I u nás je chřest znám již dlouhá staletí, lidově se mu říkalo špargl. A právě poslední dobou chřest zažívá svou renesanci a je nejen chutný, ale i zdravý a vypěstovat si jej můžeme sami. Je to ale běh na dlouhou trať – pokud začneme přímým výsevem bez předpěstované sadby, dočkáme se první úrody až třetím rokem.
Záhonu s chřestem budeme věnovat mnoho času a zároveň budeme ze začátku stále sledovat počasí, aby nám semenáčky vůbec vzešly. Čeká nás přihrnování zeminy, hnojení a ochrana rostlin před škůdci. Pokud se ale přesto pustíte do založení takzvané „šparglovny“, čekají vás na konci opravdu chutné kulinářské zážitky a s pocitem, že „to vy sami.“ A plodit „puky“ nám pak chřest bude až 20 let od poloviny dubna do června.
Chřest lékařský
Chřest lékařský (Asparagus officinalis) je rodem jednoděložných rostlin z čeledi chřestovité (Asparagaceae). Chřest je vytrvalou bylinou, která roste normálně či popínavě, má oddenky či někdy i vřetenovité hlízy. Fotosyntetickou funkci přebírá u chřestu hlavně stonek, respektive jeho části napodobující listy, které jsou nazývány fylokladia a vyrůstají ve svazečcích či jednotlivě v uzlinách a mají čárkovitý tvar. Listy chřestu jsou nejčastěji velmi redukované, šupinovité, tedy jednoduché, přisedlé, střídavé, ale často s listovými pochvami. Květy chřest vytváří jednotlivé a nebo v chudokvětých hroznech či okolících. Chřest je rozšířen hlavně v Evropě, Asii a Africe, kde najdeme cca 170 až 300 druhů, ovšem chřest najdeme třeba i v Severní Americe. Ovšem v ČR roste pouze jediný druh - chřest lékařský (Asparagus officinalis). V přírodě ho u nás najdeme pouze v teplejších oblastech. Zde roste na suchých stráních a ve světlých křovinách. A pozor – i při pěstování na zahradě často zplaňuje. Mladé výhonky chřestu lékařského jsou používány jako zelenina, ovšem i jako okrasná rostlina, jejíž účelem je přidávání zeleně do květinových aranží. Okrasnou formu chřestu najdeme i v podobě rostlin pokojových, kde se o nich hovoří spíše pod latinskou variantou jména asparagus. Jako zelenina se u nás chřest pěstuje hlavně na jižní Moravě, kde se v květnu pořádají vyhlášené „chřestové slavnosti.“ Kdo prostě nemá své šperglovny, nemá ani špergle a neslaví.
Sklizený chřest
Fazochy (puky) zeleného chřestu
První rok - výsev
Chřestu se daří hlavně v lehkých vápenitých půdách. Semena můžeme vysévat do truhlíku a nebo do pařeniště, případně i do volné půdy, ale to až v dubnu. Před výsevem je třeba semena máčet 1 až 2 dny. Chřest vzchází při teplotách okolo 22 °C, přičemž 6 týdnů poté můžeme rostliny přepichovat do sponu 7 cm. Přes léto nám sazenice budou sílit a díky tomu získáme příští jaro silné jedince s bohatým kořenovým systémem. A právě tyto vzrostlé sazenice vysazujeme na záhony až druhý rok na jaře, přičemž by měly mít 5 až 6 oček.
Druhý rok – přesazení do šparglovny
A pozor – záhon pro chřest – to není nic jen tak obyčejného. Hovoříme o takzvané šparglovně, která musí mít záhřevnou polohu plnou slunečního záření a chráněnou před větry a chlade. Zemina musí být lehká, propustná a smísená s kompostem. Šparglovnu orientujeme tak, že ve směru sever – jih vyhloubíme cca 40 cm hluboké příkopy, které pohnojíme chlévským hnojem a kompostem. Jednoleté sazenice sázíme do těchto brázd v březnu až dubnu v závislosti na počasí. Krčky zahrneme sazenicím 5 cm vysokou vrstvou zeminy a dva roky zde chřest pěstujeme, než budeme poprvé sklízet. Ovšem pak můžeme aklízet až 20 let, proto také tak masivní hnojení šparglovny před přesazením jednoletých sazenic. A ani to nestačí – během vegetace chřest hnojíme jednou za tři týdny tekutým hnojivem a každé jaro bohatě nastýláme kompostem.
