Položit si v interiéru dlažbu není příliš složité, ale je třeba přesně dodržet technologický postup. Předně je nezbytný naprosto rovinný podklad, poté je třeba koupit nejlépe rektifikovanou dlažbu, jejíž hrany jsou mechanicky broušeny do pravého úhlu a rozměry každé dlaždice jsou naprosto přesné (stejné). S rektifikovanou dlažbou se pracuje o řád lépe (snáze) než s dlažbou pouze kalibrovanou. Ano, prodraží se, ale vyplatí se to. Dodržet toho však musíme ještě mnohem víc.
Dlažbu pokládáme na podlahy nejčastěji v hygienických prostorách (koupelna, WC), chodbách, technických místnostech a kuchyních. Vhodně zvolená dlažba se však hodí třeba i do garáže, na balkón, lodžii či terasu. Výsadami kvalitní dlažby jsou poměrně dlouhá životnost a odolnost. Aby ale dlažba opravdu dobře sloužila a vydržela co nejdéle, je třeba nejen vybrat vhodný typ především ve smyslu maximální odolnosti, ale musíme dlažbu také správně položit. Představme si pokládku dlažby krok za krokem.
)
)
1. Výběr dlažby a kontrola dodávky
V interiérech nepotřebujeme dlažbu s nejvyšší odolností vůči mrazu. Na druhou stranu je ale hlavní vlastností takové dlažby nenasákavost, respektive nízká či minimální nasákavost. A takovou vlastnost potřebujeme především v koupelnách, na toaletách a v kuchyních v prostoru okolo kuchyňských linek. Navíc se vyloženě vyplatí i pojistná hydroizolace podkladu vytažená i kousek na stěnu. Jednoduše proto, abychom nevytopili při havárii nižší podlaží, respektive snížili riziko takových škod na minimum. Pojištění je dobrá věc, ale prevence ještě lepší.
)
Co nás pak u interiérové dlažby zajímá nejvíce, to je odolnost vůči otěru. Především v chodbách, předsíních a kuchyních jsou na odolnost povrchu dlažby kladeny vysoké nároky. Všechny potřebné technické údaje o dlažbě najdeme na každém balení. Nejlepší je volba takzvané rektifikované dlažby (viz výše). Rektifikované dlaždice jsou po výpalu přesně seřezávány (kalibrovány) na přesný rozměr. Rektifikovanou dlažbu pak můžeme pokládat na minimální spáru. A pozor, pokládka zcela bez spáry je nesmysl, prostě to nejde. Níže vysvětlíme, proč.
Pokud jsme si dlažbu již vybrali a objednali, je třeba zkontrolovat stav dodávky tohoto stavebního materiálu. Ještě před pokládkou je prostě dobré celou dodanou sérii zkontrolovat. Kontrolujeme kvalitu dlažby, odstín a rozměry jednoduchým porovnáním dlaždic. Zároveň porovnáváme dlažbu z různých obalů (krabic). Často můžeme zjistit, že sice některé krabice není třeba vracet, ale musíme promíchat dlaždice z více krabic, aby se obložený povrch barevně nelišil na více místech. A nakonec může dojít i k omylu a v některých krabicích může být zcela odlišná dlažba. A pozor, zboží lze reklamovat pouze před pokládkou.
)
Na každém obalu (balení) by měly být uvedeny veškeré důležité informace (identifikační údaje produktu). Katalogový název, formát (rozměr), kvalita, barevný odstín, kalibrace, datum výroby a další. Především kvalita produktu je pak definována normou. Pokud v dodávce najdete více jak 5 vadných dlaždic na 100, nelze již takovou kazovost tolerovat. Chcete-li skutečně kvalitní dlaždice a neobjednali jste si vědomě podřadné zboží nižší jakosti, kvalitu požadujte a kontrolujte! Pokud najdeme v dodávce větší rozdíly v barevnosti a kalibraci (rozměrech) dlaždic, lze hovořit o odlišných výrobcích nevhodných pro pokládku na stejné ploše.
)
2. Potřebné hmoty, pomůcky a nářadí
Spolu s výběrem dlažby vybíráme také vhodné lepidlo a to pak musíme mísit s vodou ve správném poměru. Pokud od podlahy očekáváte větší vibrace, je třeba si připlatit za hmotu flexibilní, standard by mohl popraskat. To samé platí i pro spárovací hmotu.
