Silné bouřky, přívalové deště, ale i běžný déšť mohou poškodit stavební konstrukce, pokud nejsou chráněny shora. Samotná střecha ale nestačí. Právě vodu ze střechy je třeba cíleně odvádět a nejlépe i v zahradě zachytávat. A k tomu slouží okapové systémy. Jak zvolit ten správný, aby vyhovoval právě našemu domu a jak jej instalovat?
Tradiční klempířské prvky, které se instalují pomocí klempířských postupů, si nainstaluje jen málokterý kutil. Ovšem sofistikované okapní systémy montované jako stavebnice poskládá i naprostý laik. Stačí mít k dispozici všechny potřebné prvky a jednoduchý návod.
Nejdůležitější je při volbě okapního systému jeho velikost, která je dána rozvinutou šířkou žlabu (velikostí žlabu) a průměrem okapních svodů. Do 25 m2 plochy střechy si vystačíme s rozvinutou šíří žlabů 250 mm a velikostí DN svodové trubky 60 mm, střecha plochy do 100 m2 vyžaduje rozvinutou šíři žlabů 280 mm a velikost DN svodové trubky 100 mm. Je patrné, že velikost okapů definuje plocha střechy.
Při realizaci okapů je pak důležité spádování okapních žlabů. Minimální spád žlabu je dle ČSN 5 mm na 1 m žlabu. Spád žlabů zajistíme správným osazením žlabových háků, ve žlabu se navíc nesmí tvořit průhyby (zadržovala by se v nich voda). Nejčastěji se používají žlaby podstřešní, které se instalují na žlabové háky. Jde přitom o nejbezpečnější provedení žlabů, například z nadstřešních žlabů může voda snadno přetéci, svody mohou být zneprůchodněny apod. Součástí okapového systému jsou jinak kromě žlabů, podstřešních háků a okapních svodů také kotlíky (gajgry), spojky, objímky, čela, kolena, odskoky a také chrliče a zachytávače listí.
Při volbě okapního systému lze vybírat z materiálů od klasické pozinkované oceli, titanzinku a mědi, až po lakovaný pozink či materiály poplastované. Právě lakovaný pozink je však dnes vyhledávaným materiálem, který dosahuje díky své povrchové úpravě vysoké odolnosti. Navíc je možné dosáhnout vhodného odstínu, který pak ideálně kombinujeme s barevností střechy a jiných okolních prvků. Dokonalé životnosti a vysoké estetické hodnoty dosahuje měď a titanzinek, ovšem jde o materiály velice drahé. Současný poměr cen měď : titanzinek : lakovaný pozink : čistý pozink se přibližně pohybuje podle velikosti okapu cca 1 : 0,5 : 0,25 : 0,13 (pouze orientační hodnoty). U čistého pozinku však musíme navíc počítat s jeho pravidelnou povrchovou úpravou (nátěrem), který není zrovna levný. Současné okapy přitom neudrží pouze dům v suchu, ale stanou se též náležitou ozdobou střechy.
 a tradiční pozink (žlab))
Většinou se dnes voda svádí okapními svody do kanalizace či různých jímek na dešťovou vodu, v mnoha případech však též potřebujeme takzvaný chrlič. Ten slouží buďto ke sběru dešťové vody například do sudů a nebo prostě okapními žlaby sváděnou vodu „chrlí“ o kus dál od budovy. I chrliče dešťové vody jsou vyráběné v různých průměrech. Vyráběny jsou též sofistikované chrliče, které jsou již uměleckými díly (např. v podobě hlav draků). A zdaleka se nehodí jen na historické budovy.
Jak montovat okapy svépomocí
1. K montáži svépomocí budeme potřebovat nůžky na plech, pilku na železo a gumovou paličku. U systémových okapních systémů se posléze nic neletuje ani nelepí. Montáž okapů lze přitom provádět v jakémkoli ročním období (dokonce i za mrazu). Žlaby systémových okapů i okapní svody se spojují pomocí patentovaných spojek a těsnění. Přitom lze okapový systém kdykoli rozebrat a znova složit. Například v horských oblastech s extrémnějšími zimami je obvykle lepší před zimou okapy sejmout, aby se nepoškodily a instalovat je opět až na jaře.
2. Okapní žlaby se montují ve spádu minimálně 5 mm / 1 m a na každých 10 až 12 m délky žlabu by měla být umístěna jedna svodová roura (okapní svody). Montáž se zahajuje upevněním žlabových háků, kdy již právě musí sledovat budoucí spád žlabů. Pro zjednodušení a pro správné spádování žlabů je dobré si na hácích označovat tužkou místa ohybu. A nesmíme si zapomenout háky očíslovat.Ideální je namontovat nejprve první a poslední hák a natáhnout si mezi nimi provázek. Poté již dodržujeme linii vytyčenou provázkem. Háky se obvykle montují na latě a nebo na bednění nad krokvemi. Ideálním rozestupem mezi háky je 90 cm. Háky se šroubují a nebo kotví hřebíky. Jestliže je délka podokapního žlabu větší jak 12 m, montují se žlaby se spádem od středu ke krajům (ke svodům). Při ohýbání háků je třeba brát v potaz, že přední hrana okapního žlabu by měla být níž než ta zadní (voda nesmí ze žlabu zatékat směrem na fasádu).
3. Na žlabu si musíme vyznačit místo, kde bude umístěn žlabový kotlík. Otvor pak vyřízneme pilkou na železo a nebo vystřihneme nůžkami na plech. Okraj střižné hrany nakonec ohneme dolů kleštěmi. Poté upevníme kotlík. Ideální jsou upínací systémy, které umožňují bleskovou montáž kotlíků.
4. Následuje osazování žlabových čel, žlabů na háky a nakonec okapních svodů spolu s kotvením svodů ke stěně. U střech s větším přesahem je nutné osadit mezi kolena svodové roury mezikus potřebné délky, abychom dosáhli napojení na svodovou rouru, kotvenou k fasádě. Na každý samostatný díl svodové roury je vhodné instalovat 2 objímky (maximální vzdálenost mezi objímkami je 2 m). K mezikusu svodové roury připojíme 2 kolena a zajistíme napojení na žlabový kotlík. Poté napojíme svodovou rouru, jejíž délku si předem upravíme. Nakonec osadíme výtokové koleno a nebo díl s chrličem. Pokud chceme zaústit odpadovou rouru do kanalizace, můžeme použít i filtr.
5. Nakonec odstraníme veškeré drobné odřezky, špony a piliny z povrchu žlabů a rour. Pokud však použijete ucelený okapní systém, mělo by osazení okapů na rodinný dům se střechou o ploše 200 m2 trvat pouze jeden den.
