Jak rozeznat kvalitu dlažeb?

Důležitý by pro nás měl být v první řadě materiál, ze kterého je dlaždice vyrobena. Dnes můžeme v tomto směru rozlišit tři druhy dlažeb - glazované dlažby s klasickým střepem, glazované se střepem slinutým a slinuté dlažby bez glazury.

Každá z těchto variant má své použití na různém stupni specializace. Dlažby na klasickém střepu mají poměrně široké použití, ale na druhou stranu jsou ve většině případů vhodnější (pro horší mechanické vlastnosti) spíše do interiérů.
Slinutá neglazovaná dlaždice je velmi vhodná pro pracovní prostředí s velkým provozem - díky probarvenému střepu a absenci glazury budou místa případného porušení velmi málo nápadná. Druhou výhodou je zde poměrně nízká pořizovací cena. Tento typ dlažeb má ovšem i svoje nevýhody - právě díky absenci glazury mají tyto dlažby i zbytkovou nasákavost - v některých případech se může stát, že bude obtížné vyčistit z ní některé materiály (kuchyňský olej a pod.) a budeme tu také odkázáni na poměrně malou variabilitu desingu.
Asi nejuniverzálnějším a momentálně také nejpoužívanějším typem dlažeb jsou slinuté dlažby s glazurou. Spojují většinu výhod obou předchozích variant - jako je glazurou uzavřený povrch a tím pádem také absolutní nepropustnost povrchu na straně jedné a výborné mechanické vlastnosti slinutých dlažeb, kde máme většinou zaručenou například i mrazuvzdornost, na straně druhé. V tomto druhu dlažeb také existuje největší nabídka - ať už budeme mluvit o designu nebo například rozměru dlažby.

Pokud se zaměříme na výšku dlažby, měli bychom si uvědomit, že dlažba nižší (s menší 'tloušťkou') než je 8mm (resp. 7 mm u formátu 20*20 cm a menších) je už nevyhovující. Tyto dlažby nás mohou překvapit popraskáním i v případě poměrně kvalitního položení.

Dalším důležitým faktorem, který by nás u dlažeb měl zajímat, je jejich otěruvzdornost. Podle standartních evropských norem se označuje číslicemi 3 až 5, přičemž dlažba s otěrem 5 je ta nejkvalitnější, tedy s nejpevnějším povrchem. Takový materiál je možné použít i do nejnáročnějších provozů, jako jsou obchody, pasáže, garáže a podobně (ale samozřejmě i kamkoli do soukromých prostor). Dlažby s otěrem 4 můžeme využít kdekoli v privátních prostorách, včetně těch, kde běžně chodíme v botách. Oproti tomu dlažby s otěrem 3 jsou nejvhodnější do koupelen a místností s menším provozem, kde používáme pouze domácí obuv. Materiál s nižším stupněm otěruvzdornosti se dnes již prakticky nevyrábí.

Úplně samostatnou kapitolou je estetika dlaždic - neboli kvalita jejich designu. Už jsme se zmínili o tom, že v případě neglazovaných dlažeb jsme odkázáni na menší množství variant - 'kresba' dlažby totiž bývá většinou vytvořna právě ve vrstvě glazury. Právě u glazovaných dlažeb se tedy můžeme kromě jiného setkat s pěknou imitací kamene, ale i plovoucích podlah a pod.
Co je ovšem nejčastěji podceňováno je variabilita kresby u jednotlivých dlaždic.

Některé druhy dlažeb mají pouze několik druhů kresby, v nejhorším případě dokonce jediný - pokud si pořídíme podobnou dlažbu, po jejím položení nás čeká rozčarování z tzv. razítkového efektu. Samozřejmě ve větších plochách bude nepříznivý estetický zážitek ještě výraznější. Nejen, že se opakuje motiv na jednotlivých dlaždicích, ale celá místnost na nás může začít působit studeným dojmem. Určitě bychom tedy po prodejci měli požadovat předvedení vybrané dlažby v ploše (alespoň 1m²).