budov. Velké zdroje tepla s výkonem vyšším jak 3.500 kW zásobují teplem velké obytné celky a území, případně průmyslové podniky. Střední i velké zdroje tepla se dál dělí podle druhu paliva, druhu teplonosné látky v primárním okruhu a provozního tlaku. Konstrukce kotlů je přímo závislá na druhu paliva a způsobu dopravy paliva do spalovací komory.

Velké kotelny CZT podle druhu paliva:

• kotle na tuhá paliva 
• kotle na kapalná paliva 
• kotle na plynné palivo 
• elektrické kotle 

Velké kotelny CZT podle vlastností teplonosné látky:

• teplovodní kotle s teplotou vody do 90^oC
• nízkoteplotní kotle s teplotou vody nižší jak 60^oC
• horkovodní kotle s teplotou vody vyšší jak 110^oC 
• parní kotle nízkotlaké (do 50 kPa) 
• parní kotle středotlaké (od 50 do 1.600 kPa) 
• parní kotle vysokotlaké (nad 1.600 kPa) 

Velké kotelny CZT podle materiálu:

• litinové kotle 
• ocelové kotle 

Struktura CZT

Centrální zdroj zahrnuje teplárnu (výroba tepelné a elektrické energie – kogenerace, šetří až 35% paliva), případně výtopnu (vyrábí pouze tepelnou energii). Z teplárny odchází odsířené kouřové plyny (komín je vybaven odlučovačem). Vedlejšími energetickými produkty tepláren jsou popílek, energosádrovec a struska, využitelné především ve stavebnictví. Popílek a struska vznikají při spalování konkrétního paliva – uhlí a energosádrovec při odsiřování spalin v odlučovačích.

Z teplárny je teplo rozváděno primárním rozvodem do přečerpávací stanice, kde jsou vyrovnávané tlakové ztráty. Odsud do předávací stanice, kde je snížen tlak a teplota topného média a zároveň ohřívána teplá voda pro zásobované objekty. Teplá voda je pomocí tepelné energie ohřívána ve výměníku (proto se také zažil obecný výraz výměník, výměníková stanice).

Kromě blokové předávací stanice může snižovat tlak a teplotu topného média i stanice domovní předávací – její funkce je stejná, je však umístěna přímo v suterénu zásobovaného domu. Z předávací stanice je pak teplo rozváděné do určených objektů sekundárním rozvodem. Stejně tak je rozváděna i teplá voda. V patě každého domu je umístěné patní měřidlo, které měří spotřebu tepla celého domu. Byty pak jsou osazené poměrovými rozdělovači topných nákladů, kterými je stanovena spotřeba konkrétních bytů. Samozřejmě je i přívod teplé vody osazen vodoměrem.

Flexibilní rozvody tepla

Nové flexibilní místní a dálkové systémy rozvodu tepla musí kombinovat optimální výkon, pokročilé technologie, optimální funkčnost, spolehlivost a nízké ztráty energie - rozvod tepla musí být hospodárný. Potrubí a spoje musí být vyrobené z kvalitních a výborně izolovaných materiálů, odolávajících korozi.
Důležitá je i podélná vodotěsnost.