Vybíráme také vhodné pomůcky, především nivelační spony, klínky a kleště, pomocí kterých se sponami a klínky pracujeme (levelingový systém). Kdo má trochu pod čepicí, zainvestuje do těchto propriet na úkor laciných plastových křížků, ty jen vymezují spáry, ovšem nivelační (levelingovou) sadou vyrovnáváme povrch. Neustále.
 systém v praxi (Zdroj: Shutterstock))
Dále je většinou třeba zakoupit hydroizolační stěrku a gumoasfaltovou penetraci (zásadně volíme penetraci bez zápachu), dále samonivelační hmotu. A nářadí? Vlastně potřebujeme spoustu věcí. Potřebujeme dlaždice něčím řezat a brousit, dále potřebujeme gumovou paličku, vodováhy včetně dvoumetrové, kterou kontrolujeme rovinnost pokládané plochy, zubaté hladítko pro nanášení lepidla, míchací nástavec na vrtačku, případně rovnou míchací stroj na lepidlo, zednickou lžíci, špachtli a nakonec i nějaké hadříky pro potřebu utírání lepidla z dlažby. Také pro aplikaci spárovací hmoty je třeba nějaké náčiní (plastová či gumová stěrka, gumové hladítko, ale i obyčejné molitanové houbičky).
)
)
3. Příprava podkladu
Příprava celistvého, pevného a rovinného podkladu bez nečistot a mastnoty je pro pokládku dlažby zásadní. Nikdy se nespoléhejte jen na to, že je plocha nově vybetonovaná. Je třeba zkontrolovat rovinnost podkladu a případně plochu alespoň místy vystěrkovat a nechat před pokládkou dlažby stěrku pořádně vyschnout. Stejně tak je důležitá vzájemná kolmost ploch. Určitě se nesnažte vyrovnávat nerovnosti lepidlem. Pro ně je přímo určena maximální možná tloušťka vrstvy. Stejně tak je třeba upravit případnou nesoudržnou podkladní vrstvy.
)
V mnoha případech je nejlepší nejprve vystěrkovat betonový podklad, poté pořádně napenetrovat gumoasfaltovou penetrací (v interiérech volíme zásadně hmotu bez zápachu) s přesahem alespoň 5 cm na stěny (v koupelnách se penetrace a hydroizolace někdy aplikují až ke stropu). Poté aplikujeme stěrkovou hydroizolaci, která se obvykle nanáší dvakrát, čili po prvním nanesení, kdy materiál nejprve důkladně promícháme, musí hydroizolace uschnout a poté ji nanášíme podruhé, abychom měli naprostou jistotu vodotěsnosti hydroizolační vrstvy. Nakonec použijeme samonivelační hmotu, pomocí které dosáhneme dokonalé rovinnosti podkladu. Ano, je to pracné, drahé a trvá to s technologickými přestávkami dlouhou dobu, ale výsledek je pak dokonalý. A bezpečnost podlahy před úniky vody také. Správná aplikace samonivelační hmoty je obzvláště náročná, je třeba přesně dodržovat předepsaný postup a mít s touto činností zkušenosti. Pokud je nemáte, alespoň tuto práci někomu zadejte.
)
4. Nezbytné spáry
Dlažbu pokládáme zásadně se spárami, které je po vytvrdnutí lepidla nutné vyspárovat (vyplnit) speciální spárovací směsí. Spáry jsou nezbytné, bez spár to nejde, i když mohou být jen minimální. Nesmíme zapomenout, že u keramických obkladů dojde k určitému nárůstu objemu. Ten je způsoben penetrací vody do obkladů. Navíc by se bez spáry a spárovací hmoty poškozovaly hrany dlaždic. Pokud chcete být zcela vybavení, můžete si také nastudovat příslušné normy.
Před obkládáním je navíc důležité si promyslet průběh spáry. Je třeba pořádně proměřit obkládanou plochu, zkontrolovat rozměry obkladového materiálu a pak musíme hodně počítat. Tedy kreslit a počítat. Ovšem zjistíme tak předem, jak široké budou dořezy a kde bude vhodné jejich umístění. A zároveň si vypočítáme šířku spáry. Zamyslete se také nad budoucím umístěním zařizovacích předmětů. Spáry by měly být vždy rozmístěné symetricky nebo uprostřed menších ploch. Špatně umístěné spáry poškodí celek z estetického hlediska. Prostě to bude vypadat blbě. Je třeba vnímat, co je pro naše oči zásadní při vstupu do obkládaného prostoru. Vůbec není od věci si začít na plochu dlaždice volně ukládat a pozorovat je, šoupat s nimi, měnit skladbu. Velice to pomůže.
)
Je třeba vidět, jaké místo je v prostoru dominantní, jaká plocha. A právě zde spáry vyniknou nejvíce. Jednoduše a prostě, když vstoupíme do místnosti, určité místo nás na první pohled zaujme nejvíc. A vůbec to nemusí být střed místnosti. Třeba krb, ale i okna, kdy je dobré pokládat obdélníkové dlaždice prostorem tak, aby k oknu či od okna směřovaly jejich pruhy. Opačná (kolmá) pokládka by nepůsobila dobře.
