Sníh v zahradě je radost, jelikož výborně tepelně izoluje venku přezimující rostliny a za tání je vítanou zásobárnou vody, kterou nepohrdnou především dřeviny. Škody ale může napáchat v jejich korunách, stejně tak jako na domě. Shrnování sněhu ze zpevněných ploch a příjezdových cest není jedinou „sněhovou“ starostí.
Budovy je prostě třeba před působením sněhu zabezpečit. Navíc může dojít ke škodám a úrazům (ale i úmrtí) právě působením sněhu, konkrétně jeho pádem ze střech spolu s ledem. Všeobecně platí, že právě na střechách a pod střechami způsobuje sníh nejvíce problémů.
Na střechách může ležet v některých lokalitách sníh po celou zimu, přičemž proniká i do těch spár, kam se běžná dešťová voda nedostane. Poruchy konstrukcí pak způsobuje svým táním, ale též problémy takzvaně hygienické – například plísně. Problémem je však už jen samotná hmotnost sněhu a ledu. Střešní konstrukce jimi může být ohrožena staticky.
Hmotnost metr silné vrstvy sněhu může činit na každém čtverečním metru až 800 kg. A na to není dimenzována naprostá většina střech. Každá střešní konstrukce je sice naddimenzována, ale málokterá až tolik. Pokud si představíme střechu běžného rodinného domu o ploše např. 100 m2, činí pak celkové zatížení sněhem při extrémní metrové vrstvě až 80 tun. A co teprve na horách…
Sněhem zatížené střechy
Je proto třeba zajistit, aby sníh mohl ze střechy co nejsnadněji sklouzávat. Dosáhneme toho kombinací sklonu střechy a orientace vůči světovým stranám, aby se střecha co nejvíce zahřívala a též byl ideálně využit vítr (střechu orientujeme k převládajícímu směru větru v zimě). Zároveň musíme vyloučit úbočí a jiné překážky a využít sněhové zábrany, které sjíždějící hmotu sněhu rozdělí na více částí a eliminují tak riziko způsobení škod či úrazů. A pozor – sníh nesmí z výše položených střech nikdy padat na ty níže položené, ale ani na jiné konstrukce, které by mohl poškodit.
Problematickými jsou také okapní žlaby, které musí být navrženy tak, aby nemohlo docházet k jejich poškození sněhem a ledem. V opačném případě je lepší okapy před zimou sejmout.
Jak jsme již zmínili, důležitý je sklon střechy (v horských oblastech bývá neobvykle velký, šikmé střechy zajišťují od svého sklonu 50° a výše, že se na nich čerstvý sníh prakticky neudrží), ale i její tvar. Problematické jsou především střechy pultové a sedlové, které jsou navíc ještě jednoplášťové a tedy neizolované, problematické jsou též střechy mansardové, ale také problematická úžlabí a vikýře.
Sněhem zatížená střecha
Nejhorší jsou ale nedostatečně izolované střechy, jelikož vlivem pronikajícího tepla z domu se sníh zespoda rozpouští, stéká k okraji střechy s chladnějším povrchem, kde mrzne a tvoří se ledový val zadržující další vodu, která opět mrzne, ovšem také proniká pod střechu. Okraj střechy se navíc může pod tíhou ledového valu prolomit, v extrémním případě strhne při tání okapy.
Nejúčinnější ochranou je dostatečná tepelná izolace vnějšího pláště střechy, skladbu střechy je proto třeba řešit jako více plášťovou, kdy se střídají vzduchové a tepelně izolační vrstvy. Ideální jsou též šikmé a strmé střechy jednoduchého tvaru s plánovaným skluzem sněhu do akumulačních prostor okolo budovy, čili střechy s dostatečným přesahem, bez vikýřů a prostupů potrubí, ale také s kluzkou střešní krytinou, což je obzvláště důležité.
Pokud se rozhodnete pro střechu plochou, s vnitřním odvodněním a povlakovou krytinou, je třeba počítat s větším zatížením vysokou vrstvou sněhu již v projektu budovy. Jinak budeme muset čas od času na plochou střechu vylézt a těžké vrstvy sněhu se manuálně zbavit.
Jedny z největších problémů způsobuje led na okrajích střech
Co se týká střešní krytiny, je třeba zvolit v lokalitách s většími sněhovými srážkami především hladké plechové krytiny, které jsou dost odolné a přitom i lehké. Přesto i tyto střechy vyžadují pojistnou hydroizolaci, která zachytí vodu z tajícího sněhu a svede ji do okapu. Vybíráme přitom zásadně bezúdržbový materiál, který je na povrchu opatřen vrstvičkami polyuretanu.
Co se týká sněhových zábran a rozrážečů sněhu, není zpravidla třeba jejich montáž v oblastech do 400 m n.m, ovšem v oblastech od 600 až 900 m n. m jsou na šikmých a strmých střechách speciální rozrážeče sněhu zcela nezbytné. A ve vysokohorských zátěžových oblastech je třeba montovat na okraje střech účinnější zábrany v podobě desek či tyčových zábran. Nejdůležitější jsou sněhové zábrany v okapní části, nad balkony a nad vchody do domu.
Důležitý je též údaj Státního hydrometeorologického ústavu, podle kterého může sněhová pokrývka dosáhnout v českých horách až 5 metrů! Ve městech a nížinách nejvýše 75 centimetrů! Ale znáte počasí - dělá si, co chce. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
Někdy nezbývá nic jiného, než sníh ze střechy odstranit, u šikmých střech vyšších budov je třeba přizvat odborníky, kteří se nebojí výšek a jsou dostatečně technicky vybaveni
