Léto, respektive venkovní koupací sezóna, jsou u nás příliš krátké. Počítat můžeme s třemi měsíci v roce za ideálního stavu, že je po celou dobu slunné počasí, což ale není pravda. Proto si ještě jeden měsíc škrtněme a jsme na dvou. Samozřejmě pomůže zastřešení bazénu. Voda přece jen za den, kdy prší, nestačí vychladnout a my jsme zastřešením chráněni. Skončí však koupací sezóna a bazén je nám bez ohřevu vody vlastně k ničemu. V případě interiérových bazénů je navíc nutné vodu ohřívat stále, sluneční paprsky na ni nedosáhnou. Jaké známe způsoby ohřevu bazénové vody?
Ohřev bazénové vody lze spojit se systémem vytápění, respektive ohřevem topné vody a ohřevem vody užitkové. Může však být řešen i samostatně. Přitom se zásadně doporučují alternativní zdroje energie. Bazénovou vodu je sice možné ohřívat i spalováním fosilních paliv či elektřinou, kdo by to ale dělal. Ideální je využít energii Slunce a tedy solárně termické kolektory nebo tepelná čerpadla. Přitom potřebujeme jako nezbytnou součást systému „tepelný výměník.“ Vhodné je i využití zbytkového tepla z plynového kotle.
Sůl je na rozdíl od chlóru z chlórových tablet šetrná vůči našemu tělu, nevyvolává alergické reakce a přitom vodu dostatečně dezinfikuje a brání tak účinně jejímu poškození. Stinnou stránkou slané vody je však právě koroze nerezových prvků bazénů, které je nutné nahradit jiným, vůči soli odolným materiálem – titanem či mnohem levnějším plastem. Slanou bazénovou vodu „vyrábějí“ takzvané solonizační jednotky, které pracují na principu elektrolýzy (ve vodě se rozpustí 0,35% konscentrace soli – chloridu sodného, při elektrolýze prochází mezi elektrodami ve filtračním okruhu elektrický proud a z elektrod se do vody uvolňuje volný chlor, který vodu okamžitě dezinfikuje).
Co je tepelný výměník?
Tepelný výměník je válcová nádoba, která je osazena soustavou tenkých trubiček. Jimi protéká bazénová voda a je ohřívána teplonosným médiem tepelného čerpadla či solárních kolektorů. Voda z bazénu protéká po vnějším obvodu zmíněných trubiček. Výměníky jsou nejčastěji nerezové. Pravděpodobně se u nás nesetkáte s titanovými výměníky, které jsou vyráběné pro potřeby ohřevu slané vody, i když ani toto řešení už není až tak výjimečné.Sůl je na rozdíl od chlóru z chlórových tablet šetrná vůči našemu tělu, nevyvolává alergické reakce a přitom vodu dostatečně dezinfikuje a brání tak účinně jejímu poškození. Stinnou stránkou slané vody je však právě koroze nerezových prvků bazénů, které je nutné nahradit jiným, vůči soli odolným materiálem – titanem či mnohem levnějším plastem. Slanou bazénovou vodu „vyrábějí“ takzvané solonizační jednotky, které pracují na principu elektrolýzy (ve vodě se rozpustí 0,35% konscentrace soli – chloridu sodného, při elektrolýze prochází mezi elektrodami ve filtračním okruhu elektrický proud a z elektrod se do vody uvolňuje volný chlor, který vodu okamžitě dezinfikuje).
Co je přímý a nepřímý ohřev bazénové vody
Přímý (jednookruhový) a nepřímý (dvouokruhový) ohřev bazénové vody se liší nejen principem, ale i svým uplatněním. Přímý ohřev využijeme v sezóně, nepřímý je vhodný pro celoroční provoz.Při přímém ohřevu bazénové vody je potrubí solárního systému přímo propojeno s bazénem, kolektory pak přímo protéká bazénová voda. Na zimu vodu vypustíme nejen z bazénu, ale i z potrubí solárně termického systému. Není přitom nutná demontáž solárního systému (nejčastěji absorbéru), prostě si jen počkáme do jara. Okruh přímého ohřevu bazénové vody nevyžaduje zásobník na teplou vodu – bazén slouží zároveň jako akumulátor tepla.
Nepřímý ohřev je realizován dvouokruhovou solárně termickou soustavou. Solární a potrubní okruh jsou zde oddělené vřazeným výměníkem tepla (viz. výše). Aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám tepla, jsou zásobník a potrubí solárního okruhu izolované.
