Jak stavět z betonových tvárnic RONDE BLOCK

Základními předpoklady úspěšné realizace jsou:

1. Vytvoření projektové dokumentace v souladu s platnými technickými normami a ostatními předpisy.
2. Pečlivé provedení detailů dle doporučených návodů a projektové dokumentace.
3. Dodržení optimálních vzdáleností dilatačních celků

Nedodržení postupů a nedostatky při výstavbě se mohou projevit následným ovlivněním estetiky konstrukce (vápenné výkvěty), i konstrukčním narušením (tvorba trhlin ve stěnách tvárnic). Prvním a velmi důležitým krokem při realizaci je příprava výkopu pro založení konstrukce. Základová spára musí být v nezámrzné hloubce, tj. cca 80 cm pod úrovní terénu v závislosti na klimatických podmínkách dané oblasti. Při nedodržení této hloubky může dojít působením mrazu k pohybu celého základu a tvorbě trhlin. Vlastní základový pas by měl být proveden z betonu třídy C 20/25 XC2 (B25). Při betonáži základového pasu je nutno provést přípravu pro budoucí pevné propojení s tvárnicemi a vyzdívkou. Tzn.: do základu se v průběhu betonáže vsadí ocelové pruty v projektovaných vzdálenostech tak, aby ze základu vyčnívaly a bylo na ně možno napojit výztuž v místě probetonování. Druhou možností je navrtání a vlepení ocelových prutů pomocí vhodného lepidla do základového pasu až po zatvrdnutí betonu a provedení hydroizolační vrstvy. Minimální hloubka zapuštění ocelových prutů je cca 25 cm, dle průměru použité oceli. V obou případech je nutné dbát na pečlivé zaizolování prostupů okolo vyčnívající armatury, aby nedocházelo ke vzlínání vody ze základu do vlastního zdiva. Zdění z tvárnic RONDE BLOCK se provádí na vazbu lepením s minimální spárou na mrazuvzdorné lepidlo (doporučujeme flexibilní cementové lepidlo MAPEI Adesilex P9), nebo jednosložkové víceúčelové PUR lepidlo (Den Braven MULTIKLEBER). Z důvodu vyrovnání případných nerovností základového pasu se první vrstva tvarovek ukládá do maltového lože. Ostatní vrstvy je pak možné spojovat výše uvedeným způsobem. Dle požadované výšky stěny, a větrné oblasti je nutné zvolit průměr výztuže a vzdálenost integrovaných železobetonových (ŽB) sloupků (viz tabulka a obrázek níže). Díky tvarovému řešení tvárnic se svislé spáry spojovacím materiálem nevyplňují. Ukončující, tzn. poslední vrstva tvárnic a zákrytové desky musí být přilepeny. Stěny musí být vždy ukončeny probetonovaným sloupkem s vloženou výztuží. Obdobně musí být provedeno také ukončení v místě branky nebo v místě plotových výplní. Kotvení brány je nutné řešit individuálně dle její velikosti a hmotnosti. V případě použití kovových vyrovnávacích a kotvících přípravků pro montáž branky nebo výplní doporučujeme řešení pomocí pozinkované nebo nerezavějící oceli.

V průběhu provádění stavby je velmi důležité zabezpečit zabránění vnikání srážkové vody do konstrukce provizorním zakrytím, v ideálním případě bezprostředním opatřením zídky finálními zákrytovými deskami, které je možno navíc opatřit hydrofobní impregnací. Zákrytové desky doporučujeme osadit s mírným spádem, z důvodu zabezpečení snadného odtékání srážkové vody z konstrukce. 
Z hlediska zabránění přenosu vlhkosti z vlastní zákrytové desky do výplňového betonu (integrovaných ŽB sloupků) je vhodné poslední vrstvu tvárnic nevyplňovat až po okraj dutin, ale ponechat vzduchovou mezeru mezi výplňovým betonem a spodní plochou zákrytové desky. Vnikáním vody do konstrukce se vedle rizika pozdějšího vzniku trhlin také zvyšuje pravděpodobnost výskytu vápenných výkvětů, které byť pouze dočasně, negativně ovlivňují estetický vzhled.
Díky tvarovému řešení , designu,přesnosti tvárnic se neprovádí dodatečné spárování ani žádné jiné kroky pro dosažení finálního vzhledu zdiva. Při dodržení tohoto postupu a při maximální vzdálenosti integrovaných ŽB sloupků v definovaných vzdálenostech je možné zdít konstrukce do výšky až 240 cm (viz tabulka níže, platí pro větrovou oblast II, III a IV ČR a pro zatížení pouze vlastní váhou). Při realizaci v odlišných podmínkách, nebo při návrhových rozměrech přesahujících zde uváděné hodnoty, je nutné prověření navrhované konstrukce individuálním statickým výpočtem.

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝSLEDNOU ŽIVOTNOST KONSTRUKCE

Při zdění z betonových tvárnic klasickým způsobem je nezbytné respektovat řadu faktorů ovlivňujících výslednou kvalitu a životnost konstrukce. Velmi důležitým faktorem je dodržení optimální vzdálenosti dilatačních celků. Zejména u plotových konstrukcí je nutné umožnit zdivu rozpínání a smršťování v závislosti na okolních teplotních a vlhkostních podmínkách.
Dilatační spáru doporučujeme řešit v optimálních vzdálenostech v rámci vazby vynecháním lepící hmoty v průběžné spáře sousedních tvárnic, případně rozdělením konstrukce na samostatné, ukončené úseky.
Aby se předešlo narušení konstrukce vlivem objemových změn výplňového betonu integrovaných ŽB sloupků, je třeba pro vyplnění dutin tvárnic použít kvalitní beton pevnostní třídy C 20/25, případně vyšší, s velikostí zrna do 8 až 10 mm. Tato charakteristika přibližně odpovídá betonu vlastních tvárnic. Použití nekvalitního „hubeného“ betonu má velmi často za následek vznik trhlin ve tvárnicích v průběhu zimního období či po něm. Podobná situace nastává při provádění betonáže při nízkých teplotách (pod 5°C), kdy postupně dochází k zastavení procesu tvrdnutí a výplňový beton nemusí v průběhu následujícího zimního období vykazovat dostatečnou odolnost proti mrazu, což může mít za následek jeho zvýšené objemové změny a opět možnost vzniku trhlin. Při použití nekvalitních betonů může docházet k tvorbě trhlin také v období mimo záporné teploty.Je to způsobeno vlivem kolísání vlhkostních a teplotních podmínek způsobujících objemové změny nekvalitních výplňových betonů.

DALŠÍ DOPORUČENÍ PŘI SPOJOVÁNÍ TVÁRNIC MRAZUVZDORNÝM LEPIDLEM

Lepidlo doporučujeme nanášet na vnitřní hranu tvarovky a v takovém množství, aby při osazení nedošlo k jeho vytlačení na povrch mimo krytou spáru.Případné přebytky PUR lepidla vytlačené mimo kontaktní plochu tvárnic je vhodné nechat zaschnout a následně je lze snadno mechanicky odstranit bez rizika nežádoucího znečištění.

Zdroj: www.presbeton.cz