A to jsme již u formátů dlažby. Například shodnými formáty dlažby a obkladů dosáhneme probíhání spáry, které je z estetického hlediska zásadní. Spára v podlaze má vždy navazovat na spáru ve stěně, tedy pokud je to možné. Existuje totiž i opačný přístup, kdy nemusí. Nemusí to dokonce při nevhodné volbě formátů vycházet. Třeba když zvolíme na podlahu velkoformátovou čtvercovou dlažbu a na stěnu co nejmenší formát obkladů. Anebo změníme úhel pokládky dlažby, třeba se rozhodneme ji oproti stěnám položit na koso. I tak ale nemusíme házet filintu do žita, pokud svým vzhledem obklad dlažbu zastíní. Bude působit dominantně. A nebo naopak, dominantní bude dlažba. Velmi oblíbená je dnes také dokonce pokládka dlažby až na stěnu, kdy prostě v pokládce pokračujeme dál, akorát v kolmém směru. Zde je však vyloženě nutné dodržet průběh spáry!
Stejně tak je důležité probíhání spáry v na sebe navazujících místnostech – plochách. Jedna spára pak může být dlouhá třeba i 10, 20 metrů.
)
5. Pokládáme dlažbu
Máme-li již důkladně spočítaný prostor a pokládku promyšlenou, začínáme pokládáním celých dlaždic od jednoho z rohů místnosti. Toho rohu, který je při vstupu do místnosti a pobytu v ní vidět nejvíc. Je tedy třeba si představit i budoucí umístění nábytku. Pruhy s přířezy vždy končíme na opačných stranách. Zásadním pravidlem je pokládka dlažby až po položení a vyspárování dlaždic na stěnách. Nikdy nepostupujte opačně. Obkládání podlahy je posledním krokem, na který navazuje už jen usazování sanitárních předmětů a umisťování nábytku. Po obložení stěn a položení dlažby již nesmí přijít do prostoru žádný další stavební řemeslník. I stropní podhledy a další řemeslné práce již musí být dokončené. Stejně tak musí být před pokládkou dlažby vymalováno. Vždy se prostě začíná stropem, pokračuje stěnami a končí podlahou. To vám řekne i nejméně vzdělaný zedník. Po vyspárování a zaschnutí spár se prostor důkladně vyčistí a je hotovo.
)
Dlažba se pokládá do lepidla naneseného vždy ve stejné vrstvě na podklad. Vždy nanášíme jen tolik lepidla, abychom stačili dlažbu pokládat za jeho přípustné konzistence. Ihned po položení přitom vždy každou dlaždici důkladně očistíme od lepidla na jejím líci. Stejně tak při spárování musíme vědět, zda může spárovací hmota dlaždici trvale poškodit (přebarvit) či ne. Pokud ano, bude nutná povrchová ochrana dlažby např. lepenkou. Problém nastává nejčastěji u dlaždic neglazovaných.
)
Při pokládce dlažby používejte ukončovací lišty, zakryjí přechod mezi dlažbou a obkladem nebo soklovou dlaždicí či dlažbou a stěnou.
Největším problémem je pro většinu kutilů provádění přířezů. U dlažby je to ještě obtížnější než u obkladů a pokud si nevíte rady se správným použitím řezačky, použijte raději rozbrus (úhlovou brusku) s diamantovým kotoučem. Řezanou dlaždici pořádně upevněte, přesně naměřte přířez, nakreslete na dlaždici čáru a řežte.
)
6. Zajímavosti o pokládce dlažby
Pokud je to ve vašem estetickém záměru, je možné dlažbu pokládat i na stěny. Nikdy však nepokládáme dlaždice určené na stěny na podlahu. Nevydržely by, zato dlažba na stěně obstojí hravě.
V interiérech lze použít i dlažbu určenou do exteriéru. Kritérium mrazuvzdornosti hovoří ve skutečnosti o nasákavosti (resp. nenasákavosti) dlažby a ta nás zajímá i v interiérech.
Při výběru dlažby sledujeme otěruvzdornost (zmínili jsme již v bodě 1). Neglazované a slinuté dlažby však nejsou podle tohoto kritéria hodnoceny. U glazované dlažby se nejčastěji setkáme s 3., 4. a 5. stupněm otěruvzdornosti.
Zakoupené obklady a dlažbu lze skladovat i venku (v exteriéru), musíme však celou dodávku ochránit před vlhkostí. Navíc je třeba za chladného počasí umístit materiál alespoň týden před pokládkou do interiéru, aby se ohřál.
Pokud je podklad pod dlažbou vystaven deformacím, je nutné použít speciální elastické lepící malty. Pokud prostor vyžaduje dilatační spáry, musí se tyto spáry shodovat ve vrstvě obkladů s dilatací v podkladu.
Neglazované obklady je třeba povrchově ošetřit před ušpiněním. Vhodné nátěrové hmoty samozřejmě existují.
Další informace najdete například ZDE.
Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
)