Způsoby alternativního ohřevu bazénové vody
Zásadní jsou pro ohřev bazénové vody solárně termické kolektory, solární absorbéry a tepelná čerpadla. Solárně termické systémy využívají energii dopadajícího slunečního záření, tepelná čerpadla využívají energii slunečního záření, která byla předtím předána zemi, vodě či vzduchu. Využití tepelných čerpadel země-voda a voda-voda je však v tomto případě poměrně okrajové, pokud není ohřev bazénové vody spojen se systémem vytápěním objektu, případně i ohřevu vody užitkové. Pro samostatný ohřev pouze bazénové vody tepelným čerpadlem se využívají čerpadla vzduch-voda, jsou poměrně levná a pro tyto potřeby dostatečně účinná. Systém solárního ohřevu bazénové vody lze navíc doplnit solárními sprchami, kdy slunečním zářením ohříváme i tu vodu, kterou potřebujeme k osprchování před vstupem do bazénu (z hygienických důvodů) a po vykoupání (chlór působí na lidské tělo agresivně a způsobuje alergické reakce, z těla nakonec omýváme i slanou vodu).Ohřev bazénové vody tepelným čerpadlem
Tepelná čerpadla jsou vhodná k ohřevu vody větších bazénů venkovních a bazénů vnitřních. Tepelná čerpadla zužitkovávají teplo venkovního prostředí, případně teplo odpadní. Získávají z půdy, vody či vzduchu tepelnou energii o nízké teplotě a tu převádí na vyšší teplotu, kterou již lze využít k vytápění a ohřevu vody. Principiálně jde o obrácený princip fungování chladniček, kdy se naopak okolní teplo mění na chlad.Tepelná čerpadla však nejsou levná zařízení, proto je lepší pořídit čerpadlo s optimálním výkonem a maximálně zamezit tepelným ztrátám. K těm dochází odpařováním z vodní hladiny a v případě nadzemních bazénů a zapuštěných nezateplených bazénů i ztrátami přes stěny bazénu. Zásadní je tedy zakrývání vodní hladiny alespoň plachtou, pokud bazén zrovna nevyužíváme. Navíc tím zamezíme znečišťování vody. K zakrytí vodní hladiny se vyrábějí takzvané solární plachty (mají tepelně izolační vrstvu a plavou na hladině), případně můžeme bazén nákladněji zastřešit.
Ideálním řešením je samozřejmě využití tepelného čerpadla k vytápění domu, ohřevu užitkové vody a zároveň i ohřevu vody bazénové. Běžné jsou i kombinace se solárními kolektory či kotli nebo kryby či krbovými kamny na obnovitelné zdroje energie (dřevo, pelety, …).
Ohřev bazénové vody solárními kolektory
Jde vlastně o ideální způsob alternativního ohřevu bazénové vody. Solární kolektory dosahují optimální časové korelace poptávky po teple za předpokladu nízké požadované teploty vody (do 28 oC). Navíc dokážou tepelné zisky solární sestavy krýt tepelné ztráty bazénu, samozřejmě je však i v tomto případě důležité zamezení tepelných ztrát. Solární kolektory nejsou levná zařízení (i když v porovnání s tepelnými čerpadly země-voda a voda-voda ANO) a je zbytečné solární soustavu předimenzovávat.U otevřených venkovních bazénů se sezónním provozem si vystačíme s levnými, nezasklenými, plastovými absorbéry z EPDM (případně PP – polypropylenu). Provoz venkovních bazénů lze prodloužit plochými solárními kolektory s výměníkem. Vnitřní bazény vyžadují solární soustavu s celoročním provozem, ideálně zasklené vakuové kolektory se selektivním absorbérem, kdy je teplonosným médiem nemrznoucí směs. Nezbytný je též trubkový, nerezový výměník tepla, který bývá předřazen před výměníkem dohřevu vody. Při sezónním provozu venkovního bazénu potřebujeme ročně 350 až 400 kWh tepla na m2. Při celoročním provozu vnitřního bazénu 450 až 600 kWh/m2 (v závislosti na hloubce bazénu).
Ohřev bazénové vody solárními absorbéry
Solární absorbéry jsou určené k jednookruhovému sezónnímu ohřevu bazénové vody. Výhodné jsou svou snadnou instalací a nízkou hmotností – jsou tvořené ohebnými EPDM pásy, které jsou dodávané v rolích a snadno je dle potřeby zkrátíme běžnými nůžkami. Solární absorbéry nasuneme na spojovací trubky (trubky se k sobě lepí lepidlem na PVC) pomocí spojovacích koncovek. Spojovací potrubí se snadno kotví příchytkami. Součástí dodávky je záslepka a odvzdušňovací ventil.Solární absorbér snadno nalepíme na různé povrchy a snadno vytvarujeme podle tvaru podkladu (třeba střechy). Snadno je přitom napojíme na běžný bazénový filtrační okruh. A jakou potřebujeme plochu absorbéru? Jeho plocha se musí rovnat 75% až celé ploše bazénu (v závislosti na hloubce bazénu). Po sezóně musíme z absorbéru vypustit vodu, stejně jako z bazénu (jednookruhový systém ohřevu).