Jak si vybrat televizi a proč je velmi důležitý její rozměr

Při výběru nového televizoru je prostě na prvním místě racionální úsudek. Ostatně jako při koupi jakékoli elektroniky. V obchodech s elektrospotřebiči nás doslova přechází zrak, televizory se prodávají v až neuvěřitelných rozměrech, o technologiích nemluvě. Obrazovku televizoru si již lze dokonce i nalepit na stěnu, přičemž se přizpůsobí třeba i oblouku. Pokud ale trochu snížíme své nároky na technologie a jim odpovídající cenu, tím nejlepším na trhu jsou aktuálně LCD (LED) televize s plochou obrazovkou o úhlopříčce okolo 55 palců a více. Nabízí vysoké rozlišení a pokročilé zobrazování, přičemž divákům pak neunikne ani nejmenší detail. Nejde však jen o to, zda máme na velký televizor dostatek místa, ale také o velikost místnosti a tedy vzdálenost, ze které se budeme na televizor (tedy vysílané pořady) dívat. U nejmodernějších technologií to však již také neplatí.

Pozorovací vzdálenost je u TV klíčová (Foto: Shutterstock)

Pozorovací vzdálenost je důležitá kvůli rozlišovací schopnosti lidského oka a ostrosti vidění. Pokud usedneme příliš blízko televizoru, budeme vnímat body (pixely), ze kterých se obraz skládá, budeme-li naopak příliš daleko, oči již nebudou vnímat jednotlivé detaily obrazu. Sledování televize si prostě ani v jednom z obou extrémů neužijeme naplno.

Trh je televizory vlastně přesycen (Foto: Shutterstock)

Doporučovaná vzdálenost pro sledování televizoru je přibližně 2,3 až trojnásobkem úhlopříčky. Pro zjednodušení si pamatujme trojnásobek. V případě úhlopříčky 55 palců (1 palec = 2,54 cm) je to tedy 4,191 metru. A to je přesně ta vzdálenost, jakou má mít gauč od televize. Že je to právě ve vašem obýváku nereálné? Pak si pořiďte menší televizor. Střed obrazu by přitom měl být přibližně v úrovni očí a nebo o něco níže. Jinak by vás mohlo při delším sledování televizoru bolet za krkem.

Důležité je též rozlišení televizoru, tedy hlavně kvůli diváckému zážitku. Většina velkých moderních televizorů již dnes nabízí maximální rozlišení, které se nazývá Ultra HD (UHD) a nebo též 4K. A vyrábí se již i 8K televizory. A je to oproti obyčejnému rozlišení opravdu doslova „kosmický“ rozdíl. Televizory s UHD rozlišením již dovedou obraz vylepšit tak, aby se běžný televizní signál co nejvíce blížil maximálnímu rozlišení (ostrost a vykreslení všech barev i nejmenších detailů).

A právě v případě televizorů s Full HD obrazem se doporučuje nesedět dál, než je dvojnásobek úhlopříčky. Dvoumetrová vzdálenost je proto v tomto případě vhodná pro úhlopříčku 40 palcovou nebo větší. V případě 4K Ultra HD televizorů (3840 × 2160 pixelů) je pak již ideální vyloženě bližší vzdálenost nebo větší obrazovka. Jde o to, abychom byli vůbec schopni zaznamenat detaily obrazu. Z dvoumetrové vzdálenosti se nám proto bude nejlépe sledovat 4K UHD televize větší jak 55 palců. Tedy v tomto případě již platí, čím větší, tím lepší.

Ohled však musíme brát také na možnosti svého nábytku. Na miniaturní noční stolek se velká TV skutečně nevejde, v případě obývacích stěn a TV skříněk musí mít televize též dostatečný prostor. Rezerva by měla činit alespoň jeden palec po stranách.

A filmů a seriálů ve 4K kvalitě je již dostatek, začaly s tím internetové streamovací služby a technologie televizorů umožnily expanzi. Mnoho televizorů je navíc vybaveno tzv. upscalingem, což je funkce umožňující zvýšit rozlišení a obraz alespoň částečně vylepšit. 4K televize mají proto smysl i při sledování běžných televizních programů v běžném rozlišení.

Dalším důležitým parametrem je rychlost zobrazování (například letícího puku či míče). V tomto případě je důležitá vyšší zobrazovací frekvence. V Evropě má většina základních televizorů frekvenci 50 a 100 Hz. Moderní televizory jsou též vybavené speciálními sportovními módy, které upravují zvuk a barvy tak, aby měl divák ze sledování například sportovního pořadu ten nejlepší zážitek. Tyto módy se většinou zapínají pomocí speciálního tlačítka na dálkovém ovladači.

Výroba plazmových televizorů byla ukončena kvůli spotřebě elektřiny a trvanlivosti panelů. Moderní LCD obrazovky (LED, QLED a OLED) využívají jako zdroj světla LED diody, ovšem mnohem jemnější a precizněji vyrobené, než je tomu třeba u běžných LED žárovek. Mnohem jemnější podání barev a vyšší energetickou účinnost pak nabízí například technologie nanokrystalů SUHD. Dražším, ale vynikajícím řešením, jsou pak televizory se zakřivenou obrazovkou. Právě tyto televizory totiž nabízí nejpříjemnější divácký zážitek, jelikož je plocha celého obrazu v ideální vzdálenosti od diváka.

