Třemdava bílá (Dictamnus albus) je u nás původním rostlinným druhem, ovšem velmi vzácným. Najdeme ji v nejteplejších lokalitách středních Čech a jižní Moravy na suchých, stepních partiích krajiny s vápenitou půdou. Zahlédnout ji můžeme například v úžlabinách kamenitých strání, nebo na suchých okrajích dubových lesů. A pozor – tato rostlina je ve volné přírodě chráněna, byť se od ostatních druhů natolik liší, že vypadá, jako by tam vůbec nepatřila.
O třemdavě
Třemdava je statná bylina z čeledi routovité (Rutaceae), se silnými stonky posetými lesklými, sytě zelenými a lichozpeřenými listy (7 až 11 lístků, z nichž je jeden koncový). Na koncích stonků tvoří dlouhé hrozny výrazných bílých a růžových květů, které nám připomínají exotické rostlinné druhy, pokud si je prohlédneme blíže. Byť nese ve svém názvu slovo bílá, vyskytuje se u nás v bílé formě jenom vzácně. Třemdavu najdeme v Evropě od Španělska až po Balkán a od jihu až po Polsko. Rostlina je vysoká 40 až 100 cm a tvoří vždy několik přímých, pevných a nevětvených lodyh. Kvete v květnu, červnu a červenci a silně voní, ovšem voní spíše listy třemdavy, respektive více jak květy.Koruna květů velkých 2 až 2,5 cm je složena z pěti nestejně velkých plátků, které jsou nejčastěji růžové a s podélnými tmavšími žilkami. Třemdava jé též vhodná k řezu, ovšem pro svou opravdu silnou citrónovou vůni se nehodí do malých prostor. Působila by zde až příliš omamně. A skutečně je tato rostlina blízce příbuzná citrusům a její vůni způsobují éterické oleje.
Ani po odkvětu nemusíme květenství třemdavy odstraňovat, jelikož rostlina vytvoří krásné otevřené tobolky zvláštního hvězdicovitého tvaru, které připomínají badyán a z nich vystřeluje semena.
Třemdava ve volné přírodě
Pěstujeme třemdavu
Třemdavu je ideální vysadit na suché a slunné místo skalky jako solitéru. Pokud ale máme dostatek prostoru, jsou velice působivé i její širší porosty. Velikost rostlin je vždy závislá na kvalitě půdy. A ta by měla být lehká, humózní, hluboká a vápenitá. Jinak není třeba rostliny hnojit a ani zalévat. Stačí se omezit pouze na pletí, což provedeme spolu s celou skalkou či dalšími okrasnými rostlinami. Tato typicky dlouholetá trvalka nám bude každým rokem sílit a pokud zvolíme místo pro ni opravdu dobře, vydrží zde desetiletí. Pokud ji naopak vysadíme do půdy sléhavé, jílovité a do stínu či prohlubně, kde se shromažďuje voda, velice brzy zeslábne, nepokvete a uhyne.Pokud chceme třemdavu množit, provedeme to opatrným dělením jejích kořenů. Toto množení provádíme na podzim, ale pozor, nezískáme jím mnoho rostlin a též to nemůžeme dělat často, jinak stávající rostliny poškodíme či zničíme (rostlina je háklivá na přesazování a přesazuje se opravdu špatně). Co se nám ale určitě těžko povede, to je množení ze semen, jelikož třemdava je vystřeluje do vzdálenosti 1 až 2 metry, čili není prakticky možné zralá semena najít. Obejít to však můžeme navázáním lehkých sáčků na odkvétající květenství. Semena třemdavy jsou černá, téměř kulatá a cca 3 mm velká. Pokud je takto vychytrale odchytíme, vysazujeme je ihned, jelikož klíčí dlouho a květů se od nových rostlin dočkáme až po cca čtyřech letech. K množení též můžeme použít letní řízkování, kdy zapícháme cca 5 cm dlouhé řízky do pařeniště se směsí rašeliny a písku nebo perlitu a použijeme stimulátor pro bylinné řízky. Často je ale nejjednodušší zakoupit sazenice třemdavy v zahradnictví, kde se specializují na skalničky a trvalky. Pokvete nám hned první rok a začne už jen sílit, pokud vybereme vhodné stanoviště s vhodnou půdou.
Stinnou stránkou třemdavy jsou alergické reakce lidského organismu. Pokud se jí dotkneme za slunného počasí, mohou se nám na těle vytvořit ekzémy, respektive popáleniny a puchýřky. Vůbec celá rostlina je jedovatá!
Třemdava jako Mojžíšův keř či tajemná čarovná bylina víl
Zajímavost: Kvetoucí třemdava může za bezvětrného a velice teplého počasí, kdy obzvláště silně voní, jako drak vypouštět oheň. Stačí přiblížit sirku či zapalovač nad hrozny květů a vzplane nad nimi plamen, aniž by rostliny jakkoli poškodil. Až takové množství éterických olejů a dalších látek se z třemdavy uvolňuje do ovzduší. Někdy se jí tedy říká ohnivý, nebo Mojžíšův keř.
Na Balkáně je třemdava považována za kouzelnou bylinku, zasvěcenou vílám. Měla chránit před draky a zlými duchy. Lidoví léčitelé ji používali například na léčbu uřknutí, které nadpřirozeným mocnostem přisuzovali: poškozený měl spát mezi třemdavou a ráno jako lék zkonzumovat všechen hmyz, který se pod kořeny této byliny našel. Vy takové čarování zkoušet nemusíte, stačí, když se necháte okouzlit krásou této byliny.
Detail květů třemdavy
U nás vzácná bílá forma třemdavy
Porost třemdavy
Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, www.abecedazahrady.cz, www.wikipedia.com, www.shutterstock.com