Nad zemí se nám v prvním roce výsadby objeví výhony podobné okrasnému asparagusu, které je třeba na podzim (v říjnu) zastřihávat cca 30 cm nad zemí. Po celou sezónu pazochy pravidelně okopáváme a zbavujeme plevelů.
Mladé výhonky chřestu
Ve druhé roce chřest vypadá jako okrasný asparagus, na podzim rostliny zkrátíme na 30 cm nad zemí
Třetí rok – dospělost a první sklizeň
Třetím rokem rostliny chřestu začnou produkovat tzv. Fazochy či puky, čili chřestové tyčky, které tak výtečně chutnají. Na jaře nahrneme na rostliny hrůbek zeminy vysoký až 30 cm a právě pod ním začnou fazochy rašit. A jakmile začnou rašit, můžeme již sklízet. Denní přírůstek fazochů je cca 15 cm, čímž chřest dohání bambus. Sklizeň provedeme v dubnu až červnu vícekrát po sobě, ovšem později rostoucí výhony musíme nechat být, jinak by se rostlina příliš vysílila a nemusela by další roky plodit. Nezapomeňte, že jste 2 roky čekali. Urychlit si samozřejmě lze pěstování zakoupením jednoletých sazenic.
V letech sklizně je třeba na podzim odstranit vyrašeným pazochům zasychající listy.
Pazochy se sklízí speciálními noži. Jimi odřezáváme špičky bílých druhů přímo pod zemí, zatímco zelené druhy sklízíme jakýmkoli nožem přímo nad povrchem země.
Dospělost chřestu a první sklizeň fazochů ve třetím roce
Zelený, fialový a bílý chřest
Při pěstování zeleného chřestu stačí rostlinu zahrnout a každý den sklízet rostoucí fazochy. Zelený chřest roste volně, přičemž obsahuje nejvíce minerálních látek a vitamínů, mnohem více než chřest bílý a fialový. Ovšem jeho pěstování je sice snadnější, ale dražší oproti chřestu bílému, jelikož dosahujeme zhruba polovičního výnosu a je náchylnější na přízemní mrazíky. Byť je třeba bílý chřest zakrývat černou fólií, aby se ze stonků vytratil chlorofyl. Na světle se chlorofyl prostě vytváří. Po sklizni chřest namočíme do studené vody, aby nezavadl a pozor – v lednici nám takto vydrží nejdéle 3 dny! Bílé druhy jsou jemnější a křehčí, ovšem ty zelené mají intenzivní chuť. Fialový nádech mají puky na světle.
Účinky chřestu
kromě vybrané chuti je chřest bohatý na vlákninu a je zdrojem bílkovin. Obsahuje vitamíny C, E, B a kyselinu listovou. Z minerálů je bohatý na sodík, jod, fosfor, zinek, železo a draslík. Dovede příznivě ovlivňovat naši fyzickou a psychickou kondici, zlepšuje tvorbu krve a hormonální procesy v těle – jde o známé přírodní afrodiziakum. Ovšem účinky chřestu jsou i močopudné, detoxikační, usnadňuje trávení, zlepšuje kvalitu vlasů, nehtů a pleti.
Jak vařit chřest
Chřest potřebuje pouze slanou vodu a trochu másla. Pod hlavičkou chřest oloupeme a pořádně opláchneme, případně odstraníme dřevnatou část. Poté chřest svážeme po několika kusech (4–8 podle tloušťky) a vaříme v osolené vodě. Nakonec chřest zlehka zakápneme máslem a podáváme. Samozřejmě je dlouhá řada receptů, jak chřest využít a upravovat. Ani slupky nevyhazujeme, lze z nich uvařit výbornou polévku. Kvalitní chřest poznáme podle toho, že ho není možné ohnout, ale naopak ihned praskne. Je křehký a plný šťávy. Pokud má chřest hnědé skvrny na slupce, je nekvalitní a pryč od něj - to platí hlavně pro nákupy v hypermarketech, na zahradě si sklizeň ohlídáme sami.
Sice tak nevypadá, ale chřest řadíme mezi zeleninu
Vařený chřest můžeme přidat k mnoha pokrmům, ze slupek zase uvaříme chutnou polévku
 zeleného chřestu)