Ohromnou výhodou dnes nejdražších OLED panelů je fakt, že nepotřebují a nevyužívají podsvícení. Jednotlivé body totiž vyzařují světlo samy a každý pixel se může zcela vypnout a vytvořit tak absolutní černou barvu. Právě OLED televize tedy dosahují dokonalé černé barvy. OLED technologie nabízí nejlepší možný kontrast, realistické barvy, výborný jas, široké pozorovací úhly a také vysoké úspory. OLED buňky přitom dovedou měnit barvu plynuleji a mnohem rychleji než buňky běžných LED televizorů. Pro hraní počítačových her a sportovní fanoušky ideál!

Mnoho lidí pak neví, že je třeba přisvítit, pokud sledujeme televizor. Není vhodné, aby byla televizní obrazovka jediným zdrojem světla v místnosti. Pokud si totiž nepřisvítíme, méně mrkáme a oči se nedostatečně zvlhčují. Příliš velký kontrast mezi tmavou místností a zářícím televizorem navíc nutí oční svaly více pracovat a ty se nakonec rychleji unaví. Ovšem výrobci televizorů nezapomínají ani na to. Nabízena je například přidaná funkce Ambilight, kdy jsou na zadní straně televizoru umístěny LED diody, které vyzařuje příjemné světlo. A právě toto světlo se odráží od stěny za televizorem. Další možností je podsvícení ze stran a nebo na celé ploše.

Pro méně náročné stačí technologie LED či QLED, což je vlastně v obou případech vylepšení původní LCD, rozdílný je však způsob podsvícení, o které se místo zastaralých CCFL trubic stará LED dioda, která svítí rovnoměrně po celé ploše. QLED panel je navíc doplněn tzv. kvantovými tečkami, které dovedou vyzařovat různé barvy v závislosti na procházející elektřině. QLED televize proto nabízí širší spektrum barev. Vrcholem jsou však televize OLED (viz výše).

A další nové technologické vychytávky? Například ovládání televizoru gesty, která snímá speciální senzor, orámování televizoru barvou či dekorem, který se hodí právě do vašeho interiéru, zajímavý design dálkových ovladačů a využití televizoru pro práci s internetem a jeho aplikacemi. Takzvané chytré televize (smart TV) umožní číst na televizní obrazovce emaily, vyhledávat cokoliv na internetu a pouštět si filmy „přímo ze sítě“.

Novým standardem je dnes na trhu podpora HDR, čili technologie High Dynamic Range. Právě tato technologie poskytuje velmi široký barevný prostor a prostě platí, že je černá černější, bílá bělejší a celkové barevné zobrazení mnohem realističtější. Tyto obrazovky dovedou současně vykreslit detaily ve stínech i na ozářených plochách, čímž obraz získává hloubku. Dříve měly podporu HDR jen ty nejdražší televizory, dnes je však běžná i v nižších cenových relacích. Podporu HDR mají například skoro bez výjimky veškeré Ultra HD televize. I podpora HDR však může mít různou kvalitu, starší HDR10 pracuje s fixně nastaveným jasem, proto může být v extrémně tmavých nebo světlých scénách obraz slitý a bez detailů. Standard HDR10 Plus již ale dovede upravovat hodnoty pro každý snímek zvlášť. Má proto větší rozsah, vyšší maximální hodnoty jasu a dovede proto vykreslit i extrémně světlé nebo tmavé scény.

A jak je to s pozorovací vzdáleností u projektorů a monitorů? Domácí kinosál, jehož centrem je právě projektor, vyžaduje výrazně větší vzdálenost projektoru a promítací plochy (např. plátna). Na druhou stranu však projektory nejsou v tomto směru tolik rigidní jako televizory, které mají pevně daný rozměr. U projektorů musíme zohlednit takzvanou projekční vzdálenost, nejen tu pozorovací. A právě projekční vzdálenost je často pohyblivá, nastavitelná. Navíc se prodávají i projektory s velmi krátkou projekční vzdáleností. Nejčastěji jde u projektorů o tři rozmezí: ultra krátké (projekční vzdálenost do 0,5 metru), krátké (projekční vzdálenost je v rozmezí od cca 0,5 do 1,5 m) a běžné (projekční vzdálenost je cca 1,5 až 5 m). Co se pak týká pozorovací vzdálenosti, je to podobné jako u televizorů, dosáhněte však ideálu v projekčním sálu s mnoha řadami židlí za sebou. Neřešitelné!

A monitory? V jejich případě nejde pouze o „vizuální pohodlí“, ale o „celkovou ergonomii“. Těžko najdeme v tomto případě nějakou „ideální tabulkovou vzdálenost“ našich očí od monitoru. Potřebujeme totiž také dosáhnout na stůl, pohybovat s myší a psát na klávesnici. A na monitoru přitom musí být vše čitelné. Pracujeme proto s korekcí rozlišení a nebo zvětšením toho, co na obrazovce vidíme. Ideální vzdálenost by se přitom měla řídit ostatními prvky „počítačové ergonomie“. Čili horní hrana monitoru by měla být ve výši očí, zápěstí bychom měli mít rovně položené na podložce, záda je třeba mít vzpřímená, kolena a lokty pak v pravém úhlu. Čili v tomto případě jde především o „zdravé sezení“.